ECLI:CZ:NSS:2022:9.AFS.52.2020:53
sp. zn. 9 Afs 52/2020 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Trezeta s.r.o., se sídlem
Lomená 597/36e, Brno, zast. JUDr. Stevem Georgesem, advokátem se sídlem Lidická 693/5a,
Brno, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1,
proti rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 1. 2018, č. j. 5348/18/7100-30121-507884,
č. j. 105/18/7100-30121-507884 a č. j. 5207/18/7100-30121-507884, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2020, č. j. 29 Af 32/2018 - 124,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2020, č. j. 29 Af 32/2018 – 124,
se zru š u j e.
II. Rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 29. 1. 2018, č. j. 5348/18/7100-
30121-507884, č. j. 105/18/7100-30121-507884 a č. j. 5207/18/7100-30121-507884,
se z r ušuj í a věci se v rac í žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je po v i ne n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě
a o kasační stížnosti v celkové výši 58 770 Kč k rukám zástupce žalobkyně
JUDr. Steva Georgese, advokáta se sídlem Lidická 693/5a, Brno, do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud opakovaně zabývá otázkou,
zda se osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí podle §7 odst. 1 písm. c) zákonného
opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění do 31. 10. 2016
(dále jen „zákonné opatření“), aplikuje i na první úplatné nabytí bytové jednotky v rodinném
domě.
[2] Odvolací finanční ředitelství nařídilo třemi napadenými rozhodnutími přezkoumání
platebních výměrů Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (blíže viz body 1. až 3. napadeného
rozsudku), kterými byla vyměřena žalobkyni daň z nabytí nemovitých věcí v celkové výši
53 746 Kč. Přezkumná řízení odůvodnilo tím, že nebyly splněny podmínky pro osvobození
od daně podle §7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření, jelikož pořízené bytové jednotky
se nacházely v „rodinném domě“ a nikoliv „bytovém domě“. Podaná odvolání žalobkyně proti
uvedeným rozhodnutím zamítl žalovaný výše označenými rozhodnutími.
[3] Proti tomu brojila žalobkyně třemi žalobami. Jejich projednání spojil krajský soud
ke společnému projednání a napadeným rozsudkem je zamítl.
II. Obsah podání účastníků řízení
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu
kasační stížností s jedinou kasační námitkou, na základě které požaduje napadený rozsudek zrušit
a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatelka namítá, že zákonné opatření nedefinuje pojem „bytový dům“. Sporné
jednotky přitom splňují veškeré aspekty jiných bytových jednotek, ať už v bytových nebo
rodinných domech. Rozlišování mezi nimi je tedy bezpředmětné a nemá legitimní důvod.
Následně uvádí, že je s ní zacházeno diskriminačně pouze na základě údaje zapsaného v katastru
nemovitostí. Osvobození podle §7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření se tak má uplatnit
i pro bytové jednotky v rodinných domech. Následně stěžovatelka uvádí, že soud postupoval
při výkladu daného ustanovení zákonného opatření přepjatě formalisticky, když rodinný a bytový
dům odděloval na základě detailních technických parametrů. Poukazuje zároveň na judikaturu
Ústavního soudu týkající se výkladu právních norem a novelizaci zákonného opatření,
která do sporného ustanovení doplnila i osvobození bytových jednotek v rodinných domech.
[6] Žalovaný ve svém obsáhlém vyjádření poukazuje na odlišné definice rodinného
a bytového domu v katastrálních předpisech, které se aplikují i v případě daně z nabytí
nemovitých věcí. Je tak nutné tyto dva pojmy, i s ohledem na princip bezrozpornosti právního
řádu v jím odkazované judikatuře, odlišovat. Dále argumentuje, že osvobození bytových jednotek
v rodinných domech nebylo úmyslem zákonodárce. Až z příslušné novely a její důvodové zprávy
vyplývá, že mělo dojít k rozšíření osvobození i na bytové jednotky v rodinných domech.
Následně se žalovaný obsáhle věnuje jazykovému, teleologickému, analogickému a logickému
výkladu sporného ustanovení, a o dkazuje na judikaturu krajských soudů. Navrhuje tak kasační
stížnost zamítnout.
[7] Stěžovatelka ve svém následném vyjádření ještě doplnila svoji argumentaci o novější
judikaturu krajských soudů, která má podporovat její právní názor.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně
přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti, namítaných důvodů, včetně
důvodů, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Klíčovou otázkou v projednávaném případě je, zda se osvobození prvního úplatného
nabytí bytové jednotky podle §7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření uplatní jak u bytových
jednotek v „bytových domech“, tak v „rodinných domech“.
[11] Tuto otázku Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře opakovaně řešil. Dospěl přitom
k závěru, že osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí se podle §7 odst. 1 písm. c)
zákonného opatření užije i v případě prvního úplatného nabytí vlastnického práva k bytové
jednotce v rodinném domě (zejména rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2020, č. j. 4 Afs 89/2020 - 44,
č. 4057/2020 Sb. NSS, odst. [37]; nebo rozsudek NSS ze dne 9. 7. 2020,
č. j. 2 Afs 213/2019 - 120, odst. [25]; či nejnověji rozsudek NSS ze dne 30. 7. 2020,
č. j. 10 Afs 7/2020 - 57, odst. [27]).
[12] Neuvedení bytových jednotek v rodinných domech ve výčtu nemovitostí osvobozených
od daně z nemovitých věcí v §7 odst. 1 zákonného opatření představuje opomenutí
zákonodárce, přičemž z ničeho nevyplývá jeho úmysl tyto nemovité věci z osvobození od daně
vyloučit. Ani znění §7 odst. 1 písm. b) zákonného opatření, dle kterého od daně z nabytí
nemovitých věcí je osvobozeno první úplatné nabytí vlastnického práva k nové stavbě rodinného
domu, nedává prostor pro natolik extenzivní výklad, který by pod ně zahrnul i nabytí bytové
jednotky v rodinném domě. Absenci úpravy týkající se osvobození od daně z nabytí nemovitých
věcí u bytových jednotek v rodinných domech je tak nutné vnímat jako neúplnost právního řádu,
představující mezeru, kterou je třeba zaplnit cestou analogie. Její nevyplnění by vedlo
k nespravedlivému výsledku prostřednictvím nerovného zacházení s nabyvateli bytových
jednotek v rodinných domech.
[13] Tento závěr je plně aplikovatelný i na projednávaný případ, ostatně v posledním
citovaném rozhodnutí (stejně jako v rozsudku NSS ze dne 23. 7. 2020, č. j. 8 Afs 359/2019 - 49;
nebo rozsudku NSS ze dne 2. 7. 2020, č. j. 9 Afs 4/2020 - 48) řešil soud taktéž nařízení
přezkumného řízení z téhož důvodu jako v této věci. V podrobnostech odůvodnění kasační soud
odkazuje na citovaná rozhodnutí.
[14] Jelikož krajský soud posoudil klíčovou otázku nesprávně, vyhověl Nejvyšší správní soud
kasační stížnosti a napadený rozsudek zrušil. Zároveň přistoupil i ke zrušení napadených
rozhodnutí žalovaného podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s., jelikož již před krajským soudem byly
k takovému postupu důvody. Právní názor žalovaného o nesplnění podmínek pro osvobození od
daně u nabytí sporných bytových jednotek totiž neobstojí.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto rozsudek
krajského soudu zrušil (§110 odst. 1 s. ř. s.). Zároveň zrušil i napadená rozhodnutí žalovaného
podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. Zde vyjádřeným právním názorem jsou správní orgány
v dalším řízení vázány [§78 odst. 5 s. ř. s. ve spojení §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.].
[16] Podle §110 odst. 3, věty druhé, s. ř. s. zároveň soud rozhodl o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti a žaloby. Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch, a tak jí podle
§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. náleží proti žalovanému náhrada nákladů řízení,
které důvodně vynaložila.
[17] Náklady řízení stěžovatelky tvoří:
• soudní poplatky ve výši 14 000 Kč (9 000 Kč za žaloby – každé z rozhodnutí žalovaného
napadla stěžovatelka samostatnou žalobou; 5 000 Kč za kasační stížnost);
• odměna advokáta za zastupování v řízení o žalobách, tj. převzetí a příprava zastoupení,
sepsání žalob, a sepsání replik. Odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů, činí 3 x 7 100 Kč [§7 bod 5.; §9 odst. 4 písm. d); §11 odst. 1
písm. a) a d); a §12 odst. 3 citované vyhlášky], jelikož krajský soud spojil projednání
tří žalob do jednoho řízení. K úkonům právní služby je třeba připočíst 3 x 300 Kč paušální
náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 téže vyhlášky. Náhrada je zvýšena o daň
z přidané hodnoty ve výši 4 662 Kč. Za řízení o žalobách tak náhrada činí dohromady
26 862 Kč;
• odměna advokáta za zastupování v řízení o kasační stížnosti, tj. sepsání kasační stížnosti ve
spojených věcech a repliky. Obdobně (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2022,
č. j. 10 Afs 161/2021 - 33, odst. [20]) odměna podle citované vyhlášky činí 2 x 7 100 Kč
a paušální náhrada 2 x 300 Kč. I tato náhrada je zvýšena o daň z přidané hodnoty ve výši
3 108 Kč. Za řízení o kasační stížnosti tak náhrada činí dohromady 17 908 Kč. Advokát
stěžovatelky ve vyčíslení nákladů požadoval přiznat i převzetí a přípravu zastoupení. Tento
úkon Nejvyšší správní soud nepřiznal, neboť stěžovatelka byla stejným advokátem
zastoupena již v řízení o žalobách.
[18] Žalovaný je tedy povinen stěžovatelce nahradit náklady řízení o žalobě a kasační stížnosti
ve výši 58 770 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2022
JUDr. Radan Malík
předseda senátu