ECLI:CZ:NSS:2022:7.AZS.46.2022:22
sp. zn. 7 Azs 46/2022 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Y. O., zastoupen
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2022, č. j. 8 A 70/2021 - 68,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému opatrovníkovi Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem
Purkyňova 787/6, Ostrava, se odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2021, č. j. OAM-38/LE-VL12-VL13-PS-2021, žalovaný
podle §46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále
též „zákon o azylu“), zajistil žalobce v zařízení pro zajištění cizinců do 19. 7. 2021. Konstatoval,
že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců a existují
oprávněné důvody se domnívat, že tak konal pouze s cílem vyhnout se hrozícímu správnímu
vyhoštění, které mu bylo uloženo dne 23. 6. 2020. Rozhodnutím ze dne 24. 5. 2021 Ředitelství
služby cizinecké policie ve zkráceném přezkumném řízení vedeném na základě podnětu žalobce
zrušilo uvedené rozhodnutí o jeho správním vyhoštění.
II.
[2] Dne 18. 6. 2021 byla Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“) doručena
žaloba, kterou se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Spatřoval jej
v tom, že jej žalovaný po zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění drží v zajištění bez právního
důvodu.
[3] Městský soud žalobu v záhlaví uvedeným usnesením odmítl jako nepřípustnou. Uvedl,
že z vyjádření žalovaného a Krajského soudu v Ostravě vyplynulo, že žalobce rozhodnutí
o zajištění napadl žalobou podle §65 s. ř. s., o níž dosud nebylo rozhodnuto. Za situace, kdy má
žalobce k dispozici jiný prostředek ochrany, a to přímo žalobu proti rozhodnutí o zajištění, nelze
se proti přetrvávajícímu zajištění bránit zásahovou žalobou. Připomněl, že podle rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 Azs 193/2019 - 48, je soud při projednávání
žaloby proti rozhodnutí o zajištění povinen přihlédnout i k případné změně okolností, ke které
došlo až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí a která by měla vliv na posouzení zákonnosti
zajištění. Měl by tedy přihlédnout i k tomu, že v mezidobí zcela odpadl zákonný důvod
pro zajištění, neboť žalobce po dobu řízení před soudem nemůže iniciovat opětovné posouzení
důvodů zajištění dle §46 odst. 10 zákona o azylu (byť judikatura umožňuje toto ustanovení
prolomit).
III.
[4] Proti rekapitulovanému usnesení městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“)
prostřednictvím ustanoveného opatrovníka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „s. ř. s.“). Namítl, že městský soud dospěl ke svému závěru předčasně, neboť se nijak
nezabýval otázkou, zda byla podána žaloba proti rozhodnutí o zajištění, tedy tím, zda stěžovatel
vůbec mohl takovou žalobu podat, neboť dne 24. 5. 2021 (kdy došlo ke zrušení rozhodnutí
o správním vyhoštění stěžovatele) již uplynula lhůta k jejímu podání. S ohledem na §72 odst. 4
s. ř. s. přitom nelze zmeškání této lhůty prominout. Nebylo by tedy možné uvažovat o podání
žaloby a zohlednění nových skutečností v řízení před soudem. V případě, že by žaloba podána
byla a bylo o ní rozhodnuto, bránila by tato skutečnost stěžovateli požádat o opětovné posouzení
důvodů zajištění. Stěžovatel byl tedy oprávněn podat zásahovou žalobu, pročež navrhl,
aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel měl k dispozici jiný
prostředek ochrany před zajištěním, a to žalobu proti rozhodnutí o zajištění. Poukázal rovněž
na to, že po svévolném odchodu stěžovatele z Pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí dne
23. 8. 2021 není jeho pobyt znám. Byl tedy dán rovněž důvod k zastavení soudního řízení
podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §33 písm. b) zákona o azylu. K tomu odkázal na relevantní
judikaturu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, neshledá-li důvody
pro zastavení řízení.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti [§109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)].
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud předesílá, že neshledal důvod pro zastavení řízení z důvodu,
že nelze zjistit místo pobytu stěžovatele. Ustanovení §33 písm. b) zákona o azylu totiž
předpokládá tento postup pouze v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci
mezinárodní ochrany. Tato rozhodnutí vymezuje §2 odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Nezahrnuje
mezi ně přitom ani rozhodnutí o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany, tím méně lze
postup podle §33 písm. b) tohoto zákona aplikovat v případě řízení o zásahové žalobě týkající
se zajištění.
[9] Jediná kasační námitka spočívá v tom, že městský soud se před odmítnutím žaloby
nezabýval tím, zda stěžovatel využil či vůbec mohl využít alternativní možnosti obrany
proti svému zajištění.
[10] Kasační argumentace tedy přehlíží postup městského soudu, odůvodnění napadeného
usnesení a zcela odhlíží od skutečné situace, která v případě stěžovatele nastala. Obsahuje pouze
hypotetické úvahy o tom, jaká situace by mohla nastat. Městský soud se totiž otázkou podání
žaloby proti rozhodnutí o zajištění ze dne 1. 4. 2021, č. j. OAM-38/LE-VL12-VL13-PS-2021,
zabýval. V průběhu řízení zjistil, že taková žaloba byla podána u Krajského soudu v Ostravě.
V napadeném usnesení proto jasně uvedl: „Z vyjádření žalovaného a z vyrozumění Krajského soudu
v Ostravě vyplynulo, že žalobce uvedené rozhodnutí o zajištění napadl žalobou podle §65 s. ř. s.; řízení o ní stále
probíhá u Krajského soudu v Ostravě.“ Následně konstatoval, že žalobce se v daném případě nemohl
proti svému přetrvávajícímu zajištění bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem,
protože měl k dispozici žalobu přímo proti rozhodnutí o zajištění. Přitom odkázal na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 Azs 193/2019 - 48, ze kterého dovodil,
že soud při projednávání žaloby proti rozhodnutí o zajištění „přihlédne i k případné zásadnější změně
okolností, ke které došlo až po vydání napadeného rozhodnutí a která by měla vliv na posouzení zákonnosti
zajištění (dojde tedy k prolomení zásady zakotvené v §75 odst. 1 s. ř. s., podle níž v řízení o žalobě
proti rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu).
Soud by tedy v takovém řízení měl případně přihlédnout k tomu, že v mezidobí zákonný důvod pro zajištění zcela
odpadl; to zejména za situace, kdy v souladu s §46 odst. 10 zákona o azylu žalobce nemůže po dobu, kdy
takové řízení běží, sám iniciovat opětovné posouzení důvodů zajištění (k možnosti prolomení tohoto ustanovení
nicméně viz např. rozsudek ze dne 13. 11. 2019, č. j. 6 Azs 170/2019 - 50, bod 51).“ Nejen tedy,
že se městský soud danou otázkou zabýval, ale stěžovateli rovněž vysvětlil způsob, jakým se může
podle městského soudu bránit proti svému zajištění. Vysvětlení městského soudu je přitom
přehledné, stručné, logické a snadno srozumitelné. Stěžovateli nic nebránilo tyto úvahy v kasační
stížnosti řádně zpochybnit.
[11] Kasační stížnost se tedy zcela míjí s rozhodovacími důvody městského soudu. Vytýká mu
zcela nesmyslně, že něco neučinil, přestože údajně chybějící úvaha tvoří podstatu odůvodnění
napadeného usnesení. Ustanovený opatrovník stěžovatele, který je advokátem, a tudíž právním
profesionálem, nepochybně musel odůvodnění usnesení městského soudu porozumět. Nadto byl
ustanovený opatrovník s procesní situací ve věci stěžovatele obeznámen, neboť dne 7. 12. 2021
nahlížel prostřednictvím své koncipientky do spisu městského soudu, který již obsahoval
příslušné vyjádření žalovaného i Krajského soudu v Ostravě. Jeho argumentace v kasační
stížnosti je tedy přinejmenším zarážející.
[12] V návaznosti na uvedené považuje Nejvyšší správní soud za vhodné zdůraznit, že úkolem
soudů ve správním soudnictví není řešení hypotetických otázek, nýbrž poskytování ochrany
proti skutečným zásahům veřejné moci do veřejných subjektivních práv fyzických a právnických
osob. Pokud se námitky netýkají souzeného případu, ale popisují situace, které mohly nastat
toliko teoreticky (avšak reálně nenastaly), pak není smyslem kasačního řízení tyto námitky
hodnotit, a vyslovovat k nim jakékoliv abstraktní závěry (srovnej rozsudky zdejšího soudu ze dne
16. 2. 2018, č. j. 4 As 236/2017 - 30, ze dne 14. 8. 2020, č. j. 9 Afs 154/2020 - 33, ze dne
8. 12. 2016, č. j. 9 As 134/2016 - 29, ze dne 6. 1. 2012, č. j. 5 Afs 8/2011 - 151, či usnesení ze dne
24. 6. 2021, č. j. 7 Azs 51/2021 - 24).
[13] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec
běžné úřední činnosti.
[15] Jak bylo již uvedeno výše, stěžovateli byl ustanoven opatrovník Mgr. Ladislav Bárta, a to
usnesením městského soudu ze dne 23. 11. 2021, č. j. 8 A 70/2021 - 40. Soud ustanovenému
opatrovníkovi nepřiznal odměnu za zastupování ani náhradu hotových výdajů v řízení o kasační
stížnosti. Při rozhodování o nepřiznání odměny vzal soud v úvahu především tyto okolnosti:
zástupce podal nejprve blanketní kasační stížnost, kterou doplnil na základě usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 3. 2022, č. j. 7 Azs 46/2022 - 10. V doplnění kasační stížnosti
se však omezil na hypotetické obecné fabulace o tom, jaká situace může v případě zajištění
cizinců nastat, aniž by jakkoliv zohlednil individuální situaci stěžovatele. V konečném důsledku
tak kasační námitky fakticky neměly přímý vztah k věci, respektive byly v příkrém rozporu
s procesním stavem věci. Rozporovaly pouze teoretickou situaci, která v posuzovaném případě
nenastala. To přitom ustanovenému opatrovníkovi muselo být při řádné péči před podáním
kasační stížnosti známo. Již při nahlížení do spisu městského soudu bylo součástí tohoto spisu
sdělení Krajského soudu v Ostravě, že před tímto krajským soudem řízení o dané žalobě probíhá,
a jak bylo uvedeno výše, přímo v napadeném usnesení tuto problematiku městský soud jasně
a srozumitelně vypořádal. Pokud je pak kasační stížnost postavena pouze na úvaze, co by se snad
mohlo stát, kdyby žaloba proti rozhodnutí o zajištění nebyla podána (uplynutí lhůty), či již bylo
řízení o ní skončeno, nepředstavuje adekvátní hájení zájmů stěžovatele. Naopak zcela přehlíží
posuzovanou situaci, jako by snad ani nesměřovala proti napadenému usnesení, respektive jako
by byla podána, aniž by si její autor napadené usnesení vůbec přečetl. Je přitom nutné zdůraznit,
že posláním každého advokáta je pečlivě střežit a prosazovat oprávněné zájmy účastníka, jehož
v řízení zastupuje, a dbát na to, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům řízení. Této povinnosti
ustanovený opatrovník s ohledem na výše uvedené nedostál, což promítl Nejvyšší správní soud
do výroku III. tohoto usnesení. K tomuto postupu srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 3. 2018, č. j. 9 Azs 379/2017 - 35.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2022
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu