ECLI:CZ:NSS:2022:8.AS.131.2022:12
8 As131/2022-12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců
Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká
advokátní komora, sídlem Národní 118/16, Praha 1, o osvobození od soudních poplatků
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 1. 2022, čj. 10.01-000676/21-002, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, čj. 15 A 3/2022-21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o určení advokáta
k poskytnutí právní služby dle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Žalovaná rozhodnutí
odůvodnila tím, že jednání žalobce lze s ohledem na zneužívání daného institutu označit
za sudičské a zjevně zneužívající práva na bezplatnou právní pomoc. Rozhodnutí žalované napadl
žalobce žalobou u Městského soudu v Praze a požádal o osvobození od soudních poplatků.
[2] Městský soud jeho žádost o osvobození od soudních poplatků v záhlaví označeným
usnesením zamítl. Uvedl, že tvrzení žalobce týkající se osobních poměrů, příjmů a výdajů
považuje za nedostatečná a nepodložená. Žalobce nadto zneužívá osvobození od soudních
poplatků. Městský soud eviduje stovky žalob podaných žalobcem, který daná řízení vede sériově
a stereotypně a uplatňuje v nich stejné námitky, které již neúspěšně uplatňoval v minulosti.
S ohledem na povahu této věci a skutečnost, že stěžovateli ve skutečnosti nejde o vyřešení sporné
otázky či poskytnutí ochrany jeho právům, lze usuzovat, že záměrem žalobce je jen vyvolávání
a vedení sporů jako takových. Ostatně, stěžovatel po žalované požadoval určit advokáta
pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, které se rovněž týkalo jeho neosvobození
od soudních poplatků v jiné věci. Žalobce tak zjevně pouze řetězí spory o totožné otázce.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž
uvedl, že je napadené usnesení odůvodněno sáhodlouhými paušalizujícími invektivami
neslučitelnými se soudním rozhodováním (k tomu odkázal na rozsudky NSS ze dne 12. 8. 2010,
čj. 1 As 54/2010-29, a ze dne 24. 3. 2010, čj. 8 As 22/2010-91). Pozastavuje se nad tím,
že si městský soud dovolil zpochybňovat chudobnost žalobce „obludně nesoudnými a lživými vývody“.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. ověřil, zda napadené rozhodnutí
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] K výtce stěžovatele, podle kterého jsou závěry městského soudu příliš paušalizující, lze
v obecné rovině poukázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které plyne,
že smysl osvobození od soudních poplatků je především v tom, aby byla osobám, které nemají
dostatek prostředků, zajištěna účinná soudní ochrana. Nejedná se ale o institut, který
má umožňovat chudým osobám bezplatně vést spory podle své libosti. Přestože je účastník řízení
nemajetný a zásadně by bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3
s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporů, které
účastník vede (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011-66,
č. 2601/2012 Sb. NSS, který se týkal právě stěžovatele a na který také poukázal městský soud).
[7] Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že postup stěžovatele není v tomto řízení
výjimečný. Nevyšel pouze ze samotné skutečnosti, že stěžovatel u něj zahájil stovky řízení,
ale poukázal také na stereotypní způsob jejich vedení, resp. podobu vznášených námitek a rovněž
na skutečnost, že stěžovatel spory o shodných otázkách neustále řetězí a vede spory pro spory.
Tyto závěry městského soudu plně odpovídají judikatuře Nejvyššího správního soudu, na kterou
odkazuje stěžovatel v kasační stížnosti. Z ní plyne, že se soud při posuzování žádosti
o osvobození od soudních poplatků musí vedle konkrétních specifických okolností žádosti
a individuálních poměrů žadatele zabývat také tím, zda žadatel neuplatňuje svá práva svévolně
či šikanózním způsobem (rozsudek čj. 8 As 22/2010-91). V rozsudku čj. 1 As 54/2010-29
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že zamítnutí žádosti nemůže být založeno pouze na počtu řízení
vedených daným žadatelem, ale je třeba vedle toho vždy zohlednit okolnosti případu, v němž
žadatel o osvobození žádá. Městský soud v napadeném usnesení těmto požadavkům dostál.
[8] Ostatně i Nejvyššímu správnímu soudu jsou z úřední činnosti procesní aktivity
stěžovatele dlouhodobě známy, neboť eviduje přibližně 1 500 věcí týkajících se stěžovatele.
Z nich vyplývá, že jeho postup se v jiných řízeních neustále opakuje a stěžovatel uvádí zcela
shodné či obdobné argumenty (srov. např. rozsudky NSS ze dne 13. 3. 2019, čj. 6 As 35/2019-12,
ze dne 12. 9. 2018, čj. 1 As 231/2018-17, ze dne 29. 5. 2015, čj. 4 As 104/2015-12, ze dne
30. 1. 2020, čj. 8 As 351/2019-20, či ze dne 8. 3. 2022, čj. 6 As 344/2021-21, a další). Lze proto
uzavřít, že odůvodnění napadeného usnesení neobsahuje nepřípustné paušalizující invektivy, jak
tvrdí stěžovatel, nýbrž objektivní a přesné zhodnocení jeho dlouholeté činnosti.
[9] Zbývá dodat, že městský soud v napadeném usnesení nezpochybnil „chudobnost“ žalobce,
nýbrž pouze na okraj uvedl, že stěžovatel skutečnosti o svých osobních, majetkových
či příjmových poměrech netvrdil dostatečně konkrétně a nedoložil je. Jednalo se ale pouze o dílčí
závěr. Napadené usnesení stojí převážně na závěru, podle kterého stěžovateli nelze přiznat
osvobození od soudních poplatků, protože tohoto institutu zneužívá.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Nejvyšší správní soud tedy shledal stěžovatelem uplatněné námitky nedůvodnými,
a kasační stížnost proto dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[11] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. června 2022
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu