ECLI:CZ:NSS:2022:9.ADS.14.2022:34
sp. zn. 9 Ads 14/2022 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: P. K., proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha, proti rozhodnutí
žalované ze dne 22. 7. 2021, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2022, č. j. 16 Ad 61/2021-53,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2022, č. j. 16 Ad 61/2021-53, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým bylo zrušeno její shora uvedené
rozhodnutí a rozhodnutí orgánu prvního stupně. Těmito rozhodnutími byla zamítnuta žalobcova
žádost o přiznání invalidního důchodu.
[2] Předmětem sporu před Nejvyšším správním soudem je otázka, zda krajský soud porušil
§75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
tedy zda vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního
orgánu.
[3] Krajský soud nechal v řízení o žalobě vypracovat Posudkovou komisí Ministerstva práce
a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) posudek o invaliditě žalobce datovaný 3. 12. 2021.
Dle tohoto posudku je žalobce invalidní ve druhém stupni. Krajský soud proto dospěl k závěru,
že rozhodnutí správních orgánů prvního i druhého stupně jsou nezákonná a zrušil je. Zároveň
zavázal správní orgány tak, že mají v dalším řízení vycházet z toho, že žalobce byl k datu vydání
napadeného rozhodnutí invalidním ve druhém stupni.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní
[4] Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému
soudu k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud porušil §75 odst. 1 s. ř. s., protože nerozhodoval
dle skutkového stavu, který tu byl v době jejího rozhodování. Posudek PK MPSV měl být sice
vyhotoven k 27. 4. 2021 (datum rozhodnutí orgánu první stupně), ale zároveň se v něm uvádí,
že ke změně stupně invalidity došlo až 27. 9. 2021, což bylo až po vydání žalobou napadeného
rozhodnutí. Krajský soud pak nesprávně uvedl, že žalobce byl invalidní v době stěžovatelčina
rozhodování.
[6] Stěžovatelka dále namítla, že PK MPSV vycházela ze zpráv, které byly vyhotoveny
později než její rozhodnutí. Vznáší otázku, zda by závěr posudkové komise byl stejný i v případě,
že by k nim nepřihlédla. Následné zhoršení zdravotního stavu nemůže být důvodem pro zrušení
jejího rozhodnutí. PK MPSV porušila §75 odst. 1 s. ř. s. a stejného pochybení se dopustil soud.
Krajský soud nedostatečně přezkoumal skutkový stav.
[7] Žalobce ve vyjádření uvedl, že rozhodnutí soudu považuje za správné. Nemá povinnost
dokládat svůj zdravotní stav, a pokud by správní orgány postupovaly pečlivě, dospěly by
ke stejnému závěru jako krajský soud.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a za stěžovatele jedná osoba, která má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon
advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[9] Kasační soud se nejprve dle §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. V opačném případě ji odmítne
jako nepřijatelnou. Nepřijatelnost kasační soud podrobně vyložil v usnesení z 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem přesah vlastních
zájmů stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se může jednat v typových případech: (1) kasační
stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou
řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon;
(4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[10] Pokud jde o kasační stížnost správního orgánu z posledně uvedeného důvodu,
lze ji považovat za přijatelnou, pokud by bylo shledáno zásadní pochybení krajského soudu
při výkladu hmotného nebo procesního práva, případně pokud by krajský soud nerespektoval
ustálenou a jasnou judikaturu. Přijatelná by byla, přestože by takovým pochybením krajský soud
nemohl zasáhnout do hmotně právního postavení stěžovatele. Trval-li by soud striktně
na podmínkách uvedených výše, odmítal by veškeré kasační stížnosti správních orgánů,
na něž dopadá §104a s. ř. s., podávané z důvodu postupu krajského soudu v rozporu se zákonem
či ustálenou judikaturou jako nepřijatelné, neboť by neshledal dopad pochybení krajského soudu
do hmotně právního postavení správního orgánu. Takový přístup by dozajista nebyl žádoucí
(rozsudek NSS z 31. 7. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006-59, č. 1143/2007 Sb. NSS.).
[11] Krajský soud v projednávané věci při výkladu a aplikaci procesního práva pochybil
ve shora uvedeném smyslu, protože je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Kasační stížnost
je proto přijatelná a důvodná.
[12] Soudy nemají odborné medicínské znalosti a vycházejí při posuzování zákonnosti
rozhodnutí o nárocích na invalidní důchod z posudků příslušných posudkových orgánů. Krajský
soud postupoval správně, pokud nechal takovýto posudek vypracovat a pak z něj vycházel.
Posudek PK MPSV se ale stává rozhodným pro posouzení věci jen tehdy, splňuje-li požadavky
úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů. V případě invalidity musí být
z posudku zřejmé, že zdravotní stav konkrétní osoby byl komplexně posouzen na základě úplné
zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, dále v něm musí být
uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav lze podřadit pod dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,
a pokud ano, v jakém rozsahu poklesla schopnost pracovní činnosti posuzovaného.
[13] Posudek PK MPSV je v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, a proto je třeba
klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek
lze považovat za úplný a přesvědčivý, vypořádá-li se v něm posudková komise se všemi
rozhodnými skutečnostmi a své posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné
chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku způsobující jeho nepřesvědčivost
nebo neúplnost nemůže soud nahradit vlastní úvahou (rozsudek NSS z 8. 12. 2021,
č. j. 4 Ads 184/2021-30). Posudek PK MPSV není úplný a přesvědčivý mimo jiné tehdy,
pokud dostatečně neobjasní otázku doby vzniku, trvání či zániku invalidity (rozsudek NSS
z 19. 8. 2004, č. j. 3 Ads 6/2004-47, č. 404/2004 Sb. NSS).
[14] Námitka užití lékařských zpráv vydaných po stěžovatelčině rozhodnutí není důvodná.
Ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s. nebrání tomu, aby soud při svém rozhodování vycházel
z dokumentů, které vznikly až po vydání napadeného správního rozhodnutí, pokud popisují stav,
jež existoval ke dni rozhodování správního orgánu (rozsudek NSS z 27. 11. 2013,
č. j. 4 As 141/2013-28). V projednávané věci ze zpráv navíc nevycházel soud, ale PK MPSV;
nicméně ani tomu uvedené ustanovení nebrání. Za účelem zjištění skutkového stavu, který tu byl
v době rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, může soud uložit PK MPSV vypracovat
posudek o zdravotním stavu a schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce ke dni vydání
rozhodnutí správního orgánu (rozsudek NSS z 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003-82, č. 526/2005
Sb. NSS). Tento posudek pak z povahy věci musí vzniknout až po rozhodnutí správního orgánu.
Soud má vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního
orgánu, to ale neznamená, že má striktně vycházet jen z těch podkladů, které měl k dispozici
správní orgán.
[15] Stěžovatelka dále namítla, že vznik invalidity měl dle posudku zřejmě nastat až po datu
vydání napadeného rozhodnutí, a žalobce tedy nemusel být invalidní již v době jejího
rozhodování. Krajský soud podle ní rozhodoval v rozporu s §75 odst. 1 s. ř. s.
[16] Jak bylo uvedeno výše, u posudku PK MPSV je zapotřebí klást důraz na jeho
jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost; posudkové závěry musí být jednoznačně
a konkrétně zdůvodněny. Nepřesně formulované medicínské náležitosti posudku způsobující
jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost nemůže soud nahradit vlastní úvahou. Posudek není úplný
a přesvědčivý mimo jiné tehdy, pokud dostatečně neobjasní otázku doby vzniku či trvání
invalidity.
[17] Na první straně posudku PK MPSV z 3. 12. 2021 se v kolonce Rozhodnutí uvádí „ČSSZ
ze dne: 22. 7. 2021“, načež se v kolonce Výrok a odůvodnění uvádí: „K datu vydání napadeného
rozhodnutí byl invalidní (…)“. Na druhé straně posudku se však uvádí: „Posudek je vypracován
k datu vydání rozhodnutí ČSSZ Praha ze dne 27. 04. 2021“. Ve shrnutí na straně 9 pak stojí:
„Změna stupně invalidity: přiznání II. st. invalidity dnem 27. 9. 2021, X“
[18] Nejvyšší správní soud se zabýval tím, zda se nejedná pouze o pochybení v psaní, která by
nebránila soudnímu přezkumu věci samé. Takovýto výklad ale podat nelze. Rozpor mezi prvními
dvěma daty by nemusel mít vliv na závěr krajského soudu o tom, že v době rozhodování
stěžovatelky byl žalobce invalidní v druhém stupni. Buď jím byl již v době rozhodování orgánu
prvního stupně (27. 4. 2021) s tím, že byl invalidní i v době vyhotovení posudku, jehož doba
platnosti je do 31. 1. 2023. Nebo jím byl v době rozhodování stěžovatelky (22. 7. 2021) s tím,
že byl invalidní i v době vyhotovení posudku, jehož doba platnosti je do 31. 1. 2023. V obou
případech by tedy byl invalidní v době vydání napadeného rozhodnutí a soud by postupoval
v souladu s §75 odst. 1 s. ř. s.
[19] Třetí údaj, tedy 27. 9. 2021, již ale nelze nijak do konzistentní interpretace zahrnout.
Tohoto dne byly uskutečněny nálezy (X), k jejichž provedení váže posudek vznik žalobcovy
invalidity druhého stupně. Slova „Změna stupně invalidity: přiznání II. st. invalidity dnem
27. 9. 2021“ nelze vyložit jinak, a to ani z širšího kontextu, než, že právě v tento den došlo ke
vzniku invalidity druhého stupně. To ale neodpovídá předcházející části posudku, kde se uvádí, že
invalidita byla posuzována k době rozhodování správního orgánu. Krom toho 27. 9. 2021 bylo
nejen po rozhodování stěžovatelky, ale dokonce i po podání žaloby.
[20] Posudek je vnitřně rozporný, protože uvádí různá data, k nimž stav žalobce posuzoval,
jednou jde o datum rozhodnutí orgánu prvního stupně, podruhé o datum rozhodnutí
stěžovatelky. Zároveň není zřejmé, k jakému datu byl (či se stal) žalobce invalidním,
zda k 27. 4. 2021, 22. 7. 2021 nebo 27. 9. 2021.
[21] Krajský soud převzal uvedený vnitřní rozpor posudku do svého rozhodnutí. V bodu 9
rozsudku píše, že posudek byl vypracován k 27. 4. 2021, v bodu 11 ale uvádí, že změna stupně
invalidity nastala dnem 27. 9. 2021. Zároveň v bodě 17 zavázal správní orgán tak, že má vycházet
z toho, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. 22. 7. 2021, invalidní ve druhém
stupni. Rozsudek krajského soudu je v této části nepřezkoumatelný, protože z něj není jasné,
kdy došlo ke vzniku invalidity a v jakém stupni, což je stěžejní otázka pro posouzení zákonnosti
žalobou napadeného rozhodnutí. Z případné změny invalidity k 27. 9. 2021 neplyne,
že byl žalobce invalidní již k 22. 7. 2021.
[22] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že krajský soud ve věci s odkazem na §51 odst. 2 a §76
odst. 1 písm. b) s. ř. s. nenařídil ústní jednání. Dle posledně uvedeného ustanovení zruší soud
napadené rozhodnutí bez jednání pro vady řízení proto, že skutkový stav, který vzal správní
orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu
anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Krajský soud zrušil žalobou napadené
rozhodnutí pro vady řízení spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního
stavu žalobce. K tomuto závěru ale dospěl až na základě posudku PK MPSV, nikoliv již
na základě správních spisů. Nelze tedy říci, že by závěry správních orgánů byly v rozporu
se správními spisy, ani že by v nich neměly oporu. Ze správních spisů, napadeného rozhodnutí
a žaloby ani neplynulo, že by skutkový stav vyžadoval rozsáhlé či zásadní doplnění.
Bez provedení posudku PK MPSV jako důkazu nemohl krajský soud ke svému závěru dojít.
Dokazování se pak dle §77 odst. 1 s. ř. s. provádí při jednání, které u krajského soudu
neproběhlo. Tímto postupem zatížil krajský soud řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost
rozhodnutí ve věci samé.
[23] Nejvyšší správní soud shrnuje, že úkolem krajského soudu je v dalším řízení se věcí
zabývat s tím, že musí odstranit rozpor v posudku, respektive vyjasnit k jakému datu se stal
žalobce invalidním a v jakém stupni. Kasační soud zdůrazňuje, že krajský soud by měl v dalším
řízení postupovat se zřetelem k zásadám rychlosti a hospodárnosti řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním
názorem vysloveným v tomto i v prvním zrušujícím rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[25] V dalším řízení rozhodne krajský soud též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2022
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu