ECLI:CZ:NSS:2022:APRN.5.2022:16
sp. zn. Aprn 5/2022 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobců: a) F. S. a b) L. S., oba
zastoupení JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec
Králové, proti žalovanému: Městský úřad Boskovice, se sídlem náměstí 9. května 2, Boskovice,
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobců
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2021, č. j. 30 A 50/2021 - 65, vedeném
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 176/2021, o návrhu žalobce a) na určení lhůty
k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamí t á .
II. Žalobce a) n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 1. 2022 se žalobce a)
(navrhovatel) domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů
(zákon o soudech a soudcích). Návrhem se domáhá vydání rozhodnutí ve věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn 2 As 176/2021.
[2] Navrhovatel vytýká Nejvyššímu správnímu soudu nečinnost, jelikož ve věci ani po půl
roce od podání kasační stížnosti nerozhodl. Upozorňuje na skutečnost, že druhý senát
přednostně a rychleji již vyřešil např. věc vedenou pod sp. zn 2 As 233/2021.
[3] Soudkyně zpravodajka ve vyjádření k návrhu uvedla, že kasační stížnost byla podána dne
2. 7. 2021 a v řízení byly neprodleně provedeny úkony vedoucí k projednání stížnosti a vydání
rozhodnutí. Jmenovitě byl vyžádán soudní spis Krajského soudu v Brně, spis správního orgánu,
vyjádření žalovaného a zaslání vyjádření stěžovatelům. Dále uvedla, že věci sp. zn. 2 As 176/2021
časově předchází více než 90 jiných věcí, mezi nimiž jsou i ty s přednostním režimem. O kasační
stížnosti bude tedy rozhodnuto v souladu s §56 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního.
[4] Ze spisu vedeného ve věci sp. zn. 2 As 176/2021 Nejvyšší správní soud zjistil,
že navrhovatel podal společně se žalobkyní b) dne 2. 7. 2021 blanketní kasační stížnost, kterou
následně podáním ze dne 27. 7. 2021 doplnili. Zároveň soud navrhovatele prostřednictvím jeho
zástupce přípisem ze dne 12. 7. 2021 poučil o složení senátu a možnosti namítat podjatost členů
tohoto senátu. Téhož dne si také vyžádal soudní spis od Krajského soudu v Brně. Doplněnou
kasační stížnost poté soud poslal k vyjádření žalovanému společně s žádostí o předložení
správního spisu. Vyjádření žalovaného pak přeposlal také navrhovateli na vědomí, a to přípisem
ze dne 11. 8. 2021.
[5] Návrh není důvodný.
[6] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že řízení o návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu, upravené v §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad
spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání
věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod.
[7] V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
[8] Jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, soud se věcí po jejím obdržení řádně
zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání
bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout. Je tedy zřejmé, že se soud
ve věci nedopustil žádných průtahů. Pokud soud po dobu několika měsíců žádné úkony již
nečiní, je to z toho důvodu, že má již veškeré podklady k rozhodnutí.
[9] Podle §56 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) „[s]oud
projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly; to neplatí, jsou-li u věci dány závažné důvody
pro přednostní projednávání a rozhodování věci.“ Podle odst. 3 téhož ustanovení „[s]oud projednává
a rozhoduje přednostně žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu
nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění,
rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání
zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí
o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další
věci, stanoví-li tak zvláštní zákon.“
[10] Daná věc má sice přednostní režim, jelikož se jedná o kasační stížnost proti žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Jak je ovšem patrné z citovaného
ustanovení, zákon stanoví přednostní režim vyřízení u množství agend, u nichž musí soud rovněž
ctít pořadí, v němž napadly. Současně nemůže soud zcela upozadit běžnou agendu
nepřednostních věcí, v nichž je rovněž povinen činit úkony a rozhodovat souběžně s věcmi
přednostními. Jak uvedla soudkyně zpravodajka ve svém vyjádření, nyní posuzované věci časově
předchází vice než 90 věcí, z toho některé taktéž v přednostním režimu.
[11] Při zhodnocení hledisek uvedených v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že se soud nedopustil žádných průtahů ve vztahu k úkonům
nutným k tomu, aby se řízení dostalo do stavu, kdy je možno vydat rozhodnutí. Skutečnost,
že věc je připravena k projednání a soud má všechny potřebné podklady pro vydání rozhodnutí
však automaticky neznamená, že o ní bude ihned rozhodnuto. Nejvyšší správní soud respektuje
úpravu v §56 odst. 1 s. ř. s., a věci rozhoduje v pořadí, v jakém mu napadly. Z hlediska
požadavků spravedlivého procesu, je důležité, aby doba řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá.
Podstatné zde je, aby řízení nebylo v tomto stavu udržováno po nepřiměřenou dobu.
[12] Nejvyšší správní soud s ohledem na dosavadní postup soudu a s přihlédnutím ke své
konstantní judikatuře, dospěl k závěru, že dobu, po kterou se navrhovateli nedostalo dosud
rozhodnutí (7 měsíců), nelze z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod považovat
za nepřiměřenou, vyžadující ingerenci ve smyslu §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Lze
poukázat též na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne
13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
vztahujícího se k odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným
úředním postupem v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nejvyšší soud zde v části
VI. stanoviska zmínil, že jakékoli řízení vždy nějakou dobu trvá, a dále na vysokém stupni
obecnosti uvedl, že za přiměřenou délku řízení Nejvyšší soud považuje ještě 24 měsíců (nikoli
však již delší).
[13] V navrhovatelem odkazované věci, vedené pod sp. zn. 2 As 233/2021, Nejvyšší správní
soud již skutečně rozhodl, ovšem kasační stížnost odmítl z důvodu neodstranění vad podání.
Věcí se tedy nezabýval meritorně.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. března 2022
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu