ECLI:CZ:NSS:2022:8.AS.14.2020:48
sp. zn. 8 As 14/2020-48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Ing. L. B., zast. Mgr. Filipem Toulem,
advokátem se sídlem Otakarova 1427/41, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad
Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
CETIN a.s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
20. 6. 2019, čj. PK-RR/1787/19, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 26. 3. 2020, čj. 57 A 136/2019-64,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 2020, čj. 57 A 136/2019-64, se r uší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Staňkov (dále „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 15. 3. 2019,
čj. CJ 412/2019/SÚ, povolil městu Staňkov (dále „žadatel“) podle §79 a §92 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění
do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“), umístění stavby „Staňkov – modernizace sběrného dvora
odpadů“ na pozemcích parc. č. 6/1 st., 6/4 st., 12/1, 1045/3, 15/1 a 9 st. ulice Mathauserova,
v katastrálním území Staňkov – ves, v rámci které měl být umístěn ocelový přístřešek, buňka
pro obsluhu, zpevněné plochy, rozvody elektroinstalace, veřejné osvětlení a bezpečnostní
kamerový systém, vodovodní přípojka, rozvody kanalizace, přejezdová váha, plotová zeď,
zpevněné plochy (úprava vjezdu) a drenážní potrubí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce
(dále „stěžovatel“) odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl
a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
[2] Následně podal stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Plzni
žalobu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl.
[3] Krajský soud uvedl, že to, zda a jak stávající provoz sběrného dvora stěžovatele obtěžuje,
není pro přezkum rozhodnutí žalovaného rozhodné. Taková námitka totiž nesměřuje
proti projednávanému stavebnímu záměru. Městský úřad Horšovský Týn vydal závazné
stanovisko, ve kterém uvedl podmínku, že je třeba přijmout účinná opatření k minimalizaci emisí
prachových částic a částic z azbestu. Stěžovatel správnost ani zákonnost tohoto závazného
stanoviska v odvolacím řízení nenapadl. Stěžovatel nenamítal, že projednávaný stavební záměr
povede ke zvýšené prašnosti. Brojil pouze proti tomu, že závěr o vyloučení podstatného navýšení
prašnosti nemá oporu ve spise. S tím krajský soud nesouhlasí. Správní orgány uvedly, že stavební
záměr žádnou prašnost oproti stávající úrovni vytvářet nebude. To logicky odpovídá tomu, co je
stavebním záměrem. Dané stavby totiž nebezpečí zvýšení prašnosti vylučují. Stěžovatel netvrdí,
že by tomu tak být nemělo. Správní orgány došly k logickému závěru, že prašnost nemůže být
stavebním záměrem zvýšena. Zpevněním ploch by nadto mohlo dojít ke snížení prašnosti.
Protože nebylo v řízení zjištěno, že by mělo záměrem dojít ke zvýšení prašnosti, nebyl dán důvod
zabývat se stávající mírou prašnosti.
[4] Stavba měla být podle rozhodnutí správního orgánu I. stupně umístěna v souladu
s projektovou dokumentací, a to zejména s celkovým situačním výkresem. Z něj je zřejmé,
kde jsou dotčené stavby umístěny a do jakých pozemků zasahují. To vyplývá i z popisu
prostorového řešení na str. 2 až 4 rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Krajská hygienická
stanice Plzeňského kraje vydala souhlasné stanovisko k záměru. Hluková studie prokazuje,
že záměr nezatíží chráněný venkovní prostor okolních staveb nadlimitním hlukem. Záměr proto
nebude podstatně omezovat obvyklé užívání sousedních pozemků v míře nepřiměřené místním
poměrům. Navíc byl vydán pod podmínkou, že k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu bude
doložen protokol o měření hluku z provozu sběrného dvora, ve kterém budou obsaženy veškeré
zdroje hluku, a to zejména z vykládky nákladních automobilů. Stěžovatel proti zákonnosti
závazného stanoviska v odvolání a v žalobě nebrojil a ani nevyvrátil závěry hlukové studie.
[5] Krajský soud dále ve vztahu k vlivu záměru na podzemní vody uvedl, že stěžovatel
nepředložil žádný důkaz o kvalitě vody v jeho studnách. Závazné stanovisko Povodí Vltavy
nepředpokládá vliv stavby na hladinu či kvalitu vody v okolních studnách. Městský úřad
Horšovský Týn v koordinovaném stanovisku stanovil podmínky k ochraně podzemních vod,
které byly zahrnuty do podmínky č. 8 rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Argumentace
stěžovatele stran současných odtokových poměrů sběrného dvora není relevantní. Předmětem
územního řízení je totiž posouzení umístění navrhované stavby. V řízení nebylo prokázáno,
že by záměr měl vést k podmáčení plotové zdi stěžovatele a negativně ohrozit kvalitu podzemní
vody ve studni stěžovatele. Vlastník i správce kanalizace souhlasili se záměrem. Je logické,
že nepatrné navýšení asfaltového povrchu nemůže odtokové poměry podstatně ovlivnit. Odtok
dešťové vody bude nadto regulován vyspádováním do kanalizačních vpustí. Stékání vody
na nemovitost stěžovatele je omezeno žlabovnicemi a betonovými obrubami. Kapacita napojení
na veřejnou kanalizaci byla ve vztahu k záměru přezkoumatelným výpočtem uznána
za dostatečnou. Nebylo nutné vypracovat odtokovou studii.
[6] Pokud jde o odstupovou vzdálenost buňky pro obsluhu od pozemku stěžovatele, krajský
soud souhlasí se správními orgány, že je v souladu s §25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb.,
o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška“). Stěžovatel nadto v žalobě
ani neuvedl, jak konkrétně bude stavbou této buňky dotčeno jeho vlastnické právo,
ke které nemovité věci a proč. Námitka, že v minulosti proběhly úpravy sběrného dvora
nelegálně, nesměřuje proti projednávanému stavebními záměru. Předmětem územního řízení
je rozhodnutí o umístění stavby. Je proto pro vydání tohoto rozhodnutí bezvýznamné, jak
se postupovalo při provádění jakékoliv stavby. Stěžovatel ve správním řízení nenamítal exhaláty
z vozidel a blízkost kontejneru na azbest k jeho domu. Žalovaný řádně a úplně vypořádal
odvolací námitky.
II. Obsah kasační stížnosti
[7] Stěžovatel namítá, že se správní orgány ani krajský soud nevypořádaly s jeho námitkami,
které konzistentně uplatňoval v průběhu správního a následně i soudního řízení. Přestože projevil
obavu o porušení svého práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 Listiny základních práv
a svobod, dospěl krajský soud k závěru, že se tyto námitky nevztahují k předmětu správního
řízení. Stavební úřad nedohledal rozhodnutí, kterým by byla stavba sběrného dvora povolena.
Nemůže proto řešit jeho modernizaci. Žalovaný na str. 9 žalobou napadeného rozhodnutí
připouští, že dojde k navýšení prašnosti, hlučnosti a ke zhoršení odtokových poměrů, ale nemělo
by se dle něj jednat o podstatné navýšení. Správní rozhodnutí a spis však neobsahují žádné údaje
o stávající hlučnosti a prašnosti. Nelze proto učinit závěr, o jak podstatné navýšení se bude jednat
a zda bude vyhovovat hygienickým předpisům.
[8] Kapacita sběrného dvora má být zvýšena o více než 67%. Tím bude zvýšen i pojezd
nákladních vozidel vyvážejících odpad a osobních vozidel navážejících odpad do sběrného dvora.
Tedy i vykládka bude o 67 % větší. Není sporu o tom, že vykládání suti je velmi hlučné a prašné.
Snížení prašnosti zpevněním a vyasfaltováním povrchu sběrného dvora se týká pouze prašnosti
při pojezdu vozidel. Krajský soud však nevzal v úvahu prašnost způsobenou ukládáním odpadů,
kterých bude o 67% více. Je proto logické, že vzroste prašnost. Argumentace krajského soudu je
nadto zavádějící. Na jednu stranu uvádí, že plocha sběrného dvora bude zpevněna
a vyasfaltována, a tudíž se sníží prašnost, na druhou stranu uvádí, že plocha bude zpevněna
a vyasfaltována pouze o 17%, a proto navýšení plochy s nevsakujícím se povrchem bude
minimální. Bude-li provoz sběrného dvora větší o 67% a vyasfaltováno a zpevněno bude 17%
plochy sběrného dvora, je zřejmé, že se prašnost pojezdem zvýšeného počtu vozidel
po nezpevněných částí celkově zvýší. Zvýšená prašnost má zásadní dopad na zdraví stěžovatele
a jeho rodiny, neboť jeho nemovitost sousedí se sběrným dvorem. Žadatel ve správním řízení
neprokázal, že prašnost bude pod hygienickými limity pro bydlení. Měl však prokázat, že umístění
stavby je v souladu s územním plánem. S touto námitkou se krajský soud nevypořádal.
[9] Námitka zvýšení hlučnosti není mimoběžná, jak tvrdí krajský soud. Aby totiž bylo
umístění stavby v souladu s územním plánem, musí být dodrženy limity hluku. Provedená
hluková studie nereflektuje skutečný stav. Po zvýšení objemu ukládaného odpadu stoupne vjezd
vozidel do sběrného dvora a vzroste hluk vznikající jeho ukládáním o 67%. Výchozí hodnoty
pro pořízení hlukové studie tak byly zadány vadně. Neodrážejí totiž stav, který vznikne
modernizací stavebního dvora. S touto námitkou se krajský soud nevypořádal. Jde-li o odtokové
poměry, krajský soud i žalovaný opomíjí, že v důsledku rekonstrukce kanalizace v Mathauserově
ulici byl zmenšen průměr kanalizační roury z 350 mm na 250 mm. Bylo proto nutné zjistit,
zda napojení přípojky do kanalizace o průměru 250 mm zajistí odvedení dešťové vody. Průměr
250 mm je schopen odvést pouze 36,25 l/s. Protože je nad sběrným dvorem napojeno
na kanalizaci několik desítek staveb, nebude při intenzivním dešti kanalizace schopna vodu
pojmout. Ta se bude hromadit u zděného plotu stěžovatele. Tomu nezabrání vyspádování
ani žlaby. Tím, že byl kanalizační řád zúžen, je předešlý výpočet bezvýznamný. S touto námitkou
se soud nevypořádal.
[10] Krajský soud stran námitky týkající se vzdálenosti buňky od zděného oplocení stěžovatele
pouze uvedl, že se ztotožňuje se závěry správních orgánů a že je odstupová vzdálenost v souladu
s §25 odst. 1 vyhlášky. Žádné jiné odůvodnění rozsudek neobsahuje. Tuto námitku proto krajský
soud nevypořádal. Použití kontaminovaného odpadu na terénní úpravy je podstatné s ohledem
na nevhodné odtokové poměry v místě sběrného dvora. Protože žadatel zavezl část plochy
sběrného dvora asfaltovou drtí, ze které mohou v důsledku deště unikat nebezpečné ropné látky,
které následně mohou negativně ovlivnit kvalitu vody ve studních stěžovatele, souvisí tato
skutečnost úzce se stavebním záměrem. Pokrytí sběrného dvora asfaltem by znemožnilo
vypořádat se v budoucnu se starými ekologickými zátěžemi. Vzorky pro rozbor půdy nebyly
odebrány z míst, kde se kontaminovaná zemina nacházela. Stěžovatel po celou dobu rozporoval
způsob a systém odběru vzorků. Odběrných míst bylo určeno málo a ta byla chybně vybrána.
Stěžovatel má proto obavu, aby v důsledku deště neunikaly škodlivé látky do jeho studní.
To krajský soud nevypořádal.
[11] Závěrem stěžovatel dodává, že žadatel má zájem na tom, aby nebyl závadný materiál
v místě sběrného dvora objeven a aby bylo územní rozhodnutí vydáno co nejdříve. Správní orgán
I. stupně přijal zkoušky, stanoviska a tvrzení žadatele, která jsou zavádějící, obecná a vágní.
Věcnou argumentaci stěžovatele naopak nevzal v potaz. To je dáno tím, že je přímo podřízen
vedení žadatele.
[12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl. Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná.
[14] Podle §104 odst. 4 s. ř. s. platí, že kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí
má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[15] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatel v žalobě (ani případně
ve lhůtě pro její podání) nenamítal, že bylo porušeno jeho právo na příznivé životní prostředí
a že správní orgán I. stupně nedohledal rozhodnutí, kterým byla stavba sběrného dvora povolena.
Nenamítal ani, že by mělo dojít vlivem navýšení kapacity sběrného dvora ke zvýšení pojezdu
vozidel, prašnosti a hlučnosti o 67% oproti předchozímu stavu (vyjma procesních aspektů stran
prašnosti, viz dále bod [23] a násl. tohoto rozsudku) a že výchozí hodnoty pro pořízení hlukové
studie byly žadatelem zadány vadně. Stěžovatel rovněž nenamítal kontaminaci zeminy v objektu
sběrného dvora vzniklou jeho provozem a v minulosti sběrnou surovin a činností JZD
a nenamítal, že v důsledku pokrývky části plochy asfaltem nebude možné vypořádat staré
ekologické zátěže. Nenamítal ani pochybení při odběru vzorků půdy ze sběrného dvora a zájem
žadatele, aby bylo území rozhodnutí co nejdříve vydáno a aby nebyl objeven závadný materiál.
Konečně v žalobě nebyla obsažena ani námitka, dle které správní orgán I. stupně přijal zkoušky,
stanoviska a tvrzení žadatele, protože je jeho vedení podřízen, kdežto věcnou argumentaci
stěžovatele v potaz nevzal.
[16] Protože stěžovatel výše uvedené námitky neuplatnil v řízení před krajským soudem,
přestože tak učinit mohl, jsou tyto námitky nepřípustné podle §104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší
správní soud se jimi proto nezabýval.
[17] Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, zda je napadený rozsudek přezkoumatelný
(§109 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatel namítá, že se krajský soud nevypořádal s žalobními námitkami.
[18] Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný pouze za předpokladu, že napadené
rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné,
které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003,
čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73,
č. 787/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS).
Rozhodnutí soudu je třeba považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zejména
tehdy, pokud není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení
důkazů nebo při utváření právního závěru, z jakého důvodu soud považoval žalobní námitky
za liché či mylné nebo proč nepovažoval právní argumentaci v žalobě za důvodnou, případně
opomene-li krajský soud přezkoumat některou ze žalobních námitek.
[19] Stěžovatel namítá, že se krajský soud nevypořádal s žalobní námitkou, podle které
provedená studie hlučnosti neodpovídá skutečnému stavu. Krajský soud k této námitce v bodě 60
a 63 napadeného rozsudku uvedl, že z hlukové studie vyplývá, že při zvýšení počtu vjíždějících
nákladních automobilů z 6 na 8 a osobních automobilů z 20 na 30 za jeden den včetně nakládky
a vykládky, nebude překročena hodnota hygienického limitu nejbližšího chráněného venkovního
prostoru staveb vlivem hlukové zátěže z rozšířeného provozu sběrného dvora. Stěžovatel
podle krajského soudu závěry hlukové studie nijak nevyvrátil a ani nenavrhl žádné důkazy, které
by byly s to tyto závěry vyvrátit. Z uvedeného je tak zřejmé, že se krajský soud výše uvedenou
námitkou stěžovatele zabýval.
[20] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku, dle které se krajský soud
nevypořádal s žalobní námitkou odstupové vzdálenosti buňky pro obsluhu od nemovitosti
stěžovatele. Stěžovatel v žalobě namítl, že ze správního spisu nevyplývá, že jsou splněny
odstupové vzdálenosti dle §25 odst. 1 vyhlášky. Zároveň nebyl řešen odstup od stavby
stěžovatele. Krajský soud k této námitce v bodě 72 a násl. napadeného rozsudku uvedl,
že správní orgány dospěly k závěru, že buňka pro obsluhu bude umístěna 0,75 m od zděného
oplocení na hranici pozemku stěžovatele. To odpovídá §25 odst. 1 vyhlášky. Krajský soud
s tímto závěrem souhlasil, přičemž dodal, že stěžovatel v žalobě neuvedl, jak a ke které nemovité
věci bude stavbou buňky přímo dotčeno jeho vlastnické právo a proč. Krajský soud
se tak námitkou stěžovatele zabýval, a to v míře odpovídající její obecnosti.
[21] Nejvyšší správní soud dospěl nicméně k závěru, že krajský soud nevypořádal námitku
nevhodných odtokových poměrů. Stěžovatel v žalobě namítal, že v rámci územního řízení
doložil, že po výpočtu odtoku srážkové vody byla provedena rekonstrukce kanalizace.
Kanalizační řad, na který je sběrný dvůr napojen, byl změněn z průměru 350 mm na průměr 250
mm. Protože byl řad zúžen, je předešlý výpočet bezvýznamný. Nově je nutné spočítat počet
kanalizačních přípojek nad přípojkou sběrného dvora včetně započítání ploch, které jsou
odvodněny. Až poté lze dospět k závěru, zda kanalizace o průměru 250 mm je dostatečná.
Stěžovatel je toho názoru, že dostatečná není, neboť již nyní srážková voda ze sběrného dvora
neodtéká a naopak stéká k jeho nemovitostem, kde ji zadržuje plotová zeď. Ta se podmáčí
a v tomto místě se voda částečně zasakuje a ohrožuje kvalitu podzemní vody ve studni
stěžovatele.
[22] Stěžovatel tak v žalobě brojil proti tomu, že veřejná kanalizace není s ohledem na její
zúžení schopna pojmout vodu odváděnou ze sběrného dvora. K této námitce krajský soud
v bodě 69 napadeného rozsudku uvedl, že ve správním řízení nebylo prokázáno, že by záměr měl
vést k podmáčení plotové zdi stěžovatele a negativně ovlivnit kvalitu podzemní vody v jeho
studni. Správní orgány uznaly kapacitu napojení na veřejnou kanalizaci za dostatečnou,
a to na základě přezkoumatelného výpočtu. Tento výpočet krajský soud zrekapituloval v bodě 66
napadeného rozsudku. Konkrétně uvedl, že „[k]apacita napojení na veřejnou kanalizaci je dostatečná
vzhledem k výpočtu vycházejícímu z intenzity deště dané Truplovými tabulkami (120 l/s/ha) a plochou dvora
(2 000 m2) a kapacitou užitého kanalizačního potrubí DN200, kdy vypočtený objem srážek je tak max. 22-24
l/s a kapacita kanalizačního potrubí 29,1 l/s.“ Z uvedeného vyplývá, že krajský soud hodnotil
kapacitu napojení na veřejnou kanalizaci, a nikoliv kapacitu veřejné kanalizace. Tím
se však krajský soud minul s podstatou námitky stěžovatele. Ten spojoval nevhodné odtokové
poměry sběrného dvora, které vedou k podmáčení plotové zdi a ohrožení kvality vody v jeho
studni, s nedostatečnou kapacitou veřejné kanalizace, nikoliv s kapacitou přípojky ze sběrného
dvora do veřejné kanalizace. Krajský soud se proto měl správně zabývat tím, zda je pro účely
řízení o umístění daného stavebního záměru relevantní, zda je veřejná kanalizace schopná
pojmout vodu ze sběrného dvora. Pakliže by dospěl k závěru, že ano, měl posoudit, zda neměly
být odtokové poměry posouzeny znovu s ohledem na zúžení průměru kanalizačního řadu.
Krajský soud tak zatížil napadený rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku
důvodů rozhodnutí, neboť dostatečně nevypořádal výše uvedenou žalobní námitku, respektive
se její vypořádání míjí s podstatou této námitky. Nejvyšší správní soud se proto nemohl nyní
věcně zabývat kasační námitkou nevhodných odtokových poměrů, neboť bude na krajském
soudu, aby se touto otázkou přezkoumatelným způsobem zabýval jako první.
[23] Krajský soud dostatečně nevypořádal ani žalobní námitku nesení důkazního břemene
v územním řízení stran prašnosti stavebního záměru.
[24] Stěžovatel v odvolání namítal, že „[s]tavební úřad vůbec nekalkuluje s tím, že dojde k cca 50%
navýšení kapacity sběrného dvora, tedy i 50% navýšení ukládání stavební suti, která způsobuje nejvíce prašnosti
a také pojezd o 50% více osobních vozidel navážejících odpad způsobí vyšší prašnost v místě. Stavební úřad zcela
opomíjí skutečnost, že jednoznačně naroste zátěž spojená s ukládáním odpadu do Sběrného dvora a jeho
vyvážením, že pokud nebude v areálu Sběrného dvora realizováno nějaké stále stavebnětechnické opatření
proti prašnosti, bude při déle trvajícím suchu prašnost od pohybu vozidel a ukládání odpadu v navýšeném množství
zcela jednoznačně vyšší, než nyní.“ Příčinu zvýšení prašnosti v důsledku provedení stavebního záměru
tak stěžovatel spatřoval v navýšení kapacity sběrného dvora, které povede ke zvýšenému pojezdu
vozidel a ukládání odpadu.
[25] Žalovaný v rozhodnutí o odvolání dospěl k závěru, že z předložených podkladů
nevyplývá, že by stavebním záměrem mělo dojít při navýšení kapacity o 350 tun k podstatnému
navýšení hluku prašnosti či zásadnímu zhoršení odtokových poměrů. Stěžovatel na podporu
svých tvrzení nedoložil žádné důkazy, ač mu tuto povinnost ukládá §52 správního řádu. Úprava
povrchů sběrného dvora, stávajícího vjezdu a následná úprava povrchů komunikace
po provedení vodovodní přípojky a rozvodů kanalizace sníží podle žalovaného prašnost
při pohybu automobilů po areálu a komunikaci v Mathauserově ulici oproti stávajícímu stavu.
[26] Z uvedeného tak vyplývá, že podle žalovaného stěžovatele tížilo důkazní břemeno
k prokázání toho, že navýšením kapacity sběrného dvora o 350 tun dojde k podstatnému
navýšení prašnosti. Proti tomuto závěru brojil stěžovatel žalobní námitkou, dle které žadatel
nenavrhl žádný důkaz, který by prokázal, že uvažovaná prašnost stavby, respektive jejího
následného provozu, bude pod hygienickými limity pro bydlení. Současně namítl, že tvrzení
žalovaného o tom, že se prašnost podstatně nezvýší, nemá oporu ve správním spise.
Byť stěžovatel tyto námitky neformuloval zcela vhodně, lze z jejich obsahu v souvislosti s výše
uvedenou odvolací námitkou a s jejím vypořádáním žalovaným seznat, že směřují proti nesení
důkazního břemene v územním řízení ohledně prašnosti stavebního záměru. Jak žadatel,
tak i žalovaný totiž podle stěžovatele neprokázali, že stavebním záměrem nedojde k podstatnému
navýšení prašnosti.
[27] Na tuto námitku reagoval krajský soud v bodě 49 napadeného rozsudku. Konkrétně
uvedl, že „[n]amítal-li žalobce, že nebyla prokázána stávající a budoucí míra prašnosti, což by podle žalobce
mělo vést k nezákonnosti napadeného rozhodnutí, nejde o námitku důvodnou, protože v řízení nebylo zjištěno,
že by záměrem mělo dojít ke zvýšení prašnosti oproti stávajícímu stavu, proto nebylo důvodu se stávající mírou
prašnosti zabývat.“ Citované odůvodnění se však také míjí s obsahem a podstatou výše uvedené
žalobní námitky v návaznosti na rozhodnutí žalovaného. Stěžovatel v reakci na závěr žalovaného
o tom, že jej tíží důkazní břemeno, namítal, že to byl žadatel, kdo neprokázal, že by uvažována
prašnost stavebního záměru byla pod hygienickými limity pro bydlení, a že závěr žalovaného
stran prašnosti nemá oporu ve správním spise. Spornou otázkou tak bylo rozložení důkazního
břemene mezi stěžovatele, žadatele a správní orgán stran prašnosti stavebního záměru. Krajský
soud proto měl posoudit, zda závěr žalovaného o tom, že stěžovatele tížilo důkazní břemeno
k prokázání toho, že navýšením kapacity sběrného dvora o 350 tun dojde k podstatnému
navýšení prašnosti, je správný. Posouzení této otázky je klíčové pro vypořádání odvolacích
námitek žalovaným. Netížilo-li totiž stěžovatele důkazní břemeno, měl se žalovaný zabývat tím,
zda není potřeba tuto otázku objasnit již s ohledem na tvrzení stěžovatele, že zvýšenou prašnost
vyvolá zvýšený pojezd vozidel a zvýšené ukládání odpadů způsobené navýšením kapacity
sběrného dvora. Tato námitka se jeví jako plausibilní. Významné navýšení kapacity sběrného
dvora totiž může z logiky věci vést ke zvýšené prašnosti spojené s ukládáním a vykládáním
odpadu, přestože do jisté míry bude prašnost způsobená pojezdem vozidel snížena zpevněním
a vyasfaltováním části plochy sběrného dvora. Napadený rozsudek je tak i v této části
nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů rozhodnutí.
[28] Vyřešení této otázky krajským soudem bude mít vliv i na posouzení žalobní námitky,
dle které tvrzení žalovaného o tom, že se prašnost podstatně nezvýší, nemá oporu ve správním
spise. Podle krajského soudu nemusel být obsažen ve správním spise údaj o stávající prašnosti
sběrného dvora, je-li z podstaty věci vyloučeno, že stavební záměr zvýší prašnost. Netížilo-li
by však důkazní břemeno stěžovatele, bylo by na krajském soudu, aby posoudil, zda žadatel
nebo správní orgán s ohledem na obsah správního spisu prokázal, že k podstatnému navýšení
prašnosti nedojde. Nelze totiž souhlasit ani se závěrem krajského soudu, že je z podstaty věci
vyloučeno, aby stavební záměr zvýšil prašnost. Krajský soud totiž zjevně pominul, že součástí
záměru bylo i navýšení kapacity sběrného dvora, jak stěžovatel výslovně namítal i v odvolání.
Krajský soud vezme tento aspekt při dalším rozhodování v potaz.
[29] Stěžovatel dále namítá, že se s jeho námitkami nevypořádaly ani správní orgány.
Přezkoumá-li krajský soud rozhodnutí žalovaného správního orgánu, které pro chybějící
odůvodnění nebo pro nesrozumitelnost nebylo přezkoumání vůbec způsobilé, zatíží vadou
nepřezkoumatelnosti i své rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2007,
čj. 5 Afs 115/2006-91). Nejvyšší správní soud se proto dále zabýval tím, zda jsou rozhodnutí
správních orgánů přezkoumatelná. Učinil tak nicméně v mezích obecnosti uplatněné námitky,
neboť stěžovatel blíže nerozvedl, jaké konkrétní námitky nebyly správními orgány vypořádány.
Ze správních rozhodnutí vyplývá, že se správní orgány námitkami stěžovatele zabývaly a
odůvodnily, proč nejsou důvodné. Správní rozhodnutí jsou srozumitelná a opřená o dostatek
relevantních důvodů. Nejvyšší správní soud proto neshledal, že by některé z nich trpělo vadou
nepřezkoumatelnosti.
[30] Protože je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů rozhodnutí (viz
bod [22] a [27] tohoto rozsudku), je namístě jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu
řízení. Tato vada nicméně nebrání tomu, aby soud přezkoumal zbylé kasační námitky (viz
usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008,
čj. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS, SÜD).
[31] Nejvyšší správní soud podotýká, že předmětem územního řízení v nyní projednávané věci
bylo umístění stavby „Staňkov – modernizace sběrného dvora odpadů, v rámci které měl být umístěn
ocelový přístřešek, buňka pro obsluhu, zpevněné plochy, rozvody elektroinstalace, veřejné
osvětlení a bezpečnostní kamerový systém, vodovodní přípojka, rozvody kanalizace, přejezdová
váha, plotová zeď, zpevněné plochy (úprava vjezdu) a drenážní potrubí (blíže viz bod [1] tohoto
rozsudku). Z uvedeného je tak zřejmé, že předmětem územního řízení naopak nebylo umístění
sběrného dvora jako takového. Stěžovatel nicméně v průběhu správního řízení a řízení
před správními soudy brojil zejména proti samotné existenci sběrného dvora a jeho fungování,
přičemž opomíjí, že účelem stavebního záměru byla pouze jeho modernizace. V rámci územního
řízení proto nebylo rozhodováno o tom, zda sběrný dvůr v daném místě zůstane i nadále
či nikoliv. Předmětem územního řízení bylo toliko posouzení, zda stavební záměr modernizace
je v souladu s kritérii uvedenými v §90 stavebního zákona.
[32] Předmět územního řízení pak předurčuje, proti čemu může směřovat obrana dotčených
subjektů. Proto podle §89 odst. 4 stavebního zákona věty druhé platilo, že osoba, která
je účastníkem řízení podle §85 odst. 2 písm. a) a b), může uplatňovat námitky proti projednávanému záměru
v rozsahu, jakým je její právo přímo dotčeno. Námitky v územním řízení se tedy musí vztahovat
k projednávanému záměru, a to v rozsahu, jakým je právo daného účastníka územního řízení
přímo dotčeno.
[33] Namítá-li proto stěžovatel, že již současný provoz sběrného dvora je pro obyvatele
okolních domů zatěžující a že již nyní dochází k prašnosti a hlučnosti, míjí se s předmětem
územního řízení. K takové námitce podle §89 odst. 4 věty poslední stavebního zákona stavební
úřad nepřihlíží. Soud se jí proto nemůže zabývat ani při přezkumu rozhodnutí o umístění stavby,
jak správně uvedl krajský soud v bodě 40 a 56 napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud
se z tohoto důvodu nezabýval výhradami, které stěžovatel proti stávajícímu fungování sběrného
dvora uplatňuje.
[34] Stěžovatel dále namítá, že krajský soud nevzal v potaz prašnost způsobenou ukládáním
odpadů. Pouze uvedl, že prašnost bude snížena zpevněním a vyasfaltováním povrhu sběrného
dvora. Argumentace krajského soudu je navíc zavádějící. Na jednu stranu uvádí, že plocha
sběrného dvora bude zpevněna a vyasfaltována, a tudíž se sníží prašnost, na druhou stranu uvádí,
že plocha bude zpevněna a vyasfaltována pouze o 17%, a proto navýšení plochy s nevsakujícím
se povrchem bude minimální.
[35] Správní soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou. Je proto na žalobci, aby v žalobě
vymezil žalobní body [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] a stanovil tak rámec přezkumu správního
rozhodnutí soudem. Ten je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v mezích řádně
a včas uplatněných žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.).
[36] Stěžovatel v žalobě toliko namítl, že žadatel neprokázal, že následný provoz stavby bude
pod hygienickými limity pro bydlení, a že ze správního spisu nevyplývají údaje o stávající
prašnosti sběrného dvora. V žalobě však nenamítal, jaké konkrétní činnosti ve sběrném dvoře
prašnost způsobují a jak zvýšení kapacity sběrného dvora prašnost ovlivní. Krajský soud proto
nepochybil, nezabýval-li se výslovně touto otázkou. To není v rozporu se závěry Nejvyššího
správního soudu uvedenými v bodě [27] tohoto rozsudku stran nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku. Jak totiž Nejvyšší správní soud uvedl výše v bodě [24], stěžovatel v odvolání podrobně
popsal, jaké příčiny povedou ke zvýšené prašnosti v důsledku provedení stavebního záměru. Toto
tvrzení však podle žalovaného nedoložil. Stěžovatel v žalobě nicméně namítl, že tyto skutečnosti
měl prokázat žadatel a žalovaný (viz bod [26] tohoto rozsudku). Krajský soud se proto měl
zabývat k námitce stěžovatele nesením důkazního břemene v územním řízení stran prašnosti
stavebního záměru i přesto, že stěžovatel v žalobě neuvedl, čím bude konkrétně prašnost
způsobena. Pokud pak krajský soud k otázce posouzení prašnosti částečně sám věcně přistoupil,
zřejmě aby poukázal na to, že námitka nemůže být vůbec důvodná, pak nicméně chybně
opomenul navýšení kapacity sběrného dvora, které vyplývá již ze samotného záměru a které bylo
ve správním řízení řešeno (viz bod [28] tohoto rozsudku).
[37] Nejvyšší správní soud nesouhlasí se stěžovatelem ani v tom, že by argumentace krajského
soudu stran prašnosti a vsakování dešťové vody byla zavádějící. To, že bude zpevněno
a vyasfaltováno 17% plochy sběrného dvora může mít za následek jak to, že bude ponecháno
dostatek plochy pro vsakování dešťové vody, tak i to, že bude snížena prašnost spojená
s pojezdem vozidel po sběrném dvoře. Jak totiž vyplývá ze správního rozhodnutí I. stupně,
zpevněním a vyasfaltováním části plochy sběrného dvora dojde ke snížení prašnosti při pohybu
automobilů a techniky po areálu sběrného dvora. I malé procento plochy sběrného dvora,
které bude zpevněno, proto povede ke snížení prašnosti spojené s pojezdem vozidel a současně
nevyloučí možnost vsakování dešťové vody na jiných částech plochy sběrného dvora.
[38] Stěžovatel dále namítá, že provedená hluková studie neodpovídá skutečnému stavu.
Shodnou námitka však již uplatnil v žalobě.
[39] Stěžovatel musí zásadně reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádět, z jakých
důvodů jsou závěry, které krajský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, nesprávné. Pokud
tak neučiní a pouze znovu zopakuje námitky, které uvedl v žalobě, aniž by jakkoliv reflektoval
argumentaci krajského soudu, pak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal
a nelze v jejich opakování spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále
schopná obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné (srov. usnesení
NSS ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, ze dne 10. 9. 2009,
čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 15. 9. 2009, čj. 6 Ads 113/2009-43).
[40] Stěžovatel žádným způsobem nereaguje na vypořádání této námitky krajským soudem
v bodě 60 a 63 napadeného rozsudku (blíže viz bod [19] tohoto rozsudku). Namítá pouze,
že zvýšením objemu ukládaného odpadu se rovněž zvýší hluk o 67% a že zadané výchozí
hodnoty pro pořízení hlukové studie byly zadány žadatelem vadně. Tyto námitky jsou
však nepřípustné (viz bod [15] tohoto rozsudku). Protože stěžovatel pouze zopakoval žalobní
námitku, která nemůže obstát proti závěrům krajského soudu, je tato kasační námitka nepřípustná
podle §104 odst. 4 s. ř. s.
[41] Závěrem stěžovatel namítá, že se krajský soud měl zabývat námitkou použití
kontaminovaného odpadu na terénní úpravy. Tato námitka je totiž podstatná, a to vzhledem
k nevhodným odtokovým poměrům v místě sběrného dvora. Tím, že žadatel zavezl část plochy
sběrného dvora asfaltovou drtí, mohou při dešti unikat nebezpečné ropné látky do země,
které následně negativně ovlivní kvalitu vody ve studních stěžovatele.
[42] Nejvyšší správní soud k této námitce podotýká, že stěžovatel v žalobě toliko namítal,
že jde o odpad, který pravděpodobně obsahuje polyaromatické uhlovodíky, přičemž byl použit
na úpravu povrchu sběrného dvora nelegálně. Dále namítl, že žalovaný v rozhodnutí neuvedl,
zda šlo o výrobek či odpad použitý v souladu s právními předpisy. Protože nebyly naplněny
podmínky vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání
na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady,
šlo podle stěžovatele o odpad. K tomu dodal, že chybí laboratorní potvrzení o tom, že je tento
odpad vhodný, zdravotně nezávadný.
[43] Z rekapitulace žalobních námitek je zřejmé, že stěžovatel použití kontaminovaného
odpadu na terénní úpravy nespojoval s odtokovými poměry v místě sběrného dvora a s hrozbou
zhoršení kvality vody v jeho studních. Naopak sporoval jeho právní povahu a chybějící
laboratorní potvrzení o jeho nezávadnosti. Toliko v části žaloby týkající se odtokových poměrů
obecně uvedl, že přes asfaltový a jiný odpad stéká dešťová voda směrem k jeho nemovitostem,
kde ji zadržuje zeď, kterou podmáčí a kde se částečně voda zasakuje a ohrožuje kvalitu podzemní
vody v jeho studni. Ohrožení kvality vody však přímo nespojoval s asfaltovým odpadem
použitým na úpravu povrchu sběrného dvora. Krajský soud proto nepochybil, jestliže
se námitkami stěžovatele stran asfaltového odpadu použitého na úpravu sběrného dvora blíže
nezabýval, dospěl-li k závěru, že tyto námitky nesměřují proti projednávanému stavebnímu
záměru. Tento závěr krajského soudu stěžovatel nesporuje.
IV. Závěr a náklady řízení
[44] Nejvyšší správní soud z výše uvedeného důvodu dospěl k závěru, že je kasační stížnost
důvodná. Napadený rozsudek krajského soudu proto pro nepřezkoumatelnost zrušil podle §110
odst. 1 věty první s. ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je v souladu s §110 odst. 4 s. ř. s.
vázán právními závěry uvedenými v tomto rozsudku.
[45] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v souladu s §110 odst. 3 větou
první s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. června 2022
Petr Mikeš
předseda senátu