ECLI:CZ:NSS:2022:7.AZS.6.2022:40
sp. zn. 7 Azs 6/2022 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: P. Q., zastoupena
Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2021, č. j. 18 Az 65/2020 - 101,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 2. 10. 2020, č. j. OAM-702/ZA-ZA11-ZA05-R2-2017, žalovaný
neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“). Důvodem
žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany byla skutečnost, že její manžel měl ve vlasti
potíže v souvislosti s veřejnými projevy. Žalovaný však konstatoval, že situace manžela byla
posouzena v řízení o jeho žádosti, přičemž nebyly shledány důvody pro udělení mezinárodní
ochrany.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou, kterou Krajský soudu v Ostravě
(dále též „krajský soud“) zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Konstatoval, že skutkový stav
byl v případě manžela žalobkyně zjištěn dostatečně, k čemuž odkázal na svůj rozsudek ze dne
7. 9. 2021, č. j. 19 Az 64/2020 - 93, ve kterém se zabýval věcí manžela žalobkyně a stručně
zrekapituloval důvody tohoto rozsudku. Dále uvedl, že žalovaný není povinen zajišťovat překlady
podkladů pro vydání rozhodnutí. Pakliže se chce žadatel seznámit s obsahem podkladů
rozhodnutí, je přítomen tlumočník do mateřského jazyka při seznámení se s podklady
rozhodnutí. Žalobkyně nadto byla zastoupena advokátem, který byl k seznámení se s podklady
rozhodnutí řádně předvolán, zúčastnil se tohoto úkonu a mohl ji o něm informovat. Žalovaný
nebyl povinen za této situace realizovat se žalobkyní další pohovor k těmto podkladům. Krajský
soud neshledal, že by rozhodnutí žalovaného bylo v části týkající se neudělení humanitárního
azylu nepřezkoumatelné. Došlo sice k pozdnímu založení lékařské zprávy ze dne 13. 11. 2018
do správního spisu, avšak ani tato by nemohla mít s ohledem na její obsah vliv na rozhodnutí
žalovaného. Krajský soud připomněl, že udělení humanitárního azylu podléhá správnímu uvážení
a důvody pro jeho udělení musí být výjimečné. K námitce týkající se ozbrojeného konfliktu
v Náhorním Karabachu poukázal krajský soud na to, že žalobkyně před odchodem ze země žila
rok v hlavním městě Baku, které nebylo nijak ohroženo.
[3] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížností.
Shodně jako v žalobě uvedla, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a nepřezkoumatelné
a že žalovaný ani krajský soud nezjistili skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné
pochybnosti. Žalovaný vycházel z neaktuálních a neúplných důkazů a on ani soud si neopatřili
relevantní podklady, ani neprovedli výslech potenciálních svědků. Neopatřili si ani aktuální zprávy
nezávislých mezinárodních organizací a nezohlednili individuální okolnosti projednávaného
případu. Znovu zopakovala důvody žádosti, tedy že na jejího manžela byl za jeho veřejné projevy
vyvíjen nátlak a byl fyzicky týrán, pročež se bojí návratu do země původu. Poukázala rovněž
na své zdravotní problémy a odkázala na argumenty, které uvedla v průběhu správního řízení.
Zdůraznila, že se na území České republiky již integrovala a asimilovala. Dále zpochybnila postup
žalovaného, který se podle ní nezabýval meritem věci. Zcela přehlížel aktuální politickou
a humanitární situaci v Ázerbájdžánu, kde probíhá diktatura rodinného klanu a dochází
k perzekuci nezávislých novinářů a politických oponentů. Namítla, že s ohledem na její situaci jí
měl být udělen humanitární azyl. Otázkou humanitárního azylu se však žalovaný vůbec
nezabýval. Shrnula, že žalovaný porušil zásadu materiální pravdy, když nezjistil skutečný stav věci.
[4] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil naplnění formálních náležitostí kasační stížnosti.
Shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka je zastoupena advokátem [§102
a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též
„s. ř. s.“)].
[5] Stěžovatelka odvozovala důvody pro udělení azylu od situace svého manžela, který
rovněž brojil proti rozsudku krajského soudu podáním kasační stížnosti. Tuto shledal Nejvyšší
správní soud v usnesení ze dne 14. 7. 2022, č. j. 3 Azs 317/2021 - 43, nepřípustnou. Konstatoval,
že kasační stížnost manžela stěžovatelky byla z části nepřípustná z důvodu dle §104 odst. 4
s. ř. s., neboť obsahovala námitku, která nebyla uplatněna v žalobě, ačkoliv jejímu uplatnění nic
nebránilo. Ve zbývající části shledal kasační stížnost nepřípustnou proto, že v ní nebyly uplatněny
důvody podřaditelné pod §103 odst. 1 s. ř. s., neboť v ní byla pouze zopakována žalobní
argumentace, pročež kasační stížnost neobsahovala námitky směřující proti napadnutému
rozsudku krajského soudu.
[6] Při posouzení kasační stížnosti stěžovatelky Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že z hlediska stížní argumentace je situace totožná jako v případě kasační stížnosti jejího manžela
ve věci sp. zn. 3 Azs 317/2021, a tedy že kasační stížnost stěžovatelky je nepřípustná podle §104
odst. 4 s. ř. s.
[7] Obdobně jako v případě manžela stěžovatelky musí Nejvyšší správní soud zdůraznit,
že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví (§102 s. ř. s.). Z toho plyne, že aby byla způsobilá k projednání, musí
kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu. V žádném případě
pak nepostačuje, aby kasační stížnost toliko opakovala žalobní námitky či odkazovala na námitky
uplatněné ve správním řízení. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 30. 6. 2020,
č. j. 10 As 181/2019 - 63, č. 4051/2020 Sb. NSS, „kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní
tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle §103 s. ř. s., a bude proto
jako nepřípustná odmítnuta (§104 odst. 4 s. ř. s.). Vyzývat stěžovatele k odstranění této vady (§109 odst. 1
s. ř. s.) není v takové situaci namístě. (…) V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem
především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. Pokud
by se povinné zastoupení v kasačním řízení mělo vyčerpat tím, že advokát provede v textu žaloby výše popsané
kosmetické změny a označí ji za kasační stížnost, stalo by se pouhou formalitou. O formalitu ale zákonodárci
nešlo: naopak smyslem bylo umožnit v kasačním řízení pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací
krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti
patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou
judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější. V každém
případě musí být z kasační stížnosti patrné alespoň to, že advokát napadený rozsudek četl. Z nynější kasační
stížnosti to ale poznat nelze.“ Z citovaného usnesení vycházel zdejší soud např. také v usneseních
ze dne 4. 12. 2020, č. j. 5 Azs 14/2020 - 23, a ze dne 17. 12. 2020, č. j. 5 Azs 345/2020 - 17, která
se týkala správního vyhoštění cizinců, či v usnesení ze dne 23. 9. 2020, č. j. 3 Azs 246/2019 - 26,
které se týkalo zajištění cizince podle zákona o azylu. Dále lze poukázat na usnesení kasačního
soudu ze dne 6. 12. 2018, č. j. 9 Afs 34/2018 - 33, ze dne 27. 8. 2020, č. j. 10 Azs 144/2020 - 31,
ze dne 24. 9. 2020, č. j. 8 As 63/2020 - 31, ze dne 21. 10. 2020, č. j. 3 Azs 72/2020 - 26, ze dne
5. 11. 2020, č. j. 7 Ads 243/2020 - 14, nebo ze dne 10. 12. 2020, č. j. 5 As 344/2020 - 21,
a především na usnesení ve věci manžela stěžovatelky č. j. 3 Azs 317/2021 - 43.
[8] Situace popsaná ve výše uvedených usneseních nastala rovněž v případě stěžovatelky,
která v kasační stížnosti jen opakuje své žalobní námitky (které toliko přeformulovala, zobecnila
a zkrátila), které již byly vypořádány v řízení před krajským soudem, aniž by proti závěrům soudu
postavila vlastní konkurující argumentaci. Omezuje se toliko na úpravu formulací tak,
aby zahrnovaly také krajský soud, byť po obsahové stránce zpochybňuje pouze rozhodnutí
žalovaného. Obdobně jako v případě usnesení č. j. 3 Azs 317/2021 - 43, proto Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že stěžovatelka věcně nepolemizuje s názory vyslovenými krajským
soudem a neuplatňuje tak žádný z kasačních důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s.
[9] Krajský soud se přitom v napadeném rozsudku žalobními námitkami dostatečně zabýval
a nepřevzal pouze mechanicky text žalovaného z napadeného rozhodnutí. Náležitě popsal
skutkový stav, který vedl k neudělení mezinárodní ochrany. S ohledem na to, že zásadní žalobní
námitka se odvíjela od situace manžela stěžovatelky, odkázal krajský soud přiléhavě na svůj
rozsudek, ve kterém se jí podrobně zabýval. Zopakoval nicméně rovněž stručně stěžejní důvody,
pro které zamítl žalobu manžela stěžovatelky, tedy proč přisvědčil žalovanému, že jsou výpověď
manžela stěžovatelky a jím předložené podklady nevěrohodné. Krajský soud se dále vypořádal
s námitkami směřujícími proti neudělení humanitárního azylu. Nad rámec žalobní argumentace,
v níž stěžovatelka brojila pouze proti absenci lékařské zprávy z 13. 11. 2018 ve správním spise,
se krajský soud vyjádřil i obecněji k samotnému institutu humanitárního azylu. Správně přitom
zdůraznil jeho výjimečnou povahu. Krajský soud tedy zcela srozumitelně vysvětlil, proč žalovaný
postupoval správně, pokud stěžovatelce neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany, a to
ani s ohledem na její zdravotní stav. Vypořádal se také řádně s námitkami vůči procesnímu
postupu žalovaného při kompletaci podkladů rozhodnutí. Na toto argumentační úsilí krajského
soudu reagoval advokát stěžovatelky pouhým zobecněním, zjednodušením a zestručněním
žalobních námitek, aniž by se jakkoli k postupu, úvahám a závěrům krajského soudu obsaženým
v napadeném rozsudku vyjádřil. V textu kasační stížnosti tak nelze dohledat žádnou polemiku
s argumentací krajského soudu. S ohledem na to, že řízení se vede na nejvyšším stupni soudní
soustavy, je však zcela na místě od kasační stížnosti předkládané advokátem vyžadovat
odpovídající úroveň právní argumentace. S ohledem na výše uvedené proto nezbývá
než konstatovat, že kasační stížnost je dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, neboť se opírá
jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
[10] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl.
[11] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3, věty první, ve spojení
s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2022
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu