ECLI:CZ:NSS:2022:7.AZS.373.2021:33
sp. zn. 7 Azs 373/2021 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: O. L., zastoupena
JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalovanému:
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2021, č. j. 16 A 27/2021 - 30,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek vůči rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 10. 11. 2021, č. j. 16 A 27/2021 - 30, a vůči rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2021,
č. j. CPR-9311-3/ČJ-2021-930310-V238.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2021, č. j. 16 A 27/2021 - 30, kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2021,
č. j. CPR-9311-3/ČJ-2021-930310-V238. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání
stěžovatelky a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne
25. 2. 2021, č. j. KRPA-231191-15/ČJ-2020-000022-50, kterým byla stěžovatelce uložena
povinnost opustit území členských států Evropské unie podle §50a odst. 2 písm. c)
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů.
[2] Stěžovatelka s kasační stížností spojila návrh na přiznání odkladného účinku. Návrh
odůvodnila tím, že je osobou ve věku 79 let a je zcela závislá na péči své dcery, která žije v České
republice a má české státní občanství. Stěžovatelka pobývá nepřetržitě na území České republiky
více než 5 let. Její zdravotní stav se během této doby podstatně změnil k horšímu a na území
České republiky se podrobila několika operačním zákrokům. Její nucené vycestování tak lze
považovat za vážnou újmu, která bude způsobena nejen její osobě, ale také dceři,
která se o stěžovatelku stará a odcestování do domovského státu společně se stěžovatelkou
pro ni není reálně možné.
[3] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí,
neboť by to bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je požadavek, aby se na území
České republiky zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy a respektují právní řád
České republiky. Má-li být správní opatření ve formě povinnosti opustit území členských států
Evropské unie opatřením účinným, musí jeho účinky nastat co nejdříve po spáchání
protiprávního jednání.
[4] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí,
že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních
podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám;
a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[6] Je třeba rovněž zdůraznit, že kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním
soudnictví je opravným prostředkem mimořádným, a tedy nelze automaticky očekávat vyhovění
návrhu na přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku se prolamují před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu.
Na rozhodnutí krajského soudu je přitom třeba hledět jako na rozhodnutí zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonem stanoveným postupem zrušeno. Odkladný účinek má
charakter výjimky z pravidla, že kasační stížnost odkladný účinek nemá, a má být přiznáván pouze
v případech, které takový postup svou specifickou povahou odůvodňují. Proto újma, která má
hrozit žadateli o přiznání odkladného účinku, musí být vzhledem k poměrům žadatele natolik
významná, že odůvodňuje uplatnění výjimky z pravidla, že kasační stížnost odkladný
účinek nemá mít (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020,
č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, publ. pod č. 4039/2020 Sb. NSS, bod [65], a ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS, bod [25]).
[7] V souvislosti s posuzováním újmy hrozící stěžovatelce Nejvyšší správní soud uvádí,
že důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatelce oproti jiným osobám
jsou zásadně individuální, závislé na osobě stěžovatelky a její konkrétní situaci. Povinnost tvrdit
a osvědčit vznik újmy má proto stěžovatelka, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové
okolnosti případu, což stěžovatelka učinila tvrzeními o svém pokročilém věku, nepříznivém
zdravotním stavu a zásadním zásahu do soukromého a rodinného života. Pokud jde o splnění
druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným
zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně z vyjádření
účastníků řízení o kasační stížnosti.
[8] Při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud vycházel
především z předpokladu, že pokud by nedošlo k odkladu právních účinků pravomocného
rozsudku městského soudu a rozhodnutí žalovaného do doby meritorního rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, stěžovatelka by měla ještě před rozhodnutím
ve věci samé opustit území České republiky, resp. členských států Evropské unie, což by mohlo
mít zásadní negativní vliv na její soukromý a rodinný život. Tento negativní vliv by byl o to
závažnější, neboť v případě stěžovatelky se jedná o osobu ve věku 79 let, jejíž zdravotní stav není
dobrý a je odkázána na péči dcery, se kterou a jejími dvěma dětmi (svými vnoučaty) žije
ve společné domácnosti na území České republiky.
[9] Nelze přitom spoléhat na to, že by stěžovatelka měla bez dalšího možnost získat jiný druh
povolení k pobytu na území České republiky.
[10] Nejvyšší správní soud se proto přiklonil k tvrzení stěžovatelky, že nucené vycestování
by pro ni znamenalo újmu v jejím rodinném a soukromém životě a v životě jejích rodinných
příslušníků.
[11] Nejvyšší správní soud tak má za splněnou první podmínku pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti spočívající v existenci nepoměrně větší újmy hrozící stěžovatelce oproti
újmě, která by mohla vzniknout jiným osobám, bude-li kasační stížnosti odkladný účinek přiznán.
[12] Ve vztahu k hodnocení naplnění další podmínky, tj. možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem, Nejvyšší správní soud uvádí, že pro zamítnutí návrhu nepostačuje pouhá
existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo jevit z doslovného výkladu §73 odst. 2
s. ř. s., ale i v tomto případě je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího
zásahu do práv stěžovatelky s intenzitou narušení veřejného zájmu (usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS).
Jediným veřejným zájmem, který může být narušen, je zájem na včasném vyřešení situace
stěžovatelky, která na území České republiky pobývá neoprávněně. Intenzita narušení tohoto
veřejného zájmu je vzhledem k předběžné povaze přiznání odkladného účinku velmi nízká.
Odkladný účinek kasační stížnosti neznemožní definitivně výkon správního rozhodnutí,
neboť přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se účinky napadeného rozhodnutí toliko
odkládají. I v případě, že je správní rozhodnutí vydáno ve veřejném zájmu, neznamená nutně
odklad jeho účinků rozpor s takovýmto veřejným zájmem. K naplnění veřejného zájmu totiž
může postačovat i pozdější nastoupení účinků správního rozhodnutí. Nejvyššímu správnímu
soudu tak není zřejmý žádný důležitý veřejný zájem, který by měl převážit nad možným zásahem
do soukromého a rodinného života stěžovatelky. Setrvání stěžovatelky na území České republiky
do ukončení řízení o kasační stížnosti, která je navíc projednávána v přednostním režimu,
tedy nenaruší důležitý veřejný zájem, čímž je naplněna i druhá podmínka pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[13] S ohledem na výše uvedené důvody dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinky kasační stížnosti jsou v projednávané věci splněny, a v souladu
s §107 s. ř. s. proto kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti se do pravomocného skončení řízení o kasační stížnosti pozastavují účinky
napadeného rozsudku městského soudu i rozhodnutí žalovaného.
[14] Nejvyšší správní soud současně připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného
účinku (i bez návrhu) usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného
účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení
s §107 s. ř. s.). Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z usnesení o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2022
Mgr. David Hipšr
předseda senátu