ECLI:CZ:NSS:2022:8.AO.40.2021:42
sp. zn. 8 Ao 40/2021-42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra
Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci navrhovatele: Ing. T. R., zastoupený
JUDr. Vladanou Vališovou, advokátkou se sídlem Balbínova 1093/27, Praha 2, proti odpůrci:
Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení
opatření obecné povahy odpůrce ze dne 22. 10. 2021, čj. MZDR
47828/2020-30/MIN/KAN, v rozsahu článku III,
takto:
I. Návrh se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Navrhovateli se v ra cí zaplacený soudní poplatek za návrh na zrušení opatření
obecné povahy ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně JUDr. Vladany
Vališové, advokátky.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Navrhovatel se návrhem na zrušení opatření obecné povahy domáhá zrušení
mimořádného opatření odpůrce z 22. 10. 2021, čj. MZDR 47828/2020-30/MIN/KAN,
v rozsahu článku III. Pro případ, že by v průběhu řízení bylo mimořádné opatření zrušeno,
navrhl, aby soud vyslovil, že v dané části bylo v rozporu se zákonem.
[2] Mimořádné opatření bylo vydáno s odkazem na §80 odst. 1 písm. g) a §69 odst. 1
písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). S účinností od 1. 11. 2021
stanovilo podmínky, za nichž měly osoby přístup k vyšetření na stanovení přítomnosti viru
SARS-CoV-2 nebo jeho antigenu hrazenému z veřejného zdravotního pojištění bez indikace
lékařem či orgánem veřejného zdraví (dále „hrazené testování“). Konkrétně v čl. I nařídilo
poskytovatelům zdravotních služeb, aby na žádost osob účastnících se veřejného zdravotního
pojištění v ČR a spadajících do některé z kategorií definovaných v čl. III mimořádného opatření
prováděli vyšetření na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 pomocí RAT
antigenních testů (nejvýše jednou za 7 dnů) a na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 pomocí
RT-PCR testu (nejvýše dvakrát v kalendářním měsíci). V čl. II mimořádného opatření bylo
poskytovatelům sociálních služeb nařízeno testování zaměstnanců těchto poskytovatelů
a uživatelů sociálních služeb, případně některých dalších osob v souvislosti s poskytováním
sociálních služeb, spadajících do některé z kategorií definovaných v čl. III mimořádného
opatření. Oprávněnými osobami podle čl. III mimořádného opatření byly a) osoby do dovršení
18 let věku; b) osoby, které se pro kontraindikaci nemohly podrobit očkování proti onemocnění
covid-19; a c) osoby očkované proti onemocnění covid-19 alespoň jednou dávkou očkovací látky.
V článcích IV a čl. V mimořádného opatření byla upravena oznamovací povinnost osob
s pozitivním výsledkem testu a ohlašovací povinnost poskytovatelů zdravotních a sociálních
služeb. Článek VI mimořádného opatření stanovil, že se toto opatření považuje za opatření
proti infekčním onemocněním podle §30 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním
pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a čl. VII s účinností
od 1. 11. 2021 zrušil mimořádné opatření z 28. 5. 2021, čj. MZDR 47828/2020-29/MIN/KAN.
[3] Napadené mimořádné opatření bylo s účinností od 22. 11. 2021 zrušeno mimořádným
opatřením odpůrce z 18. 11. 2021, čj. MZDR 47828/2020-31/MIN/KAN.
II. Obsah návrhu na zrušení mimořádného opatření
[4] Navrhovatel uvádí, že nespadá do žádné kategorie osob podle článku III mimořádného
opatření. Musí proto ze svých prostředků hradit testy, které jsou podle mimořádného opatření
odpůrce z 27. 9. 2021, čj. MZDR 14601/2021-25/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření
čj. MZDR 14601/2021-26/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatření z 27. 9. 2021
o maloobchodu“), vyžadovány k účasti na řadě běžných životních činností. Ke své aktivní
procesní legitimaci navrhovatel uvádí, že v pracovní dny chodí do restaurace, dále využívá služeb
fitness centra, bazénu, kadeřnictví, chodí na masáže, do kina, do divadla i na koncerty
a na víkendových výletech využívá ubytovací a stravovací služby. Právní sféra navrhovatele je
tedy mimořádným opatřením dotčena, neboť musí k běžným činnostem předkládat potvrzení
o bezinfekčnosti a platit za vyšetření, která jsou podkladem pro tato potvrzení (usnesení
rozšířeného senátu NSS z 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-48).
[5] Podstatou návrhu je pak argumentace k tvrzení, že 1) mimořádné opatření nezákonně
zasahuje do práva na poskytování bezplatné zdravotní péče, garantovaného v článku 31 Listiny
základních práv a svobod a rozvedeného v zákoně o veřejném zdravotním pojištění, jakož
i do majetkové sféry navrhovatele 2) mimořádné opatření navrhovatele diskriminuje, neboť
neočkované osoby nelegitimně znevýhodňuje v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny, 3) odpůrce využívá
mimořádného opatření k tomu, aby neočkované donutil k očkování, což odporuje čl. 4 odst. 4
Listiny, 4) mimořádné opatření z hlediska jeho zásahu neobstojí v testu proporcionality.
III. Vyjádření odpůrce
[6] Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu na zrušení mimořádného opatření navrhuje,
aby soud návrh jako nedůvodný zamítl.
[7] Odpůrce nařizuje mimořádná opatření na základě dostupných znalostí a při vědomí,
že tyto znalosti nejsou dostatečné a přesné. Nelze čekat na to, až bude prokázáno a doloženo,
zda je jedno opatření lepší než jiné. Odpůrce preferuje ochranu života a zdraví osob při současné
snaze o co nejmenší omezení chodu společnosti. Navrhovatel není podle odpůrce mimořádným
opatřením k ničemu nucen. K testování není nucen ani napadeným mimořádným opatřením
ani mimořádným opatřením z 27. 9. 2021 o maloobchodu, které pouze stanovuje podmínky
pro vstup do určitých prostor (pro využívání určitých služeb). Druhé z uvedených mimořádných
opatření umožňuje bezinfekčnost prokázat nejen pomocí negativního testu, ale zejména pomocí
průkazu o očkování, které je bezplatné. Navrhovatel neuvádí, že by z nějakého důvodu nemohl
očkování podstoupit, a proto nelze přisvědčit jeho námitce, že napadené mimořádné opatření
zasahuje do jeho majetkové sféry a není způsobilé zasáhnout do esenciálního práva navrhovatele
na bezplatnou zdravotní péči.
IV. Závěry Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval podmínkami řízení, neboť v rozsudku
z 30. 5. 2022, čj. 8 Ao 39/2021-47, na návrh jiného navrhovatele shledal mimořádné opatření
z části rozporné se zákonem. Nejvyšší správní soud vyslovil tento závěr ohledně čl. I a čl. III
v rozsahu odkazujícím právě na čl. I mimořádného opatření. Obsahově se tento výrok soudu
vztahoval k podmínkám, za kterých byli poskytovatelé zdravotních služeb povinni provést
testování jako službou hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, což je podstatou i nyní
podaného návrhu.
[9] Nejvyšší správní soud podle §103 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. kdykoliv za řízení
přihlíží z úřední povinnosti k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout
ve věci samé (podmínky řízení). Jelikož navrhovatel v nyní projednávané věci napadl mimořádné
opatření odpůrce v částech, které Nejvyšší správní soud již shledal rozpornými se zákonem,
zabýval se dále tím, zda jsou ve vztahu k těmto částem splněny podmínky řízení pro rozhodnutí
ve věci samé. Deklaratorní výrok, jímž soud rozhodl, že opatření obecné povahy nebo jeho část
bylo v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti
a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem
(§13 odst. 4 pandemického zákona), má totiž účinky erga omnes (vůči všem). V dalších řízeních
o návrhu na vyslovení nezákonnosti téhož opatření obecné povahy nebo jeho části, jehož
nezákonnost již byla vyslovena, proto materiálně dochází k vyprázdnění předmětu řízení, neboť
žádný navrhovatel by již nemohl dosáhnout lepšího výsledku, než je právě již dříve učiněné
prohlášení nezákonnosti (viz závěry v usnesení NSS ze dne 11. 6. 2021, čj. 8 Ao 9/2021-43,
č. 4220/2021 Sb. NSS).
[10] Účinky rozsudku čj. 8 Ao 39/2021-47 dopadají i na navrhovatele v nyní projednávané
věci, čímž došlo materiálně k vyprázdnění předmětu řízení. Díky účinkům výše uvedeného
rozsudku se navrhovatel ocitl v situaci, kdy dosáhl toho, čeho se svým návrhem sám domáhal.
Jeho návrh se dotýkal právě podmínek, za kterých byli podle čl. I mimořádného opatření povinni
poskytovatelé zdravotních služeb provést testování jako službou hrazenou z veřejného
zdravotního pojištění. K úpravě testování pro účely poskytování sociálních služeb v návrhu nic
neuvedl. Jelikož v relevantním rozsahu soud rozpor mimořádného opatření se zákonem již
vyslovil, předmět tohoto řízení odpadl.
[11] Nejvyšší správní soud proto návrh odmítl pro nedostatek podmínky řízení [§46 odst. 1
písm. a) s. ř. s.].
V. Náklady řízení
[12] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byl-li
návrh odmítnut.
[13] Podle §10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí,
že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu
zaplacený poplatek. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že se navrhovateli vrací soudní
poplatek ve výši 5 000 Kč ve lhůtě stanovené souladu s §10a odst. 1 zákona o soudních
poplatcích.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. června 2022
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu