ECLI:CZ:NSS:2022:8.AS.386.2021:44
sp. zn. 8 As 386/2021-44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobců: a) K. T., b) B. L., c) J. B., všichni
zastoupeni Mgr. Janem Zapotilem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 794/38, Praha 1,
proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5,
za účasti osoby zúčastněné na řízení: F. V., zastoupený JUDr. Martinem Vychopeněm,
advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
27. 3. 2020, čj. 029995/2020/KUSK, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, čj. 51 A 51/2020-82,
takto:
I. Návrh osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
se zamí t á .
II. Osobě zúčastněné na řízení se uk l á dá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši
1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě
3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobci u Krajského soudu v Praze napadli žalobou v záhlaví označené rozhodnutí
žalovaného, kterým žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil jimi napadené rozhodnutí
Městského úřadu Týnec nad Sázavou, odboru výstavby (dále „stavební úřad“) ze dne 29. 10. 2019,
čj. TnS-2019/650-33. Tímto rozhodnutím stavební úřad ve společném územním a stavebním
řízení schválil stavební záměr osoby zúčastněné na řízení (dále „stěžovatel“) na stavbu: bytový
dům, domovní přípojka vody a kanalizace, zpevněná a parkovací plocha na pozemku parc. č. X
v k. ú. B. u L. Krajský soud výše uvedeným rozsudkem žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného
i stavebního úřadu zrušil.
[2] Proti rozsudku krajského soudu stěžovatel podal kasační stížnost. Následně samostatným
podáním Nejvyšší správní soud požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s tím,
že výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku by pro něj v případě nepřiznání
odkladného účinku znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká jeho přiznáním může vzniknout
jiným osobám. Stěžovatel již v souladu s pravomocným stavebním povolením vystavěl hrubou
stavbu tvořenou obvodovými zdmi, střechou, vnitřními zdmi a provedl zakrytí stavebních otvorů.
Po zahájení řízení v provádění stavby nepokračuje, pouze provedl (vzhledem k ročnímu období)
nezbytnou konverzaci stavby, aby na ní působením přírodních sil a počasí nevznikaly škody.
Provedení hrubé stavby si vyžádalo nemalé náklady. Pokud by stavební úřad v návaznosti
na zrušení stavebního povolení rozhodl o odstranění stavby a zahájil výkon takového rozhodnutí
(fakticky či prostřednictvím vysokých pokut), mohlo by dojít ke znehodnocení investice
stěžovatele, které by pro něj mohlo být likvidační, neboť stavbu provádí jako fyzická osoba
na vlastní újmu a nebezpečí.
[3] Žalobci s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Z návrhu není
zřejmé, jaká újma by stěžovateli vznikla v situaci, kdy stavbu hodlá pouze zakonzervovat.
Je nepochybné, že do rozhodnutí o kasační stížnosti k odstranění stavby nedojde, přičemž
stěžovatel může do vyřízení této kasační stížnosti využít nástroje na pozastavení, resp. přerušení
případného řízení o odstranění stavby. Tvrzení stěžovatele, že po vyhlášení rozsudku krajského
soudu provedl na stavbě jen konzervační opatření, navíc neodpovídají skutečnosti. Naopak
po zrušení rozhodnutí žalovaného a stavebního úřadu stěžovatel zrychlil tempo provádění stavby.
Jeho evidentní snahou je dosáhnout co nejvyššího stupně dokončení stavby, aby bylo maximálně
obtížné ji odstranit či upravit. Stěžovatel tak po vyhlášení rozsudku krajského soudu dokončil třetí
nadzemní podlaží a podkroví vč. střechy, přestože jedním z důvodů vyslovené nezákonnosti
rozhodnutí bylo právě nedodržení výškové regulace. Stěžovatel v průběhu ledna 2022 instaloval
okna, dveře, střešní okna a okapy, což jsou nepochybně další finančně nákladné investice
do stavby, které nelze označit za konzervační. Stěžovatel provádí stavbu jako podnikatel
za účelem zisku. Z činnosti stěžovatele vyplývá, že pokud by soud přiznal kasační stížnosti
odkladný účinek, stěžovatel bude pokračovat ve výstavbě s odůvodněním, že tak činí dle stále
platného rozhodnutí stavebního úřadu.
[4] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
nejsou splněny.
[6] Nejdříve je třeba poukázat na mimořádnou povahu odkladného účinku. Podle §107
odst. 1 s. ř. s. platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat, čímž prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné
a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem případně zrušeno. Pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti musí být podle §73 odst. 2 s. ř. s. (ve spojení s §120 s. ř. s.)
v souladu s usnesením rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58,
č. 3270/2015 Sb. NSS, splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 3) přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Povinnost tvrdit
a osvědčit hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele (viz usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012,
čj. 1 As 27/2012-32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní
(srov. usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20).
[7] Stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že pokud by stavební úřad
v návaznosti na zrušení stavebního povolení krajským soudem rozhodl o odstranění stavby
a zahájil by výkon takového rozhodnutí, stěžovateli by mohla vzniknout likvidační újma. Nelze
však přehlédnout, že předmětem řízení vedeného před krajským soudem nebylo odstranění stavby
(natož pak výkon takového rozhodnutí), ale přezkum zákonnosti rozhodnutí žalovaného
a stavebního úřadu, jímž byl ve společném územním a stavebním řízení schválen stavební záměr
výše označené stavby. Stěžovatel v návrhu netvrdí (tím spíše ani nedokládá) žádnou újmu, která
mu vzniká v důsledku rozhodnutí krajského soudu. Pokud stěžovatel odkazuje na možnost
stavebního úřadu vydat rozhodnutí o odstranění stavby, jedná se pouze o hypotetickou situaci,
která nemusí vůbec nastat, navíc takové rozhodnutí by stavební úřad vydal v samostatném řízení,
jež by případně bylo předmětem možného samostatného soudního přezkumu. Není přitom
ani zřejmé, že by stavební úřad takové rozhodnutí již vydal či dané řízení zahájil. Jelikož
stěžovatelem tvrzená újma není přímým důsledkem právních účinků napadeného rozsudku
krajského soudu, nelze již z těchto důvodů návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vyhovět. Poukaz toliko na obecné a navazující důsledky napadeného rozhodnutí, k nimž
může dojít někdy v budoucnu (přistoupí-li k němu ještě další okolnosti), zpravidla nesvědčí
o hrozící újmě v bezprostřední budoucnosti (viz usnesení NSS ze dne 20. 6. 2019,
čj. 1 As 171/2019-48).
[8] Z uvedených důvodů tak Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zamítl.
[9] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím
dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační
stížnosti. Stěžovatel může rovněž o přiznání odkladného účinku znovu požádat, změní-li
se skutkové okolnosti, za nichž Nejvyšší správní soud jejímu předchozímu návrhu nevyhověl.
[10] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši
1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona
o soudních poplatcích. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto
a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§4 odst. 1 písm. h)
zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32], přičemž poplatek je v takovém případě splatný
do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§7 odst. 1
citovaného zákona). Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto
usnesení.
[11] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže),
nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080438621.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
K výroku II.:
Nebude-li soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku včas dobrovolně zaplacen,
bude vymáhán.
Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutno do zprávy
pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí.
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném
místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu. Kolkové známky neznehodnocujte.
Máte-li za to, že jsou u Vás splněny podmínky pro částečné či plné osvobození od soudních
poplatků, můžete ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku požádat soud o osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně 14. února 2022
Milan Podhrázký
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: