ECLI:CZ:NSS:2022:8.AZS.301.2021:28
sp. zn. 8 Azs 301/2021-28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra
Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: T. Đ. N., zastoupená Mgr. Ondřejem
Fialou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2020, čj.
OAM-951/ZA-ZA11-HA13-2019, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 31. 8. 2021, čj. 32 Az 35/2020-22,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2021, čj. 32 Az 35/2020-22, se r uší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalobkyni neudělil mezinárodní ochranu
podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a dále rozhodl, že jí nelze udělit
doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle §15a téhož zákona.
[2] Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala 22. 6. 2020 žalobu ke Krajskému soudu
v Brně.
[3] Krajský soud žalobu v záhlaví označeným usnesením odmítl jako opožděnou. Uvedl,
že rozhodnutí žalovaného bylo žalobkyni doručeno 25. 3. 2020 ve smyslu §24a odst. 2 zákona
o azylu. Tato skutečnost vyplývá z obsahu správního spisu. Následujícího dne tak začala běžet
patnáctidenní lhůta pro podání žaloby a její poslední den připadl na 9. 4. 2020. Žaloba byla soudu
doručena až dne 22. 6. 2020 a byla tedy podána zjevně opožděně.
[4] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost.
Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v tom, že krajský soud nerespektoval ustálenou
judikaturu a porušil stěžovatelčino právo na spravedlivý proces. Namítá, že krajský soud
nesprávně vyhodnotil žalobu jako opožděnou, přestože stěžovatelka v žalobě argumentovala tím,
že rozhodnutí žalovaného nebylo doručeno v souladu s pravidly doručování podle zákona
o azylu. Jak vyplývá z obsahu správního spisu, především z obálky připojené k výzvě k převzetí
rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, stěžovatelce nebyla tato výzva řádně doručena, neboť
poštovní doručovatel písemnost neuložil v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence
a nijak nevyrozuměl stěžovatelku o možnosti si ji vyzvednout. Vzhledem k tomu, že výzva
k převzetí rozhodnutí nebyla stěžovatelce doručena v souladu s §24 zákona o azylu, nemohlo
dojít ani k doručení napadeného rozhodnutí podle §24a odst. 2 téhož zákona a napadené
rozhodnutí tak dosud nenabylo právní moci. Žaloba proto nebyla podána opožděně.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že usnesení krajského soudu je zákonné,
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou.
[6] Nejvyšší správní soud se nejprve ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou,
zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Institut
nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně
vyložil v usnesení z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Ačkoli se tak vyjádřil ve vztahu
k předcházející právní úpravě nepřijatelnosti (tedy ve vztahu k §104a s. ř. s. ve znění
před 1. 4. 2021), závěry z něj vyplývající jsou použitelné i na nyní posuzovanou věc (usnesení
NSS z 12. 10. 2021, čj. 1 Azs 208/2021-43, bod 6).
[7] Nejvyšší správní soud shledal v rozhodnutí krajského soudu zásadní pochybení ohledně
posouzení včasnosti žaloby, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky.
Kasační stížnost je proto přijatelná.
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[9] Podle §24 odst. 1 zákona o azylu se písemnosti doručují účastníku řízení ve věci mezinárodní
ochrany do vlastních rukou pouze do místa jeho hlášeného pobytu nebo žadateli o udělení mezinárodní ochrany
za podmínek uvedených v odstavci 2 na adresu pro doručování, nedoručuje-li ministerstvo na místě
nebo prostřednictvím datové schránky.
[10] Podle §24 odst. 3 zákona o azylu pokud nebyl účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany v místě
doručení zastižen, doručovatel písemnost uloží v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence
nebo v azylovém zařízení, kde je účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany hlášen k pobytu, a účastníka řízení
ve věci mezinárodní ochrany o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do 10 dnů
ode dne, kdy byla písemnost uložena, poslední den této lhůty je dnem doručení.
[11] Podle §24 odst. 4 zákona o azylu se písemnost určená účastníku řízení ve věci mezinárodní ochrany,
jehož pobyt není znám, uloží po dobu 10 dnů v azylovém zařízení, kde je účastník řízení ve věci mezinárodní
ochrany hlášen k pobytu, nebo, je-li hlášen k pobytu mimo azylové zařízení, v ministerstvem určeném azylovém
zařízení, které je nejblíže místu jeho hlášeného pobytu. Oznámení o uložení písemnosti se vyvěsí v azylovém
zařízení na úřední desce. Poslední den této lhůty je dnem doručení.
[12] Podle §24a zákona o azylu se stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí účastníku řízení ve věci
mezinárodní ochrany doručí v místě a čase stanoveném v písemné výzvě k převzetí rozhodnutí (odst. 1).
Nedostaví-li se účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany k převzetí rozhodnutí v den a čas ve výzvě uvedený,
ač mu výzva byla doručena, je den k převzetí rozhodnutí ve výzvě uvedený považován za den, kdy je rozhodnutí
doručeno (odst. 2).
[13] Předmětem sporu v projednávané věci je posouzení včasnosti žaloby. Stěžovatelka
v žalobě rozsáhle argumentovala tím, že jí nebylo řádně doručeno rozhodnutí žalovaného (srov.
bod [4] tohoto rozsudku). Poukazovala na nesplnění podmínek pro doručování fikcí stanovených
v §24 odst. 3 a §24a odst. 2 zákona o azylu. Krajský soud se k této argumentaci vůbec nevyjádřil
a nijak ji ve svém rozhodnutí nereflektoval, ač se jednalo o stěžejní otázku pro posouzení
včasnosti žaloby. Jeho ničím neodůvodněný závěr, podle něhož bylo rozhodnutí žalovaného
stěžovatelce doručeno dne 25. 3. 2020 ve smyslu §24a odst. 2 zákona o azylu, je proto
nepřezkoumatelný.
[14] S ohledem na výše uvedené je usnesení krajského soudu nezákonné ve smyslu §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. Krajský soud se v navazujícím řízení bude s ohledem na v žalobě obsažená
podrobná tvrzení ohledně včasnosti žaloby zabývat tím, kdy a jak bylo stěžovatelce doručeno
předvolání k převzetí rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, a v návaznosti na to, kdy bylo
doručeno samotné rozhodnutí žalovaného (srov. např. rozsudek NSS z 29. 4. 2015,
čj. 2 Azs 233/2014-66.). Teprve poté opětovně posoudí včasnost žaloby.
[15] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle §110 odst. 4 s. ř. s.
je krajský soud vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí,
jak je stanoveno v §110 odst. 3 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. dubna 2022
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu