ECLI:CZ:NSS:2022:7.AS.61.2022:59
sp. zn. 7 As 61/2022 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Obec Janov, se sídlem
Janov 235, Janov, zastoupená Mgr. Ludvíkem Matouškem, advokátem se sídlem
Kovářská 549/12, Praha 9, proti žalovanému: Magistrát města Děčín, se sídlem Mírové
náměstí 1175/5, Děčín, zastoupený Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem U Starého
mostu 111/4, Děčín, za účasti osoby zúčastněné na řízení: SYNTAXIS NORD a. s., se sídlem
Záhořanská 749, Šeberov, Praha 4, zastoupená JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou
se sídlem Vladislavova 1388/6, Praha 1, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby
zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2022,
č. j. 15 A 163/2017 - 261,
takto:
I. Kasační stížnosti podané osobou zúčastněnou na řízení se p ři zn áv á odkladný
účinek vůči rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2022,
č. j. 15 A 163/2017 - 261.
II. Osobě zúčastněné na řízení se v r ací přeplatek na zaplaceném soudním poplatku
v celkové výši 4 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
k rukám její zástupkyně JUDr. Daniely Maršálkové, advokátky, a to do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“) zrušil nadepsaným rozsudkem
pro vadu řízení a nezákonnost kolaudační souhlas vydaný žalovaným dne 11. 5. 2017,
pod č. j. MDC/45568/2017 (dále též „kolaudační souhlas“), a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení. Mimo jiné konstatoval, že žalovaný před vydáním kolaudačního souhlasu nezkoumal,
zda v důsledku etapizace stavby a nedůsledného provedení předchozí etapy bude užívání
kolaudované stavby bezpečné z hlediska dostupnosti pro složky integrovaného záchranného
systému (dále též „IZS“). Při realizaci kolaudované stavby přitom došlo k zaslepení místní
komunikace.
[2] Osoba zúčastněná na řízení (dále též „stěžovatelka“) a žalovaný podali proti tomuto
rozsudku kasační stížnost. Stěžovatelka současně navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal její
kasační stížnosti odkladný účinek. Tento návrh odůvodnila významnými finančními škodami,
které jí vznikají zrušením kolaudačního souhlasu. Nemovitost (dále též „hotel“), pro kterou byl
vydán kolaudační souhlas, pronajímá stěžovatelka společnosti GOLF JANOV s. r. o. za nájemné
ve výši 200 000 Kč měsíčně. Po zrušení kolaudačního souhlasu tak stěžovatelce vzniká každý
měsíc škoda v této výši. Hotel je přitom v kolaudované budově provozován již pět let. Jedná
se o malý rodinný podnik o kapacitě 14 pokojů, který zaměstnává 5 (v sezóně až 8) osob a je
provozován bez jakýchkoliv negativních účinků na okolí. S žalobkyní byla uzavřena smlouva
na odvod odpadních vod, dopravní dostupnost budovy je zajištěna a dle odborného posouzení je
dostatečná i z hlediska přístupu složek IZS.
[3] Žalovaný se s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ztotožnil. Uvedl,
že si je vědom judikatury Nejvyššího správního soudu (usnesení rozšířeného senátu ze dne
1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58), ale že v kumulaci s důvody uváděnými stěžovatelkou
zakládá hrozba existence dvou rozhodnutí v téže věci, která může v posuzovaném případě nastat,
legitimitu požadavku na přiznání odkladného účinku. V důsledku odložení účinků zrušujícího
rozsudku nehrozí jiným osobám v současné době žádná újma, a není ani dán rozpor s jiným
důležitým veřejným zájmem.
[4] Žalobkyně ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku připustila, že zrušení
kolaudačního souhlasu brání stěžovatelce užívat část stavby do doby, než dojde k odstranění
vytýkaných nedostatků. Ten je však konečný a je stranám sporu znám, některé nedostatky již byly
odstraněny. Stěžovatelce nic nebrání, aby odstranila i zbývající nedostatky a požádala o vydání
nového kolaudačního souhlasu. Žalobkyně dále zpochybnila vlastnické právo stěžovatelky
k pozemku, na němž se nachází hotel (pro absolutní neplatnost kupní smlouvy z roku 2007).
Uvedla, že se sama považuje za vlastníka hotelu a se ztrátou z nájemného je srozuměna. Nadto
se na nezákonnosti kolaudačního souhlasu podílela zanedbáním požadavků vyplývajících
z právních předpisů sama stěžovatelka. I kdyby škoda vznikla, je nahraditelná. Žalobkyně dále
poukázala na osobní provázanost stěžovatelky a nájemce, z čehož dovozuje, že nebyl osvědčen
vznik újmy. Stěžovatelka ani nedoložila, že má zajištěny rezervace ubytování na nadcházející
období a své majetkové poměry. Přiznáním odkladného účinku by žalobkyně utrpěla újmu
spočívající v tom, že by musela strpět přetrvání závadného stavu na místní komunikaci. Jelikož
tato neodpovídá projektové dokumentaci, parkují hosté „kde se dá“. Majitel hotelu dostatečně
neinformuje hosty o tom, kde mají řádně parkovat. Místní obyvatelé čelí zvýšené dopravě,
neutěšené situaci v kapacitě parkovacích míst i nedodržování místní úpravy provozu.
