ECLI:CZ:NSS:2022:KONF.17.2021:10
sp. zn. Konf 17/2021-10
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého,
JUDr. Pavla Simona, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Víta Bičáka, rozhodl
o návrhu Úřadu městyse Budišov, se sídlem Budišov 360, na rozhodnutí kompetenčního sporu
mezi ním a Okresním soudem v Třebíči, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního
soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 28/2021, o odstranění stavby: žalobce M. S., zastoupený
Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem Brno, Minská 3173/38, a žalovaní Ing. J. M.
a R. M., oba zastoupení JUDr. Ing. Pavlem Schreiberem, advokátem se sídlem Brno, Jakubská
121/1,
takto:
P ř í sl uš ný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Třebíči
pod sp. zn. 5 C 28/2021, o odstranění stavby, je s p r á v n í or g á n .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 9. 8. 2021 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se Úřad městyse Budišov jako úřad stavební (dále jen „navrhovatel“) domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Spor
vznikl mezi ním a Okresním soudem v Třebíči (dále jen „okresní soud“) ve věci vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 5 C 28/2021, o odstranění stavby.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti.
[3] Žalobce se žalobou domáhal, aby okresní soud uložil žalovaným povinnost do 30 dnů
od právní moci rozsudku odstranit „nepovolenou stavbu plotu na pozemku p. č. X v k. ú. V.“ (dále
jen „stavba plotu“) a zdržet se „budování dalších jeho částí, když se jedná o zakázanou stavbu v rozporu
s územním plánem oblasti“. Žalovaní ve vyjádření k žalobě ze dne 22. 2. 2021 uvedli, že žalobní
návrh kombinuje čtyři různé nároky, z nichž u dvou (požadavek na určení, že jde o stavbu
nepovolenou a požadavek na určení, že jde o stavbu v rozporu s územním plánem) není dána
pravomoc soudu.
[4] Okresní soud na jednání dne 4. 5. 2021 připustil změnu žalobního návrhu tak, že žalovaní
jsou povinni společně a nerozdílně do 30 dnů od právní moci rozsudku odstranit stavbu plotu
jako nepovolenou stavbu. Následně usnesením ze dne 4. 5. 2021, čj. 5 C 28/2021-63, řízení
zastavil (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Usnesením ze dne 23. 6. 2021, čj. 5 C 28/2021-67, doplnil předchozí usnesení o výrok III., jímž
rozhodl o postoupení věci navrhovateli. V odůvodnění prvně uvedeného usnesení okresní soud
odkázal na §1 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební
zákon), jenž vymezuje působnost zákona a zahrnuje (mimo jiné) i odstraňování staveb. Dále
odkázal na §129 odst. 1 písm. d) téhož zákona, podle něhož stavební úřad nařídí odstranění
stavby vlastníku stavby, která nevyžaduje územní rozhodnutí, stavební povolení ani ohlášení stavby,
ale je prováděna nebo byla provedena v rozporu s právními předpisy, nebo vlastníkovi pozemku, na kterém byla
provedena, není-li vlastník stavby znám. Poté okresní soud konstatoval, že ačkoli daná stavba plotu
nevyžaduje územní rozhodnutí, stavební povolení ani ohlášení (jak uvedl navrhovatel ve svém
vyjádření soudu), i tak je dána pravomoc stavebního úřadu (tj. navrhovatele) k rozhodnutí
o odstranění stavby.
[5] Navrhovatel s postupem okresního soudu nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh
na řešení negativního kompetenčního sporu. V něm nejprve rekapituluje obsah odůvodnění
usnesení okresního soudu čj. 5 C 28/2021-63 a uvádí, že odmítá svou „kompetenci“ k vydání
rozhodnutí o odstranění stavby plotu podle §129 odst. 1 písm. d) stavebního zákona. Poté cituje
toto ustanovení spolu s dalšími ustanoveními stavebního zákona a též ustanoveními správního
řádu [§79 odst. 2 písm. f) a §43 odst. 4 a 5 stavebního zákona a §2 odst. 2 a §171 správního
řádu]. Z těchto ustanovení plyne, že stavba oplocení do výšky 2 m za splnění dalších podmínek
nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas, že územní plán je závazný
pro vydávání územních rozhodnutí, a vydává se ve formě opatření obecné povahy, které není
právním předpisem ani rozhodnutím. Navrhovatel uzavírá, že z „výše uvedeného vymezení pojmů“
je zjevné, že není dána jeho pravomoc ve věci rozhodnout.
[6] Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. je negativním kompetenčním sporem spor,
ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc okresní soud i navrhovatel,
jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát
podle zákona č. 131/2002 Sb. O věci přitom uvážil následovně.
[7] Jak plyne z rekapitulace v odstavci [5] výše, v návrhu na rozhodnutí kompetenčního sporu
není de facto obsaženo žádné vysvětlení, které by osvětlilo myšlenkový postup navrhovatele, jenž
ho vedl k popření jeho pravomoci. Sám navrhovatel zmiňuje ve shodě s citovaným usnesením
okresního soudu stěžejní ustanovení stavebního zákona - §129 odst. 1 písm. d). Z tohoto
ustanovení jasně plyne, že kromě staveb podléhajících režimu územního rozhodnutí
a/nebo stavebního povolení či ohlášení [§129 odst. 1 písm. b) a c) stavebního zákona] stavební
úřad (navrhovatel) též rozhoduje o odstranění stavby, která sice nepodléhá režimu územního
rozhodnutí, stavebního povolení či ohlášení, avšak byla provedena v rozporu s právními předpisy
(byť pochopitelně z jiných důvodů, než je například absence stavebního povolení). Je přitom
nesporné, že stavba plotu je právě takovým druhem stavby. Pravomoc navrhovatele je tedy dána
přímo výslovným zněním ustanovení stavebního zákona, na něž správně poukázal okresní soud.
Naopak civilní soudy mohou posuzovat (pouze) oprávněnost stavby ve smyslu občanskoprávním
(např. §1004, §1005 nebo §1085 občanského zákoníku), ne ve smyslu veřejnoprávním, kde
se tradičně hovoří o stavbě nepovolené (případně zde jinak odporující právním předpisům).
Z obsahu žaloby je přitom patrné, že žalobce tvrdí rozpor stavby s předpisy veřejného práva.
[8] Zvláštní senát proto uzavírá, že pravomoc navrhovatele pro rozhodování sporu je dána
bezrozporným věcným vymezením této v pravomoci v odkazovaných ustanoveních stavebního
zákona.
[9] Nad rámec výše uvedeného je navrhovateli třeba vytknout, že kromě prostého výčtu
vybraných zákonných ustanovení nenabídl žádnou konkurující argumentaci, která by podpořila
jeho stanovisko, že je zde dána pravomoc civilního soudu. Není také zřejmé, proč cituje
ustanovení stavebního zákona, týkající se závaznosti územního plánu.
[10] Co se týče povahy řízení o odstranění stavby, zvláštní senát pro úplnost uvádí, že se jedná
o řízení z moci úřední (§46 správního řádu). Stavební úřad (zde navrhovatel), který podnět
k zahájení řízení obdrží, s ním musí zacházet jako s jakýmkoli jiným podnětem k zahájení řízení
z moci úřední podle §42 správního řádu, a má povinnost takový podnět přijmout. Pokud
o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne,
kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední,
popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.
[11] V rozsudku ze dne 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS, ve věci
ŽAVES a. s., dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k závěru, že ten, kdo tvrdí,
že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu
s ustanoveními stavebního zákona nezahájil řízení o odstranění stavby, se může bránit
proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným
zásahem podanou správnímu soudu (§82 a násl. s. ř. s.). Vyhoví-li soud takové žalobě, určí,
že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem a současně přikáže stavebnímu úřadu
zahájit řízení. V judikované věci se sice jednalo o jiný typ „černé stavby“ a o zahájení řízení
o jejím odstranění podle §129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona [nikoli písm. d) jako v nyní
projednávané věci], nicméně to nebrání přiměřenému užití uvedených judikaturních závěrů
i na věc žalobce; to však by již záleželo na jeho další procesní aktivitě.
[12] S ohledem na skutečnosti výše uvedené zvláštní senát vyslovil, že k rozhodnutí
v předmětné věci je příslušný správní orgán (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
[13] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. O nárocích uplatněných žalobcem tedy rozhodne
stavební úřad (navrhovatel).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. února 2022
Mgr. Radovan Havelec
předseda zvláštního senátu