ECLI:CZ:NSS:2022:7.AZS.79.2022:41
sp. zn. 7 Azs 79/2022 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobců: a) T. D., b) M. D.,
c) D. D., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2022,
č. j. 22 Az 5/2022 - 32,
takto:
I. Soud us t a no v uj e žalobcům zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2022, č. j. 22 Az 5/2022 - 32,
Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátku se sídlem Příčná 327/1, Havířov.
II. Kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2022,
č. j. 22 Az 5/2022 - 32, se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností žalobci (dále též „stěžovatelé“) napadají v záhlaví označený
rozsudek Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jejich žaloba
proti rozhodnutí ze dne 29. 12. 2021, č. j. OAM-1021/ZA-ZA10-K01-2021, kterým žalovaný
zamítl jejich žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou dle §16 odst. 2
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon
o azylu“). Stěžovatelé současně požádali o ustanovení zástupce a o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[2] Podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „s. ř. s.“) musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem;
to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[3] Podle §35 odst. 10 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2
platí v takovém případě stát.
[4] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného
skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[5] Na základě výše citované právní úpravy tak stěžovateli může být na jeho návrh ustanoven
zástupce tehdy, jsou-li současně splněny následující podmínky: (i) jsou-li dány předpoklady
pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků a (ii) je-li to nezbytně třeba k ochraně
jeho práv. Pro naplnění podmínky osvobození od soudních poplatků musí účastník řízení
současně doložit, že nemá dostatečné prostředky, a jeho návrh nesmí být zjevně neúspěšný.
[6] Stěžovatelka a), jakožto zákonná zástupkyně nezletilých stěžovatelů b) a c), v žádosti
o ustanovení zástupce uvedla, že nemá dostatek finančních prostředků k úhradě advokáta,
neboť pečuje o své nezletilé děti. Navrhla, aby stěžovatelům byla zástupkyní ustanovena
Mgr. Karin Poncza Hadwigerová, advokátka se sídlem Příčná 327/1, Havířov. Pro účely
rozhodnutí o ustanovení zástupce Nejvyšší správní soud stěžovatelům zaslal k vyplnění formulář
Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. V něm stěžovatelka a) uvedla, že nemá žádný
majetek ani žádné příjmy, neboť je žadatelkou o mezinárodní ochranu. Je samoživitelkou pečující
o tři děti. Pobírá částku životního minima a v pobytovém středisku v Havířově je jí poskytováno
bezplatné ubytování.
[7] Z uvedeného plyne, že stěžovatelé nemají dostatečné prostředky k úhradě soudního
poplatku za řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud dodává, že kasační stížnost nelze
považovat za zjevně neúspěšný návrh a není dán ani žádný z důvodů nepřípustnosti kasační
stížnosti vyjmenovaných v §104 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že stěžovatelé splňují zákonné podmínky pro plné osvobození od soudních poplatků podle §36
odst. 3 s. ř. s. První podmínka pro ustanovení zástupce je proto splněna.
[8] Co se týče druhé podmínky pro ustanovení zástupce, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že řízení o kasační stížnosti je v tomto ohledu specifické, neboť zastoupení stěžovatele
bez příslušného právního vzdělání advokátem je jednou ze zákonných podmínek řízení o kasační
stížnosti (§105 odst. 2 s. ř. s.). Proto není třeba naplnění této podmínky ve stávajícím řízení blíže
zkoumat; zákonem vyžadovaná potřeba ve smyslu §35 odst. 10 s. ř. s. se ze zákona předpokládá.
[9] Vzhledem k tomu, že v daném případě jsou splněny obě podmínky podle §35 odst. 10
s. ř. s., vyhověl Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatelů a ustanovil výrokem I tohoto usnesení
jim k ochraně jejich práv Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou se sídlem Příčná 327/1,
Havířov. Při výběru ustanovené zástupkyně zdejší soud zohlednil zejména skutečnost,
že zástupkyně sídlí v Havířově (tj. v místě současného pobytu stěžovatelů) a specializuje
se na cizinecké právo a azylové právo (www.cak.cz). Za této situace je dle názoru soudu možno
akceptovat návrh stěžovatelů na ustanovení jimi zvolené zástupkyně (rozsudek rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/2008, č. 1995/2010 Sb.
NSS).
[10] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
obsahuje všechny zákonné náležitosti a Nejvyššímu správnímu soudu nic nebrání v tom,
aby vydal rozhodnutí ve věci. Zástupkyně byla stěžovatelům ustanovena z důvodu znění §105
odst. 2 s. ř. s.
[11] Stěžovatelé krom žádosti o ustanovení zástupce požádali i o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Konkrétně uvedli, že v situaci, kdy cizinec nepředstavuje hrozbu pro veřejný
pořádek, veřejné zdraví nebo bezpečnost státu, by mu měla být zachována možnost setrvat
na území České republiky až do pravomocného rozhodnutí soudu o jeho kasační stížnosti. Dále
konstatovali, že hrozící újma v jejich případě spočívá jednak v nebezpečí, které hrozí v případě
vycestování do země původu partnerovi stěžovatelky a) a otci stěžovatelů b) a c) (dále též
„partner“ nebo „partner stěžovatelky a)“), a jednak v nebezpečí, které v případě vycestování hrozí
samotným stěžovatelům, tj. těhotné stěžovatelce a) a nezletilým stěžovatelům b) a c). Negativní
dopady proto hrozí celé rodině. Stěžovatelé pak dodali i to, že nebude-li jejich kasační stížnosti
přiznán odkladný účinek, nebude mít pro stěžovatele případné pozitivní rozhodnutí soudu
ve věci samé žádný význam, neboť se budou těžko domáhat opětovného vstupu na území České
republiky.
[12] Žalovaný ve vyjádření k podanému návrhu vyslovil s přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti nesouhlas. Je toho názoru, že přiznání odkladného účinku je vyhrazeno pouze
pro ojedinělé případy, kdy by v důsledku okamžitého výkonu rozhodnutí došlo ke zcela
konkrétní, závažné a nevratné újmě. Skutečnost, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
by pro stěžovatele znamenaly újmu, je povinen osvědčit právě stěžovatel, který se přiznání
odkladného účinku v kasační stížnosti domáhá. Nestačí přitom v návrhu poukázat na možnost
vzniku újmy. K tvrzenému nebezpečí partnera v zemi původu, žalovaný poukazuje na to,
že jmenovaný i přes potíže tvrzené v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany
a údajný zájem státních orgánů o jeho osobu opakovaně opouštěl svou vlast zcela bez potíží.
Jmenovaný byl přitom s moldavskými státními orgány v letech, kdy měl mít jím tvrzené obavy,
opakovaně v kontaktu, aniž by to mělo mít jakýkoliv negativní dopad.
[13] Nejvyšší správní soud posoudil podaný návrh a dospěl k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.
[14] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[15] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních
podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám;
a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[16] Je třeba rovněž zdůraznit, že kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním
soudnictví je opravným prostředkem mimořádným, a tedy nelze automaticky očekávat vyhovění
návrhu na přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku se prolamují před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu.
Na rozhodnutí krajského soudu je přitom třeba hledět jako na rozhodnutí zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonem stanoveným postupem zrušeno. Odkladný účinek má
charakter výjimky z pravidla, že kasační stížnost odkladný účinek nemá, a má být přiznáván pouze
v případech, které takový postup svou specifickou povahou odůvodňují. Proto újma, která má
hrozit žadateli o přiznání odkladného účinku, musí být vzhledem k poměrům žadatele natolik
významná, že odůvodňuje uplatnění výjimky z pravidla, že kasační stížnost odkladný účinek nemá
mít (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020,
č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, publ. pod č. 4039/2020 Sb. NSS, bod [65], a ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS, bod [25]).
[17] Soud dále připomíná, že řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku je stejně jako
řízení o kasační stížnosti charakterizováno přísnou dispoziční zásadou. To znamená, že soud
je při posuzování důvodnosti návrhu oprávněn vycházet pouze z důvodů, které účastník uvede
ve svém návrhu. Návrh na přiznání odkladného účinku přitom musí být dostatečně
individualizován a doložen konkrétními důkazy, protože navrhovatel nese jak břemeno tvrzení,
tak břemeno důkazní. Navrhovatel musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí
nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
v čem konkrétně tato újma spočívá a jaký je její rozsah (srov. usnesení ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 - 32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická
a bagatelní (srov. usnesení ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 - 56). Žádost o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti musí být dostatečně individualizovaná a podepřená
konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012,
č. j. 8 As 65/2011 - 74, či usnesení ze dne 20. 9. 2012, č. j. 8 Afs 40/2012 - 56).
[18] V souvislosti s posuzováním újmy hrozící stěžovatelům tedy Nejvyšší správní soud uvádí,
že důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatelům oproti jiným osobám jsou
zásadně individuální, závislé na osobách stěžovatelů a jejich konkrétní situaci. Povinnost tvrdit
a osvědčit vznik újmy mají přitom stěžovatelé. Učiní tak zpravidla poukazem na konkrétní
skutkové okolnosti případu [vedle výše uvedené judikatury srov. i usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 4. 2022, č. j. 6 Azs 70/2022 - 36, týkající se partnera stěžovatelky a)].
V nynějším případě však stěžovatelé konkrétní skutečnosti neuvedli, omezili se toliko na obecná
tvrzení ohledně negativních následků povinnosti vycestovat, z nichž nebylo možno dovodit, že
jejich situace patří mezi ty ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační
stížnosti vyhrazen. Rovněž Nejvyšší správní soud takové okolnosti z obsahu spisového materiálu
nezjistil. Nutno v této souvislosti dodat, že stěžovatelka a) již není v současné době těhotná (dle
jejího tvrzení uvedeného v Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech se jí dne 9. 6. 2022
narodila dcera Milena Dogari).
[19] Vedle obecného poukazu na vlastní povinnost vycestovat stěžovatelé v návrhu poukázali
i na hrozbu v podobě blíže nespecifikovaného nebezpečí, které by při vycestování hrozilo
partnerovi stěžovatelky a). Toto obecné tvrzení (v protikladu s konkrétními opačnými tvrzeními
žalovaného o bezproblémových kontaktech partnera s moldavskými státními orgány v minulosti)
nelze považovat za dostatečné vylíčení konkrétních skutkových okolností případu stěžovatelů,
aby Nejvyšší správní soud mohl odkladný účinek kasační stížnosti přiznat. K uvedenému důvodu
pro přiznání odkladného účinku proto stěžovatelé neunesli břemeno tvrzení ani břemeno důkazní
[podpůrně srov. usnesení ze dne 25. 4. 2022, č. j. 6 Azs 70/2022 - 36, ve kterém se zdejší soud
obdobně vypořádal s obsahově prakticky shodnou argumentací partnera stěžovatelky a)]. Nutno
dodat, že stěžovatelé neuvádějí, že by jmenovaný partner stěžovatelky a) disponoval nějakým
pobytovým oprávněním na území České republiky. Ze skutečnosti, že celá rodina pobývá
v pobytovém středisku a že partnerovi byla rovněž zamítnuta žádost o mezinárodní ochranu, lze
usuzovat na to, že ani partner stěžovatelky a) nemá k pobytu na území České republiky žádné
oprávnění. Z tohoto hlediska nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nepředstavuje zásah
do rodinného života stěžovatelů, neboť bez příslušného pobytového oprávnění jsou všichni
povinni opustit území České republiky (srov. bod 10 usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 4. 2022, č. j. 6 Azs 70/2022 - 36).
[20] Stěžovatelé v návrhu rovněž tvrdili, že nebude-li kasační stížnosti přiznán odkladný
účinek, nebude mít pro ně případné pozdější vyhovující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
ve věci samé již žádný význam, neboť se budou těžko domáhat opětovného vstupu na území
České republiky. K tomuto tvrzenému důvodu pro přiznání odkladného účinku soud
poznamenává, že státní příslušníci Moldavské republiky s biometrickým pasem jsou osvobozeni
od vízové povinnosti při překročení hranic státu Evropské unie pro pobyty nepřekračující 90 dnů
(nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806 ze dne 14. 11. 2018, kterým se stanoví
seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum,
jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni,
příloha II). Ani tento důvod pro přiznání odkladného účinku neobstojí. Stran tvrzeného
zachování možnosti setrvat na území České republiky až do pravomocného rozhodnutí soudu
o kasační stížnosti stěžovatelů, Nejvyšší správní soud doplňuje, že stěžovatelé jsou v řízení
zastoupeni advokátkou, která jim byla pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanovena.
V kasačním řízení nadto není pro uplatnění práva na projednání věci zpravidla osobní přítomnost
stěžovatele nutná (srov. §109 odst. 2 s. ř. s. a usnesení kasačního soudu ze dne 25. 4. 2022,
č. j. 6 Azs 70/2022 - 36).
[21] Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatelů nevyhověl
a kasační stížnosti odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal,
neboť nebyla naplněna již první z výše uvedených zákonných podmínek.
[22] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2022
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu