ECLI:CZ:NSS:2022:8.AS.98.2022:12
sp. zn. 8 As 98/2022-12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní
komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 3. 2022, čj. 10.01-000067/22-002, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2022, čj. 18 A 20/2022-12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná neurčila žalobci advokáta k poskytnutí
právní služby dle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Žalovaná rozhodnutí odůvodnila tím,
že jednání žalobce lze s ohledem na nadužívání daného institutu označit za sudičské a zjevně
zneužívající práva na bezplatnou právní pomoc. Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou
u Městského soudu v Praze a požádal o osvobození od soudních poplatků.
[2] Městský soud jeho žádost o osvobození od soudních poplatků v záhlaví označeným
usnesením zamítl. Uvedl, že tvrzení žalobce týkající se osobních poměrů, příjmů a výdajů
považuje za nedostatečná a nedostatečně doložená. Žalobce nadto zneužívá osvobození
od soudních poplatků. Městský soud eviduje stovky žalob podaných žalobcem, který daná řízení
vede stereotypně a uplatňuje v nich stejné námitky, které již neúspěšně uplatňoval v minulosti.
S ohledem na povahu věci a skutečnost, že stěžovateli ve skutečnosti nejde o vyřešení sporné
otázky či poskytnutí ochrany jeho právům, lze usuzovat, že záměrem žalobce je jen vyvolávání
a vedení sporů jako takových. Ostatně stěžovatel po žalované požadoval určit advokáta
pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, které se rovněž týkalo jeho neosvobození
od soudních poplatků v jiné věci. Žalobce tak zjevně pouze řetězí spory o totožné otázce.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž
uvedl, že je napadené usnesení odůvodněno sáhodlouhými paušalizujícími invektivami
neslučitelnými se soudním rozhodováním (k tomu odkázal na rozsudky NSS ze dne 12. 8. 2010,
čj. 1 As 54/2010-29, a ze dne 24. 3. 2010, čj. 8 As 22/2010-91). Pozastavuje se nad tím,
že si městský soud dovolil zpochybňovat jeho chudobnost „obludně nesoudnými a lživými vývody“.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné úvodem předeslat, že městský soud
v napadeném usnesení nezpochybnil „chudobnost“ žalobce, nýbrž pouze na okraj uvedl,
že stěžovatel skutečnosti o svých osobních, majetkových či příjmových poměrech netvrdil
dostatečně konkrétně a nedoložil je. Jednalo se ale pouze o dílčí závěr a napadené usnesení stojí
převážně na závěru, podle kterého stěžovateli nelze přiznat osvobození od soudních poplatků,
protože tohoto institutu zneužívá.
[7] K výtce stěžovatele, podle kterého jsou závěry městského soudu příliš paušalizující, lze
v obecné rovině poukázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které plyne,
že smysl osvobození od soudních poplatků je především v tom, aby byla osobám, které nemají
dostatek prostředků, zajištěna účinná soudní ochrana. Nejedná se ale o institut, který má
umožňovat chudým osobám bezplatně vést spory podle své libosti. Přestože je účastník řízení
nemajetný, takže by bylo zásadně namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků
(§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu
sporů, které účastník vede (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011-66,
který se týkal právě stěžovatele a na který také poukázal městský soud).
[8] Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že postup stěžovatele není v tomto řízení
výjimečný. Nevyšel pouze ze samotné skutečnosti, že stěžovatel u něj zahájil stovky řízení,
ale poukázal také na stereotypní způsob jejich vedení, resp. podobu vznášených námitek a rovněž
na skutečnost, že stěžovatel spory o shodných otázkách neustále řetězí a vede spory pro spory.
Tyto závěry městského soudu plně odpovídají judikatuře Nejvyššího správního soudu, na kterou
odkazuje stěžovatel v kasační stížnosti. Z ní plyne, že se soud při posuzování žádosti
o osvobození od soudních poplatků vedle konkrétních specifických okolností žádosti
a individuálních poměrů žadatele musí zabývat také tím, zda žadatel neuplatňuje svá práva
svévolně či šikanózním způsobem (rozsudek sp. zn. 8 As 22/2010). V rozsudku
sp. zn. 1 As 54/2010 Nejvyšší správní soud zdůraznil, že zamítnutí žádosti nemůže být založeno
pouze na počtu řízení vedených daným žadatelem, ale je třeba vedle toho vždy zohlednit
okolnosti případu, v němž žadatel o osvobození žádá. Jak již Nejvyšší správní soud výše uvedl,
městský soud v napadeném usnesení těmto požadavkům dostál.
[9] Ostatně i Nejvyššímu správnímu soudu jsou z úřední činnosti procesní aktivity
stěžovatele dlouhodobě známy, neboť eviduje přibližně 1 500 věcí týkajících se stěžovatele. Jeho
postup se v jiných řízeních zpravidla neustále opakuje a stěžovatel uvádí zcela shodné či obdobné
argumenty (srov. např. rozsudky NSS ze dne 13. 3. 2019, čj. 6 As 35/2019-12, ze dne 12. 9. 2018,
čj. 1 As 231/2018-17, ze dne 29. 5. 2015, čj. 4 As 104/2015-12, ze dne 30. 1. 2020,
čj. 8 As 351/2019-20, či ze dne 8. 3. 2022, čj. 6 As 344/2021-21). Lze proto uzavřít,
že odůvodnění napadeného usnesení neobsahuje nepřípustné paušalizující invektivy, jak tvrdí
stěžovatel, nýbrž objektivní a přesné zhodnocení jeho dlouholeté činnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Nejvyšší správní soud tedy shledal stěžovatelem uplatněné námitky nedůvodnými,
a kasační stížnost proto dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[11] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. května 2022
Milan Podhrázký
předseda senátu