ECLI:CZ:NSS:2022:8.AS.40.2022:41
sp. zn. 8 As 40/2022-41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Mgr. J. Z., proti žalované:
THERMAL-F, a.s., se sídlem I. P. Pavlova 2001/11, Karlovy Vary, zastoupená
Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem Plynárenská 671, Kolín, o žalobě
na ochranu proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2022, čj. 57 A 136/2021-163, o návrhu na přiznání
odkladného účinku,
takto:
I. Návrh žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á.
II. Žalované se uk l á d á zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, požádal
žalovanou o poskytnutí informací ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání, uzavřené
mezi žalovanou (pronajímatelem) a společností Saunia, s. r. o. (nájemcem). Ta byla zveřejněna
v registru smluv dne 7. 8. 2019 (ID smlouvy: 9121075), ale některé její pasáže smlouvy nebyly
viditelné a byly tak znepřístupněné veřejnosti. Žalovaná žalobci na žádost odpověděla přípisem
ze dne 30. 11. 2020 tak, že není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu
k informacím, požadované informace jsou obchodním tajemstvím a odkázala žalobce na dopis
ze dne 19. 11. 2019, v němž ve vztahu k dané smlouvě poskytla informaci o konkrétní výši
nájemného a investičních nákladů na rekonstrukci. Žalobce přípis ze dne 30. 11. 2020, který
považoval fakticky za rozhodnutí, napadl odvoláním, které ale žalovaná nepostoupila Úřadu
pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“). Následně se proto žalobce obrátil přímo
na ÚOOÚ s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti, na jehož základě ÚOOÚ žalované
opatřením proti nečinnosti ze dne 23. 2. 2021, čj. UOOU-00408/21-2, uložil, aby mu postoupila
úplný spisový materiál včetně žalobcova podání (odvolání). To žalovaná neučinila. ÚOOÚ
následně vydal rozhodnutí ze dne 10. 5. 2021, čj. UOOU-00408/21-9, ve kterém žalovanou
označil za povinnou osobu podle §2 odst. 1 o svobodném přístupu k informacím. Dospěl
k závěru, že odpověď ze dne 30. 11. 2020 byla rozhodnutím o odmítnutí žalobcovy žádosti
o informace. Toto rozhodnutí žalované proto zrušil a věc vrátil žalované k novému projednání.
Žalovaná ale nadále odmítá o žádosti rozhodnout a požadované informace poskytnout.
[2] Žalobce se obrátil na Krajský soud v Plzni s žalobou na ochranu proti nečinnosti
žalované a domáhal se, aby krajský soud žalované uložil povinnost rozhodnout o žádosti žalobce
o informace. Krajský soud žalobě v záhlaví uvedeným rozsudkem vyhověl a žalované stanovil
povinnost ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodnout o žádosti o informace. Ve shodě
s ÚOOÚ dospěl k závěru, že žalovaná je veřejnou institucí, a tudíž i povinným subjektem
podle §2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím.
[3] Proti tomuto rozsudku žalovaná (dále „stěžovatelka“) brojí kasační stížností, ve které též
navrhla, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. Tvrdí, že v případě splnění
povinnosti stanovené rozsudkem by se předmět sporu (tj. samotná existence povinnosti
rozhodnout o podané žádosti) stal bezpředmětným. I kdyby Nejvyšší správní soud kasační
stížnosti vyhověl, mělo by jeho rozhodnutí jen omezený význam, protože by rozhodnutí
stěžovatelka dávno vydala a informace případně poskytla. V této věci se nejedná například
o finanční či jiné plnění, které by bylo možné vrátit zpět. Stěžovatelka by byla nucena
pod hrozbou exekuce splnit povinnost stanovenou v napadeném rozsudku, byť by ta ze zákona
neplynula. Tím by bylo státními orgány nepřiměřeně zasaženo do ústavně zaručených práv
stěžovatelky jako soukromého subjektu. Poskytnutí informací by vedle toho mělo dopad nejen
na obchodní postavení stěžovatelky, ale rovněž i na obchodní postavení jejího smluvního
partnera. Došlo by i k vytvoření nejistoty ohledně postavení stěžovatelky ve vztahu k ostatním
subjektům. To by se negativně promítlo i v důvěře dalších subjektů a jejich ochotě vstupovat
se stěžovatelkou do smluvních vztahů. Žaloba byla podána až na konci žalobní lhůty, z čehož lze
usuzovat, že vyřízení žádosti pro žalobce není z časového hlediska podstatné a přiznáním
odkladného účinku nebude výrazněji poškozen. S ohledem na povahu požadovaných informací
by přiznáním odkladného účinku stěží hrozila třetím osobám nějaká reálná újma. Přiznání
odkladného účinku pak není s ohledem na tyto okolnosti ani v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. V rozporu s veřejným zájmem by naopak spíše bylo, pokud by byla stěžovatelka
pod sankcí exekuce nucena splnit povinnost, kterou jí zákon neukládá
[4] Žalobce ve vyjádření k návrhu upozornil na to, že stěžovatelka již splnila povinnost
nahradit mu náklady řízení plynoucí z napadeného rozsudku. Není jasné, proč nepožaduje
odkladný účinek i pro tento výrok, popřípadě proč jeden výrok napadeného rozsudku plní
a druhý nikoli. Návrh na přiznání odkladného účinku je ryze účelový a obstrukční. Stěžovatelka
odmítá respektovat rozhodnutí ÚOOÚ i krajského soudu. Odkladný účinek by měl být přiznán
je ve zcela výjimečných případech. Stěžovatelka se nachází v obdobné situaci jako správní orgány
žádající o přiznání odkladného účinku, i v jejím případě se proto musí jednat o hrozbu
nenahraditelné újmy (k tomu odkázal na usnesení NSS ze dne 7. 9. 2018, čj. 4 Azs 249/2018-37).
Stěžovatelce nehrozí žádná újma, resp. neprokázala, že jí hrozí nepoměrně větší újma než žalobci,
Jedná se o informace, které by měla s ohledem na své postavení coby veřejné instituce
poskytnout bez dalšího. Pouhé rozhodnutí o podané žádosti nebude mít na stěžovatelku žádný
vliv a nevznikne jí žádná újma. Nehrozí jí ani žádná újma finanční. Její tvrzení o porušení ústavně
zaručených práv považuje za „úplný nonsense“. Samotné tvrzení o dopadu zveřejnění informací
na obchodní postavení stěžovatelky nelze považovat samo o sobě za prokázání újmy.
Se společností Saunia má stěžovatelka již nájemní smlouvu uzavřenou, takže újma v podobě
ztráty nájemce (popř. obchodní příležitosti uzavřít dlouhodobou nájemní smlouvu) nehrozí.
Vydání rozhodnutí o žádosti nemůže narušit ani důvěru dalších subjektů, se kterými bude
stěžovatelka vstupovat coby podnikatel do právních vztahů. Smlouvy v registru smluv zveřejňuje
stěžovatelka pravidelně. Její budoucí obchodní partneři s tímto postupem musí počítat a určitě
dobře vědí, že vstupují do právních vztahů se společností, která je ze 100 % vlastněna státem.
[5] Nejvyšší správní soud předesílá, že podle §107 odst. s. ř. s. nemá kasační stížnost
odkladný účinek, lze jej však na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití
§73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze tedy kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Kromě formální podmínky,
jíž je vznesení příslušného návrhu, je tedy pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné
splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu,
(2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu
s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015,
čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit a prokázat hrozbu újmy přitom
tíží stěžovatele (viz usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32). Hrozící újma musí
být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (srov. usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017,
čj. 9 Afs 275/2017-20). O přiznání odkladného účinku může žádat také žalovaný, a to ze stejných
důvodů jako žalobce. Soud ale již v minulosti konstatoval, že v takovém případě „bude přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti … vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům” (usnesení rozšířeného
senátu NSS ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006-49, č. 1255/2007 Sb. NSS).
[6] Stěžovatelka v dané věci spatřuje újmu předně v tom, že bude muset rozhodnout
o žalobcem podané žádosti o informace, resp. tuto žádost vyřídit ještě před tím, než soud
rozhodne o podané kasační stížnosti. Jak již nicméně bylo uvedeno výše, přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu. Do doby, než soud o kasační stížnosti rozhodne, je nutné považovat rozhodnutí
krajského soudu za zákonné a věcně správné. Procesy navazující na pravomocné rozhodnutí
krajského soudu, tj. v tomto případě povinnost vyřídit žalobcovu žádost o informace, nemohou
„ustat“ pouze proto, že účastník řízení nespokojený s výsledkem rozhodnutí krajského soudu
podal kasační stížnost. Opačný postup by odporoval zákonem stanovené mimořádnosti kasační
stížnosti, jakož i povaze institutu odkladného účinku jako takového. Pokud by se soud v tomto
směru s argumentací stěžovatelky ztotožnil, fakticky by to znamenalo nutnost přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti u všech návrhů, které by se týkaly nečinnostních žalob, jimž
krajský soud vyhověl a uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí v určité lhůtě. Podání
kasační stížnosti nemůže samo o sobě stěžovatelce bránit v pokračování „řízení“ a nemůže
odůvodňovat neprovádění postupu směřujícího k vyřízení žalobcovy žádosti o informace
(přiměřeně srov. výše citované usnesení rozšířeného senátu čj. 2 Ans 3/2006-49).
[7] Poukazuje-li stěžovatelka na újmu odvíjející se od samotného poskytnutí informací, zde
je nutno zdůraznit, že krajský soud jí nenařídil požadované informace poskytnout. Jak Nejvyšší
správní soud uvedl již v usnesení ze dne 26. 11. 2021, čj. 5 As 328/2021-21, je třeba v této
souvislosti při rozhodování o návrhu na přiznání odkladního účinku kasační stížnosti rozlišovat
mezi dvěma situacemi. Jednak může nastat situace, kdy je napadeným rozsudkem uložena
povinnost poskytnout informaci dle §16 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím.
Od toho je ale nutno odlišit situaci, kdy je rozhodnutí žalovaného zrušeno či soud uložil
žalovanému povinnost vyřídit žádost o informace v případě nečinnostní žaloby (nikoli informace
poskytnout) proto, že neobstál právní názor žalovaného o tom, že není povinným subjektem.
V první z uvedených situací může být odkladný účinek kasační stížnosti spíše přiznán
(srov. usnesení NSS ze dne 28. 6. 2017, čj. 6 As 189/2017 -19, ze dne 6. 9. 2017,
čj. 2 As 313/2017-17, nebo ze dne 21. 12. 2017, čj. 10 As 345/2017-35), nikoli však v druhé
typové situaci (k tomu srov. přiměřeně usnesení NSS ze dne 20. 8. 2018, čj. 2 As 157/2018-39,
ze dne 20. 5. 2019, čj. 5 As 95/2019-32 a ze dne 1. 4. 2020, čj. 2 As 72/2020-36).
[8] V nyní projednávané věci se nejednalo o řízení o žalobě proti rozhodnutí povinného
subjektu, ale o žalobě na ochranu proti nečinnosti, které se stěžovatelka měla dopustit
při (ne)vyřizování žádosti žalobce o poskytnutí informací. V takovém případě krajský soud
žalovanému podle §81 odst. 2 s. ř. s. uloží rozsudkem povinnost vydat rozhodnutí
nebo osvědčení v přiměřené lhůtě, je-li žaloba důvodná. Krajský soud však nemůže žalovanému
uložit, jak má o žádosti rozhodnout. Také podle napadeného výroku krajského soudu v nyní
projednávané věci „žalovaná je povinna ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnout o žádosti
žalobce o informace ze dne 13. 11. 2020“. Újma, kterou stěžovatelka v takovém rozhodnutí dle návrhu
také spatřuje (tj. nevratné následky v důsledku poskytnutí informací), tak z rozhodnutí krajského
soudu nevyplývá. Ostatně krajský soud v napadeném rozsudku výslovně upozornil na to,
že jedním ze způsobů rozhodnutí o podané žádosti může být i její odmítnutí, pokud by pro něj
byly splněny podmínky např. z důvodu ochrany obchodního tajemství (viz §9 odst. 1 zákona
o svobodném přístupu k informacím). Nejvyšší správní soud proto ze shora uvedených důvodů
dospěl k závěru, že samotný výkon napadeného rozsudku by pro stěžovatelku neznamenal újmu,
která by svědčila přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
[9] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o nenaplnění první
z podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, nezabýval se již naplněním zbylých
dvou podmínek, a návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proto zamítl. Je třeba
dodat, že tím však Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí
o věci samé (srov. usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Stejně tak lze poznamenat, že usnesení o odkladném účinku s ohledem na svůj procesní charakter
nezakládá překážku věci rozhodnuté, a proto v případě posunu ve skutkových okolnostech lze
o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout i opětovně, stejně jako lze již přiznaný
odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho přiznání (§73
odst. 5 s. ř. s.).
[10] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši
1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona
o soudních poplatcích. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto
a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§4 odst. 1 písm. h)
zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012,
čj. 1 As 27/2012-32], přičemž poplatek je v takovém případě splatný do 3 dnů od právní moci
rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§7 odst. 1 citovaného zákona).
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.
[11] Soudní poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže),
nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080404022.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
K výroku II.:
Nebude-li soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku včas dobrovolně zaplacen,
bude vymáhán.
Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutno do zprávy
pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí.
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném
místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu. Kolkové známky neznehodnocujte.
V Brně 21. března 2022
Milan Podhrázký v
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