ECLI:CZ:NSS:2022:7.AS.228.2020:22
sp. zn. 7 As 228/2020 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Ing. et Ing. O. B.,
zastoupen Mgr. Lenkou Bobaj Žváčkovou, advokátkou se sídlem Heršpická 6, Brno,
proti žalovanému: ředitel Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, se sídlem
Zubatého 1, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 9. 7. 2020, č. j. 62 Ad 4/2019 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 21. 3. 2019, č. j. HSBM-242-16/2019, žalovaný potvrdil rozhodnutí
ředitele územního odboru Brno - město Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje
(dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 12. 2018, č. j. HSBM-2249-3/2018, a odvolání
žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl. Žalobce byl uvedeným rozhodnutím uznán vinným
ze spáchání kázeňského přestupku podle §50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním
poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále též „zákon o služebním poměru“),
neboť se bez omluvy nezúčastnil nařízeného instrukčně metodického zaměstnání konzultantů
dokumentace zdolávání požárů (dále též „školení“ či „IMZ“), a to dne 23. 10. 2018 na hasičské
stanici Brno - Lidická. Tím porušil rozkaz ředitele územního odboru, a nedbalostním jednáním
tak porušil povinnost dodržovat služební kázeň podle §45 odst. 1 písm. a) zákona o služebním
poměru. Za to mu byl uložen kázeňský trest ve formě písemného napomenutí dle §51 odst. 1
písm. a) téhož zákona.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Brně (dále též
„krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Uvedl, že vedoucí příslušníci
nejsou povinni udělovat rozkazy písemně. V případě prokazování porušení služební povinnosti
však nesou důkazní břemeno stran vydání a doručení rozkazu do sféry dotčeného příslušníka.
Nároky na prokázání udělení a doručení rozkazu se přitom liší v případě výjezdu a „klidového
stavu“. Jelikož je plánování školení s předstihem typickým příkladem výkonu služby v rámci
organizačního řízení, platí pro posouzení, zda byly splněny podmínky vydání rozkazu a sdělení
jeho obsahu, striktní kritéria. Krajský soud považoval za prokázané, že vnitřní sdělení ředitele
územního odboru Brno - město ze dne 1. 10. 2018, č. 13/2018 (dále též „vnitřní sdělení“)
obsahovalo rozkaz, kterým byla žalobci přikázána účast na školení dne 23. 10. 2018. Sporné je
pouze to, zda byly žalobci sděleny natolik konkrétní pokyny, aby mohl tento rozkaz splnit.
Ze svědeckých výpovědí vyplývá, že žalobce byl sice na ranním rozdělení směny dne 12. 10. 2018
informován o konání školení. Nevyplývá z nich však, zda, kdy a v jakém rozsahu mu byly sděleny
podrobnosti o školení či o tom, že mu byl odeslán e-mail obsahující vnitřní sdělení. Vzhledem
k tomu, že se školení zúčastnili další příslušníci dané požární stanice (včetně příslušníka směny
žalobce), však krajský soud nepochyboval o pravdivosti výpovědi nadřízeného žalobce nprap. J.
M., že žalobce dne 18. 10. 2018 informoval i o odeslání e-mailu s vnitřním sdělením obsahujícím
detailní informace. Sám žalobce připustil, že jej nadřízený mimo ranní rozdělení směny o školení
částečně informoval na chodbě, načež byl rozhovor přerušen výjezdem. Podle krajského soudu
byla jedna směna dostačující na to, aby se žalobce přihlásil do služebního e-mailu, kam mu bylo
zasláno vnitřní sdělení. Byl-li žalobce již dne 12. 10. 2018 upozorněn na to, že se jej týká „nějaké“
školení, musel vzhledem k doložené praxi předpokládat, že toto školení proběhne v blízké době.
Nemohl se naopak legitimně spoléhat na to, že mu bude rozkaz týkající se obligatorní účasti
na školení předán v listinné podobě. Krajský soud uzavřel, že se žalobce s obsahem rozkazu
neseznámil, ačkoliv byl zpraven o zaslání vnitřního sdělení a měl možnost se s jeho obsahem
seznámit. Jeho následná neúčast na školení bez řádné omluvy či zdůvodnění tak byla kázeňským
přestupkem.
III.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Podle něj nebylo prokázáno, že mu
byl příslušný rozkaz doručen. Nprap. M. mu toliko sdělil, že se bude konat školení, nikoliv že byl
vydán rozkaz, podle něhož byl stěžovatel povinen zúčastnit se školení v daném místě a čase.
Stěžovatel není povinen sám aktivně vyhledávat rozkazy. Tyto plní až poté, co mu byly uděleny.
Krajský soud vzal za prokázané, že nprap. M. stěžovatele informoval o zaslání rozkazu
na služební e-mail. Žádná taková komunikace však vedena nebyla. Rovněž nebylo jeho
povinností se každou směnu přihlašovat do služebního e-mailu. S ohledem na charakter práce to
nečinil, ani mu nebyl takový postup doporučen. Mimo pracoviště se do služebního e-mailu
přihlásit nemůže. Proti sobě tak stojí tvrzení stěžovatele a nprap. M. Nelze přitom odhlédnout
od toho, že ten byl vázán rozkazem stěžovatele prokazatelně seznámit s vnitřním sdělením.
Pokud by to neučinil, dopustil by se sám porušení rozkazu. Jeho výpověď tedy byla motivována
snahou neobvinit sám sebe. Přesto krajský soud přijal jeho výpověď nekriticky jako věrohodnou.
Výpověď stěžovatele naopak bez logického zdůvodnění zcela pominul. Dále krajský soud
nepřiložil dostatečnou váhu dosavadní praxi při udělování rozkazů a tvrzení stěžovatele
bagatelizoval. Jelikož nebylo prokázáno, že by byl stěžovatel informován o zaslání rozkazu
na služební e-mail, nelze mu klást k tíži, že se do něj při jedné směně nepřihlásil. Povinnost
přebírat služební poštu byla příslušníkům stanovena až v roce 2019. Z uvedených důvodů navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek a rozhodnutí žalovaného zrušil, případně věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření označil kasační stížnost za vnitřně rozpornou. Stěžovatel v ní
pomíjí hierarchickou strukturu organizace, v níž jsou rozkazy předávány z vyšších struktur nižším
stupňům k realizaci. Dle vlastní výpovědi stěžovatel o konání IMZ prokazatelně předem věděl.
Stěžovatel od nprap. M. opakovaně obdržel ústně úkol zúčastnit se konkrétního IMZ. Taktéž mu
byl daný rozkaz doručen na služební e-mail. Nprap. M. přitom postupoval v souladu se svou
běžnou praxí. Další úkony z jeho strany nebyly nezbytné a jsou v bezpečnostním sboru nereálné.
Ve správním řízení stěžovatel nenamítal, že byl zahlcen prací a nemohl si na směně dne
21. 10. 2018 předmětný e-mail přečíst. Navíc je tato argumentace lichá, v rámci dané směny
se uskutečnily pouze dva kratší výjezdy do hodiny, přičemž směna příslušníka trvala 16 hodin
+ 8 hodin služební pohotovosti, kdy byl stěžovatel přítomen na služebně. Stěžovatel si daný
e-mail mohl přečíst rovněž v den jeho odeslání, kdy byl na služebně, případně následující den
ráno. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.)
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §50 odst. 1 zákona o služebním poměru se kázeňským přestupkem rozumí zaviněné
jednání, které porušuje služební povinnost, ale nejde o trestný čin nebo o jednání, které má znaky přestupku.
Za takové jednání se považuje i dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby uvedené v závěru
služebního hodnocení. Ve smyslu čtvrtého odstavce uvedeného ustanovení se přitom za jednání
považuje rovněž opomenutí konání, k němuž byl příslušník povinen.
[8] Jednou ze základních povinností příslušníka je v souladu s §45 odst. 1 písm. a) zákona
o služebním poměru povinnost dodržovat služební kázeň, která dle §46 odst. 1 téhož zákona
spočívá v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají
z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů.
[9] Ze správního spisu vyplývají následující rozhodné skutečnosti.
[10] Vnitřním sdělením ze dne 1. 10. 2018 stanovil ředitel územního odboru HZS
Brno - město termín instrukčně metodického zaměstnání (IMZ) konzultantů dokumentace
zdolávání požárů (DZP) v rámci pravidelné odborné přípravy jednotek příslušníků HZS, a to dne
23. 10. 2018 od 8:30 hod. Dále stanovil, že účast na uvedeném školení je povinná pro všechny
osoby uvedené v přiloženém seznamu, který zahrnoval i stěžovatele a další dva příslušníky jeho
směny. Současně velitelům stanic uložil, aby do 13. 10. 2018 prokazatelně seznámili s vnitřním
sdělením všechny dotčené příslušníky. Dne 2. 11. 2018 sepsal npor. M. T. oznámení o porušení
služebních povinností, jehož se podle něj stěžovatel dopustil tím, že se bez řádné omluvy
nezúčastnil uvedeného povinného školení. Podle oznámení mu byla tato povinnost oznámena
ústně jeho nadřízeným velitelem nprap. J. M., čemuž byl přítomen svědek pprap. J. S. Rovněž mu
byla povinnost sdělena dne 18. 10. 2018 zasláním zprávy na služební e-mail a vnitřní sdělení bylo
taktéž dne 3. 10. 2018 vyvěšeno na informační nástěnce, ke které mají všichni příslušníci přístup.
K oznámení jsou připojena sdělení nprap. M. a pprap. S. Oba uvedli, že stěžovatel byl na vydání
vnitřního sdělení upozorněn při rozdělování pracovních činností směny dne 12. 10. 2018.
Dle pprap. S. mu byly sděleny i údaje o čase a místě konání školení. Nprap. M. dále doplnil,
že konání povinného školení stěžovateli připomněl dne 18. 10. 2018 ústně s tím, že mu vnitřní
sdělení včetně programu přepošle na služební e-mail. K tomu je připojena e-mailová komunikace,
z níž plyne, že vnitřní sdělení bylo dne 2. 10. 2018 doručeno nprap. M. Dne 3. 10. 2018 v 9:52
hod. a dne 18. 10. 2018 ve 20:30 hod. přeposlal nprap. M. e-mail obsahující informaci o vydání
vnitřního sdělení příslušníkům (včetně stěžovatele) na služební e-mail.
[11] Dne 8. 11. 2018 proběhlo ústní jednání. Při něm bylo stěžovateli sděleno zahájení řízení
ve věci podezření ze spáchání kázeňského přestupku a bylo mu umožněno, aby se k věci vyjádřil.
Stěžovatel sdělil, že informaci o IMZ dostal ústně od nprap. M. na chodbě, kde byli sami dva,
a nejednalo se o rozdělování denní činnosti. Neobdržel však informace o termínu a místu IMZ,
jelikož jejich komunikace byla přerušena. Informace mu nebyla sdělena před pprap. S. Dále
si neuvědomuje připomenutí školení nprap. M. dne 18. 10. 2018. Doposud mu byly pozvánky
na školení předávány v písemné podobě do vlastních rukou. Uzavřel, že s vnitřním sdělením
nebyl seznámen.
[12] Dne 5. 12. 2018 rozhodl správní orgán I. stupně, že stěžovatel spáchal kázeňský
přestupek, neboť se bez omluvy nezúčastnil nařízeného školení, čímž porušil rozkaz ředitele
územního odboru. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání.
[13] Dne 21. 2. 2019 se konalo projednání odvolání stěžovatele, při němž byli vyslechnuti jako
svědci nprap. M. a pprap. S. Nprap. M. vypověděl, že nesplnil povinnost seznámit příslušníky
s konáním IMZ do 13. 10. 2018, protože první e-mail z důvodu zahlcenosti schránky neodešel.
Proto poslání e-mailu opakoval dne 18. 10. 2018 po uvolnění schránky. Stěžovatele informoval
rovněž osobně v kanceláři dne 18. 10. 2018 o tom, že mu odeslal výzvu k účasti na školení
na služební e-mail. Ten mu měl odvětit, že služební e-mail nebude číst. Před 13. 10. 2018
však probíhalo informování o IMZ opakovaně ústně při hromadném rozdílení úkolů (před celou
směnou). Takto byl stěžovatel informován o konání IMZ za účasti pprap. S., který potvrdil,
že předání informace zachytil. Nprap. M. nedával informace o IMZ písemně, protože je možno
komunikovat služebním e-mailem. Nekontroloval, zda bylo vnitřní sdělení vyvěšeno na nástěnku.
Rozkazy udílí ústně a krom toho posílá pokyny i do služebních e-mailů těm, kterých se týkají.
Tato praxe platí asi rok. Již si přesně nevzpomíná na to, jak zazněla informace o tom, že si mají
příslušníci číst služební e-mail. Je však přesvědčen, že zazněla. Při hromadném rozdělování úkolů
obvykle sděluje adresně podrobné informace o události, která má proběhnout. Pprap. S.
vypověděl, že dne 12. 10. 2018 zazněla na ranním rozdělení úkolů před celou směnou informace
o konání IMZ na učebně Lidická, a to mj. ve vztahu ke stěžovateli, který seděl vedle něj. Nprap.
M. udílí rozkazy ústně na ranním nebo večerním rozdávání úkolů. Krom toho je posílá e-mailem.
Obvykle je o konání školení adresně vyrozuměn dotčený příslušník a poté za několik dní přijde
e-mail s podrobnostmi. Písemně byly rozkazy předávány do zavedení služebních e-mailů.
Na směně je počítač.
[14] Stěžovatel využil při jednání dne 21. 2. 2019 možnosti vyjádřit se k okolnostem případu.
Uvedl mimo jiné, že nikdy nezpochybňoval, že informaci o školení obdržel. Byl však zvyklý
na písemné předávání vnitřních sdělení, jednalo se o běžnou praxi a má za to, že jiný způsob
informování nebyl stanoven. Dne 18. 10. 2018 byl sice rozeslán e-mail o IMZ, nicméně do dne
jeho konání měl jen jednu směnu, během níž nezaznamenal, že mu byl doručen služební e-mail.
Dívá se do něj jednou za čas, neboť do něj chodí výplatní pásky. Mimo práci se do služebního
e-mailu nedostane. Zpochybnil, že by nprap. M. tolikrát ústně informoval o IMZ, tento postup
se nejeví ani jako logický. Nevzpomíná si, že by visely informace týkající se jeho osoby
na nástěnce ani to, že by byl instruován ji kontrolovat. Připustil, že jej nprap. M. informoval
o školení na chodbě a možná i před celou směnou. Obvykle nprap. M. informuje celou směnu
o tom, že má jít konkrétní osoba na IMZ, nesděluje však konkrétní informace o datu a místě
konání. Jelikož byl hovor o konání IMZ s nprap. M. přerušen výjezdem, zapomněl na něj.
Ani si nezapsal, že IMZ bude, protože předpokládal, že obdrží pokyn v papírové podobě.
Do spisu založil pokyn ředitele HZS s datem 27. 11. 2017 nadepsaný jeho jménem.
[15] Mezi stranami není sporu o tom, že byl vydán písemný rozkaz, podle něhož byl stěžovatel
povinen zúčastnit se dne 23. 10. 2018 od 8:30 hod. školení (IMZ). Základem projednávaného
sporu je toliko otázka, zda byl stěžovatel s obsahem rozkazu seznámen natolik přesně, aby jej
mohl splnit. Krajský soud dospěl na základě důkazů provedených ve správním řízení k závěru,
že stěžovatel byl informován nejen obecně o tom, že byl vydán rozkaz, podle něhož se měl
účastnit IMZ, ale že byl současně dostatečně obeznámen s tím, že mu byl tento rozkaz
v podrobnostech dne 18. 10. 2018 doručen na služební e-mail. Současně uzavřel, že stěžovatel
měl možnost i dostatečný prostor se s přesným obsahem rozkazu seznámit. Jestliže se přesto
s přesným obsahem rozkazu neseznámil a neuposlechl jej, vlastním nedbalostním jednáním
spáchal kázeňský přestupek.
[16] Stěžovatel postavil svou kasační argumentaci především na tom, že neobdržel rozkaz
zúčastnit se IMZ. Přestože mu bylo obecně sděleno, že se IMZ bude konat, nebylo prokázáno,
že mu bylo následně doručeno vnitřní sdělení obsahující příslušný rozkaz se všemi podrobnostmi.
Podle jeho názoru krajský soud postavil své hodnocení věci pouze na výpovědi nprap. M.,
že stěžovatele dne 18. 10. 2018 informoval o zaslání vnitřního sdělení na jeho služební e-mail.
Tato výpověď je však zaujatá, neboť sám nprap. M. byl podle rozkazu obsaženého ve vnitřním
sdělení povinen stěžovatele prokazatelně seznámit s vnitřním sdělením.
[17] Nejvyšší správní soud stěžovateli nepřisvědčil.
[18] Předně je nutno odmítnout, že by krajský soud přijal závěr, že byl stěžovateli řádně
a v dostatečné formě udělen příslušný rozkaz k účasti na IMZ, pouze na základě nekritického
přijetí výpovědi nprap. M. Krajský soud učinil tento závěr na základě několika skutečností, které
shrnul především v odstavci 25. napadeného rozsudku. Uvedené skutečnosti přitom nelze chápat
izolovaně, nýbrž ve vzájemné provázanosti. I podle Nejvyššího správního soudu pak tyto
okolnosti ve vzájemné souvislosti svědčí o tom, že stěžovatel o udělení rozkazu věděl a tento mu
byl řádně doručen tak, aby se s jeho obsahem bez problémů seznámil a splnil jej.
[19] Nejprve je nutno poukázat na to, že stěžovatel si byl i podle svých vlastních vyjádření
v předstihu vědom toho, že se bude konat školení, jehož se má zúčastnit. Jak již uvedl krajský
soud, obdobné rozkazy o povinné účasti na tomto typu školení (IMZ) byly stěžovateli v minulosti
doručovány s relativně malým předstihem. Pokud byl tedy stěžovatel poprvé upozorněn na svou
budoucí povinnou účast na školení již dne 12. 10. 2018, musel nezbytně předpokládat,
že předmětné školení se taktéž bude konat v blízké době. Nadto sám stěžovatel ve svém
vyjádření při jednání dne 21. 2. 2019 připustil, že jej nprap. M. informoval o konání
nadcházejícího školení a jeho povinnosti se jej zúčastnit minimálně dvakrát (na chodbě
a před celou směnou), tedy opakovaně.
[20] Krajský soud nepochybil ani tím, že nepovažoval za důvodnou námitku stěžovatele,
že se mohl legitimně spoléhat na zavedenou dosavadní praxi, podle níž v minulosti dostával
obdobné rozkazy v listinné podobě. Z provedených svědeckých výpovědí totiž vyplývá, že tato
praxe již cca rok neplatila, přičemž pprap. S. upřesnil, že písemně byly rozkazy týkající se školení
předávány právě do doby zavedení služebních e-mailů. Oba svědci tedy potvrdili, že přibližně rok
funguje předávání tohoto typu rozkazů tak, že jsou dotčené osoby informovány nejprve ústně
a poté je jim rozkaz zaslán na služební e-mail. Tuto skutečnost stěžovatel nijak nerozporoval.
Jeho kasační tvrzení, že všem příslušníkům byla předávána vytištěná listina s rozkazem,
tedy nemá oporu v provedeném dokazování, respektive se týká stavu, který již přibližně rok
neplatil. Platila-li po dobu jednoho roku nová praxe (navázaná logicky na zřízení služebních
e-mailů), nemohl se stěžovatel objektivně spoléhat na to, že mu přesto bude nadále předán
rozkaz v listinné podobě. O existenci služebního e-mailu stěžovatel nepochybně věděl, neboť
opakovaně poukazoval na to, že se do něj dívá v souvislosti s doručováním výplatních pásek.
Stěžovateli tedy muselo být zřejmé, že v jednotce byla zavedena rovněž elektronická forma
komunikace, pro niž byly vytvořeny i příslušné podmínky (služební počítač). Se zavedením
služebního e-mailu se pak zcela přirozeně pojí požadavek na pravidelnou kontrolu jeho obsahu,
aniž by byl k takovému jednání vydáván nějaký speciální rozkaz. Takový požadavek nepovažuje
Nejvyšší správní soud za nikterak přehnaný či zatěžující, a to i při zohlednění charakteru práce
stěžovatele, která obnáší rovněž operativní výjezdy a zásahy mimo služebnu. Ostatně, v opačném
případě by bylo zbytečné služební e-mail vůbec zavádět. Z provedených svědeckých výpovědí
nadto zřetelně vyplývá, že elektronická forma komunikace v jednotce běžně fungovala.
[21] Nejvyšší správní soud se proto plně ztotožňuje s hodnocením krajského soudu,
že i jen jedna směna v celkové délce 24 hodin poskytovala dostatečný časový prostor k tomu,
aby stěžovatel zkontroloval svůj služební e-mail, na nějž mu bylo zasláno vnitřní sdělení
obsahující veškeré informace nezbytné k tomu, aby se daného školení mohl zúčastnit (a splnit tím
udělený rozkaz). Z ničeho nevyplývá, že by daná směna byla zatížena jinými pracovními
povinnostmi, které by kontrolu služebního e-mailu stěžovateli znemožňovaly. Nebylo ani jiným
způsobem plausibilně zdůvodněno, proč tak stěžovatel neučinil či učinit nemohl, krom tvrzení,
že tak učinit nemusel. Uvedené platí tím spíše, že si služební e-mail obsahující předmětný rozkaz
mohl zkontrolovat již v druhé polovině předchozí směny. Stěžovatel se tedy nepochybně
s e-mailem obsahujícím vnitřní sdělení mohl včas seznámit. Tento postup od něj bylo možné
legitimně očekávat nejen s ohledem na přirozený požadavek kontrolovat obsah služebního
e-mailu v rámci plnění běžných pracovních povinností (viz výše), ale v daném čase i vzhledem
k tomu, že si stěžovatel byl dobře vědom blížícího se školení i zavedení elektronické formy
komunikace v jednotce. Na tom nic nemění, že obecná povinnost kontrolovat pracovní e-mail
byla formálně stanovena teprve od roku 2019.
[22] Krajský soud v této souvislosti rovněž zcela správně akcentoval, že i další příslušníci
požární stanice Brno - Líšeň, kterým nprap. M. zaslal dne 18. 10. 2018 e-mail s vnitřním sdělením,
dané školení absolvovali, a to včetně minimálně jednoho dalšího příslušníka přímo ze směny
stěžovatele. I na základě této skutečnosti lze důvodně usuzovat na to, že elektronická forma
předání tohoto typu rozkazu v jednotce bez problémů fungovala. Stěžovatel přitom nepředložil
žádné přesvědčivé důvody, pro které by předání rozkazu touto formou mělo být právě a pouze
v jeho případě znemožněno.
[23] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené přisvědčuje závěru krajského soudu,
že stěžovateli byl prokazatelně dne 18. 10. 2018 doručen rozkaz zúčastnit se předmětného
školení, který obsahoval nezbytné podrobnosti k tomu, aby jej mohl splnit. Absence stěžovatele
na daném školení tudíž nebyla důsledkem nedostatečného předání rozkazu ze strany nprap. M.,
ale důsledkem vlastního liknavého přístupu stěžovatele k seznámení se s podrobnostmi řádně
doručeného rozkazu. Správní orgány proto správně konstatovaly, že stěžovatel spáchal kázeňský
přestupek podle §50 odst. 1 zákona o služebním poměru, neboť z nedbalosti nesplnil služební
povinnost, která pro něj vyplývala z rozkazu ředitele územního odboru.
[24] Stěžovateli lze přisvědčit toliko v tom, že krajský soud nesprávně hodnotil relevanci
tvrzení, že jej nprap. M. dne 18. 10. 2018 upozornil na odeslání e-mailu obsahujícího výzvu
k účasti na školení. V tomto ohledu se jedná o klasickou situaci „tvrzení proti tvrzení“. Zatímco
stěžovatel tvrdil, že mu jeho velitel tuto informaci nesdělil, nprap. M. naopak tvrdil,
že se tak stalo. Obě osoby jsou přitom na svých tvrzeních zainteresované. Stěžovatel se svým
tvrzením „zprošťoval“ odpovědnosti za nepřečtení služebního e-mailu, nprap. M. pak svým
tvrzením dokládá splnění rozkazu prokazatelně seznámit s vnitřním sdělením všechny dotčené
příslušníky. Ze správního spisu však dostatečně prokazatelně nevyplývá, zda došlo k danému
upozornění či nikoliv (viz judikatura k otázce prokazování „tvrzení proti tvrzení“, např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2022, č. j. 2 As 366/2019 - 42 a ze dne 17. 6. 2011,
č. j. 7 As 83/2010 - 63, či nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16).
Vzhledem k nejednoznačnosti skutkového stavu v této otázce nelze uvedenou skutečnost klást
stěžovateli k tíži. I přes tento nedostatek však výše uvedené závěry krajského soudu ve své
provázanosti obstojí.
[25] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[26] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterých nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec
běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2022
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu