ECLI:CZ:NSS:2022:7.AS.141.2020:17
sp. zn. 7 As 141/2020 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: V. B. Q., zastoupen
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
27. 4. 2020, č. j. 42 A 4/2017 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 24. 11. 2016, č. j. 5310/DS/2016, žalovaný zamítl odvolání žalobce
proti rozhodnutí Magistrátu města Chomutova, odboru dopravních a správních činností, ze dne
9. 8. 2016, jako nepřípustné. Žalovaný poukázal na to, že zástupce žalobce v průběhu správního
řízení podáním ze dne 26. 6. 2016 omezil zastupování žalobce z důvodu jazykové bariéry pouze
na přebírání písemností s tím, že podání bude činit žalobce samostatně. Jelikož odvolání podal
dne 10. 10. 2016 zástupce žalobce, neučinila podání oprávněná osoba, a jedná se tak o odvolání
nepřípustné.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem
(dále též „krajský soud“), který toto rozhodnutí v záhlaví uvedeným rozsudkem pro vadu řízení
zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Konstatoval, že neobsahoval-li správní spis
podklad, který by prokazoval oprávnění zástupce žalobce učinit za něj odvolání, měl žalovaný
postupovat tak, jako by žalobce ve správním řízení žádnou plnou moc nepředložil a postavit
najisto, zda byl zástupce žalobce oprávněn daný úkon za žalobce učinit. Neprokázání zastoupení
v případě, kdy podání činí osoba označená jako zástupce účastníka, je třeba považovat za jinou
vadu podání ve smyslu §37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „správní řád“). Žalovaný měl proto žalobce vyzvat k odstranění této vady
podání. Jestliže na tuto povinnost rezignoval, byl v dané procesní situaci jeho závěr o neexistenci
zastoupení předčasný. Krajský soud zdůraznil, že správní řád nespojuje účinky zastoupení teprve
s předložením plné moci správnímu orgánu. To, že v minulosti došlo ze strany zástupce
k omezení rozsahu původního zmocnění, pak nevylučuje, aby žalobce následně zástupce opět
zmocnil v plném rozsahu či k učinění konkrétního úkonu. Krajský soud doplnil, že pokud
by zástupce na výzvu nereagoval nebo by bylo postaveno najisto, že k podání odvolání zmocněn
nebyl, je třeba informovat o podaném odvolání přímo žalobce jako účastníka řízení, aby mohl
případně zvážit možnost postupu podle §34 odst. 4 správního řádu (uznání úkonů učiněných
ve prospěch účastníka jinou osobou).
III.
[3] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Zdůraznil, že zástupce žalobce ve správním
řízení výslovně uvedl, že podání bude činit přímo žalobce. Přesto zástupce žalobce následně dne
12. 8. 2016 učinil písemně vyjádření k věci. Správní orgán I. stupně k tomuto podání nepřihlédl,
což vysvětlil v konečném rozhodnutí právě tím, že došlo k omezení rozsahu zastoupení. Toto
rozhodnutí doručil žalobci i jeho zástupci. Zástupce byl tedy informován o tom, že k vyjádření
nebylo přihlédnuto a z jakého důvodu. Přesto poté odvolání nepodal žalobce, ale jeho zástupce.
Není správný závěr krajského soudu, že žalovaný měl za této situace postavit najisto otázku
oprávnění zástupce činit úkony za žalobce. Žalobce i jeho zástupce si byli před podáním odvolání
vědomi toho, že došlo k omezení rozsahu zmocnění, a neučinili žádnou změnu rozsahu
zmocnění. Pokud posléze zástupce žalobce tvrdil, že ustanovením tlumočníka odpadla jazyková
bariéra a opět mohl žalobce zastupovat v plném rozsahu, bylo na něm, aby to v podaném
odvolání oznámil žalovanému a řádně doložil změnu rozsahu zmocnění. Zástupce žalobce je
zkušený profesionál, který si mohl být vědom rizika plynoucího ze zvoleného postupu. Měl proto
doložit, že omezení zastoupení již neplatí nebo měl odvolání podat sám žalobce. Pokud
tak neučinil, je třeba klást následky k jeho tíži, resp. k tíži žalobce. Nebylo povinností žalovaného,
aby žalobce vyzval podle §37 odst. 3 správního řádu k odstranění vad podání. Rovněž není
důvod, aby žalovaný žalobce obeznámil s možností postupu podle §34 odst. 4 správního řádu,
neboť žalobci poskytuje právní pomoc advokát i zástupce. Z uvedených důvodů stěžovatel
navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu
řízení.
IV.
[4] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Předmětem sporu je otázka, zda byl stěžovatel povinen žalobce vyzvat k odstranění vady
podání spočívající v neprokázání zastoupení žalobce osobou, která podala odvolání, za situace,
kdy tato osoba v předchozím správním řízení jednostranně omezila své zastupování žalobce
na přijímání písemností.
[8] Dle §37 odst. 3 správního řádu [n]emá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami,
pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu
přiměřenou lhůtu. Jak již správně konstatoval krajský soud, jinou vadou podání může být například
neprokázání zastoupení v případě, kdy podání činí osoba označená v něm za zástupce účastníka
(viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2016 - 32,
ze dne 26. 1. 2017, č. j. 1 As 290/2016 - 33, nebo ze dne 21. 9. 2017, č. j. 2 As 147/2017 - 29).
[9] Z uvedeného plyne správnost závěru krajského soudu o předčasnosti závěru stěžovatele,
že odvolání bylo podáno neoprávněnou osobou. Žalovaný se měl v souladu s judikaturou pokusit
odstranit nedostatek spočívající v neprokázání zastoupení výzvou k odstranění vad plné moci.
[10] Na tom nic nemění skutečnost, že zástupce žalobce v průběhu správního řízení podáním
ze dne 26. 6. 2016 jednostranně omezil rozsah svého původního zmocnění pouze na přijímání
písemností, ani to že této skutečnosti si museli být oba (žalobce i zástupce) vědomi minimálně
s ohledem na obsah prvostupňového rozhodnutí. Pokud podání odvolání vykazovalo uvedenou
vadu, byl to stěžovatel jakožto správní orgán, kdo byl v takové situaci povinen vyzvat podatele
k jejímu odstranění. Je rovněž nerozhodné, že podatelem byla osoba s bohatými zkušenostmi
se zastupováním ve správních řízeních. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v již zmiňovaném
rozsudku č. j. 1 As 290/2016 - 33, „[v]ýzva k odstranění vad totiž slouží k odstranění nejen vad
způsobených neznalostí zákonných náležitostí podání, ale například i vad způsobených administrativním
nedopatřením (opomenutím plnou moc podepsat či přiložit, přiložení jiného souboru atp.).“ Skutečně tedy nelze
vyloučit variantu, že žalobce pověřil zástupce i přes předchozí omezení rozsahu plné moci právě
k podání odvolání, a ten tedy konal na základě nového řádného zmocnění k danému úkonu.
Z ničeho neplyne, že by snad omezení rozsahu zmocnění ze dne 26. 6. 2016 mělo mít trvalý
charakter a nemohlo být o několik měsíců později dalším jednáním revidováno, jak zřejmě
dovodily správní orgány. Žalobce, resp. jeho zástupce pochopitelně pochybil, pokud v odvolání
neozřejmil, na základě jakého titulu za žalobce znovu jedná a tento titul nedoložil. Stěžovatel měl
však tuto situaci řešit standardně, tedy požadovat po podateli odvolání (zástupci) prokázání
oprávnění k jeho podání, nikoliv bez patřičné součinnosti sám domýšlet, že žádná následná
změna rozsahu zmocnění nebyla učiněna a rovnou uzavřít, že odvolání bylo podáno
neoprávněnou osobou.
[11] Krajský soud rovněž nepochybil ve svých úvahách ohledně dalšího postupu stěžovatele
v případě, že by podatel odvolání nereagoval na výzvu k odstranění vad tohoto podání. Zcela
v souladu s ustálenou judikaturou uvedl, že v takovém případě se má stěžovatel pokusit odstranit
vadu spočívající v absenci prokázání zastoupení také kontaktováním samotného žalobce jakožto
účastníka řízení a zmocnitele (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015,
č. j. 10 As 266/2016 - 32, či ze dne 19. 11. 2015, č. j. 1 As 100/2015 - 57). Podle uvedené
judikatury je takový postup namístě, pakliže je s ohledem na okolnosti věci zřejmé, že zastoupení
je vysoce pravděpodobné. Jelikož v posuzované věci byl žalobce již ve správním řízení zastoupen
osobou, která podala odvolání, nadto se jedná o osobu, která v přestupkových řízeních vystupuje
opakovaně, lze legitimně usuzovat na to, že zastoupení pravděpodobně existovalo. Nutno dodat,
že krajský soud stěžovateli neukládal, aby žalobce v takovém případě současně obeznámil
s možností postupu podle §34 odst. 4 správního řádu, tj. s možností podat žádost o uznání
úkonu učiněného v jeho prospěch jinou osobou. Krajský soud toliko uvedl, že by žalobce mohl
na základě jemu doručené výzvy k odstranění vad podání postup dle uvedeného ustanovení
zvážit.
[12] Souhrnně vzato se tak Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci plně ztotožnil
s hodnocením a závěry krajského soudu v napadeném rozsudku, které považuje za správné
a náležitě vyargumentované. To, že s nimi stěžovatel nesouhlasí a má jiný názor, přirozeně samo
o sobě neznamená, že je napadený rozsudek nezákonný. S ohledem na poměrnou podrobnost
a obsažnost odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud reagoval
na stížní námitky koncentrovaněji, aby neopakoval již vyřčené.
[13] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[14] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2022
Mgr. David Hipšr
předseda senátu