Zaparkovaná vozidla parkují také v místě nerealizovaného obratiště, čímž znemožňují řádné
otáčení vozidel a případný průjezd vozidel IZS. V tomto ohledu žalobkyně zpochybnila odborné
vyjádření Ing. Arch. I. K., kterého považuje za podjatého, neboť jeho plnění objednala
stěžovatelka. Za dané situace hrozí, že hotel i blízký dům pro seniory budou nedostupné
pro složky IZS a že se zde tyto nebudou moci otáčet. Dalším negativním dopadem provozu
hotelu je zatížení obecní čistírny odpadních vod. Žalobkyně spatřuje újmu rovněž v omezení
jejího práva na samosprávu. Přiznání odkladného účinku podle žalobkyně sníží možnost
„nápravy“ žalovaného, neboť ten i nadále nebude mít důvod chovat se více důsledně a vyváženě
a nebude své kroky dostatečně vysvětlovat a odůvodňovat. Žalobkyně proto navrhla,
aby Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
zamítl.
[5] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[6] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „s. ř. s.“) nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Nejvyšší správní soud v první řadě připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry
konkrétního stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto
stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům.
[8] S ohledem na výše uvedené tak lze konstatovat, že možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek, tj. kasační
stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Břemeno
tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku,
tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu, nese v dané věci
stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě
doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační
stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností
zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná
a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012,
č. j. 8 As 65/2011 - 74). Nejvyšší správní soud přitom při zvažování přiznání odkladného účinku
pomíjí, zda jsou námitky stěžovatelů týkající se dané věci (zákonnosti napadeného rozhodnutí)
důvodné či nikoli, neboť přezkum důvodů je vyhrazen až meritornímu posouzení věci a není
předmětem rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku.
[9] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelka doložila a prokázala, že jí v důsledku
výkonu rozsudku krajského soudu hrozí nepoměrně větší újma než jiným osobám. Stěžovatelka
spatřuje hrozbu nepoměrně větší újmy ve ztrátě příjmů z nájemného způsobené faktickým
znemožněním podnikání, neboť v důsledku absence kolaudačního souhlasu nebude možné hotel
do pravomocného rozhodnutí kasačního soudu provozovat. Tím dojde k zásahu do jejího
vlastnického práva a ke vzniku značné finanční újmy. Tato újma v dokladované výši nepochybně
v posuzovaném případě hrozí, neboť podle doložené nájemní smlouvy činí měsíční nájemné
200 000 Kč, přičemž nájemce není povinen platit nájemné, pokud by pro vady předmětu nájmu
(nemovitosti) nemohl předmět nájmu užívat. Personální provázání nájemce a stěžovatelky na této
skutečnosti nic nemění. Irelevantní je pak otázka, zda již hotel má zajištěny rezervace
na následující období či nikoliv. Případná škoda totiž stěžovatelce nevzniká tím, že by nemohla
realizovat již domluvené pobyty, ale tím, že jí nájemce nebude povinen platit nájemné. Otázka
vlastnictví pozemku, na němž se hotel nachází, pak zcela přesahuje nejen rámec rozhodování
o odkladném účinku, ale i správního soudnictví.
[10] Nejvyšší správní soud současně neshledal tvrzenou hrozbu újmy na straně žalobkyně.
Pokud tato poukazovala na škodu v podobě nutnosti odvádět odpadní vody z hotelu do obecní
kanalizace, nelze přehlédnout, že mezi stěžovatelkou a žalobkyní byla dne 1. 4. 2019 uzavřena
smlouva o odvádění odpadních vod. V plnění této smlouvy, kterou žalobkyně jako vlastník
kanalizace se stěžovatelkou uzavřela, nelze shledat újmu.
[11] Co se dále týče situace v otázce dopravní obslužnosti, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že značná část argumentace předestřená žalobkyní směřuje do věci samé. Tyto skutečnosti
však nejsou při posouzení důvodnosti návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
relevantní. Není rozhodné, zda případné nedostatky kolaudačního souhlasu byly způsobeny
taktéž přičiněním samotné stěžovatelky. Stejně tak je irelevantní úvaha, že by žalobkyně musela
strpět stav místní komunikace, který považuje za závadný. Tato skutečnost totiž představuje jádro
celého sporu. Otázka závadnosti stavu místní komunikace je relevantní z hlediska posouzení
důvodnosti žaloby (potažmo pak kasační stížnosti) a zákonnosti kolaudačního souhlasu.
Žalobkyně zcela pomíjí účel odkladného účinku a význam přezkumu rozsudku krajského soudu.
Závěry krajského soudu považuje prakticky za definitivní a svou újmu dovozuje z jejich
porušování. Tak ovšem újmu hrozící z přiznání odkladného účinku chápat nelze. Ostatně bylo-li
by tomu tak, bylo by přiznání odkladného účinku prakticky vždy vyloučeno. Uvedené platí také
ve vztahu k újmě, která má spočívat v omezení práva žalobkyně na samosprávu a především
ve vztahu k jakémusi „snížení možnosti nápravy žalovaného“. Také tyto tvrzené újmy představují
naprosto standardní situaci v případě sporů ve správním soudnictví, kdy důsledkem přiznání
odkladného účinku je prostě a jednoduše to, že strana, které jde přiznání odkladného účinku
„k tíži“, nemůže vyžadovat, aby bylo jednáno v souladu se závěry napadeného rozsudku. Tato
skutečnost sama o sobě újmu nepředstavuje. Nutno přitom dodat, že cílem přezkumu
ve správním soudnictví je především případná náprava (zrušení chybných) rozhodnutí správních
orgánů. Přestože judikatura určitým způsobem na správní orgány dozajista působí, výchovný účel
předmětem správního soudnictví není.
[12] Co se týče újmy v podobě „živelného“ parkování na komunikaci vedoucí k hotelu
a přilehlých komunikacích a parkovištích, tato argumentace žalobkyně je převážně založena
na tom, že třetí osoby (hosté hotelu) nerespektují dopravní značení a svá vozidla parkují
v místech, kde je parkování zakázáno. Taková situace nepředstavuje újmu, která by vznikla
přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. Auta zaparkovaná v rozporu s dopravními
předpisy jsou samostatnou skutečností nezávislou na nynějším soudním řízení. Sice lze
hypoteticky připustit, že závěry soudního řízení mohou vést v konečném důsledku k tomu,
že dojde k úpravě parkovacích míst v dané lokalitě, nic to ovšem nemění na tom, že i v takém
případě se mohou objevit auta zaparkovaná v rozporu s dopravními předpisy. Řešení této situace
tedy nespočívá v nynějším soudním řízení, ale v důsledné kontrole a vymáhání dodržování
právních předpisů v oblasti dopravy. Z hlediska posuzování důvodnosti návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti tyto skutečnosti nejsou relevantní.
[13] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka,
tj. zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V daném
případě připadá v úvahu veřejný zájem na zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemních komunikacích a především na zajištění přístupu složek IZS k hotelu a domovu
seniorů. Zajištění dostatečné plochy pro otáčení vozidel IZS nicméně představuje jednu z otázek,
která tvoří předmět soudního řízení. Z dostupných podkladů přitom nevyplývá, že by byl zásah
vozidel IZS v současné době znemožněn, či že by bylo znemožněno otáčení vozidel IZS.
Naopak z nich plyne, že se Hasičský záchranný sbor Ústeckého kraje vyjádřil k požární
bezpečnosti v souhlasném stanovisku ze dne 9. 5. 2017, č. j. HSUL-874-9/DC-2012, kladně.
Nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by pak v konečném důsledku nemuselo nutně
vést ke změně poměrů v místě. Důsledkem napadeného rozsudku krajského soudu totiž není
nezbytně provedení stavebních úprav sporné komunikace, ale jen zrušení kolaudačního souhlasu.
V daném případě tak přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozsudku krajského
soudu po dobu jeho přezkumu Nejvyšším správním soudem. Lze tedy konstatovat, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stejný
závěr lze dovodit i z vyjádření žalovaného, který k návrhu na přiznání odkladného účinku zaujal
neutrální stanovisko.
[14] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci byly splněny obě podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[15] Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, je návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Stěžovatelka uhradila
dne 18. 3. 2022 na účet Nejvyššího správního soudu částku 5 000 Kč. Nejvyšší správní soud
tedy současně s rozhodnutím o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti rozhodl
rovněž o přeplatku, který stěžovatelce výrokem II. tohoto usnesení vrátil. Vzhledem k tomu,
že částka uhrazená stěžovatelkou odpovídá výši soudního poplatku za podání kasační stížnosti
dle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné uvést,
že v souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016,
č. j. 10 Afs 186/2014 - 60, není účastník řízení podávající ve své věci opakovaně kasační stížnost
proti rozhodnutí krajského soudu vydanému poté, kdy bylo předcházející rozhodnutí ke kasační
stížnosti téhož účastníka Nejvyšším správním soudem zrušeno, povinen soudní poplatek za další
kasační stížnost platit, pokud ve věci již jednou tento poplatek zaplatil (§6a odst. 5 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Právě taková situace v posuzované věci nastala,
neboť původní rozsudek krajského soudu ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017 - 100, byl
ke kasační stížnosti stěžovatelky rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2021,
č. j. 7 As 336/2020 - 84, zrušen, přičemž soudní poplatek za tuto kasační stížnost byl řádně
uhrazen. V nynějším řízení proto Nejvyšší správní soud stěžovatelku k úhradě soudního poplatku
za podání kasační stížnosti nevyzýval.
[16] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2022
Mgr. David Hipšr
předseda senátu