ECLI:CZ:NSS:2022:KONF.27.2021:8
sp. zn. Konf 27/2021-8
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců Mgr. Jitky Zavřelové, JUDr. Tomáše
Rychlého, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona, rozhodl o návrhu
Krajského soudu v Ostravě, jako soudu rozhodujícího ve správním soudnictví,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Ostravě, a dalších
účastníků řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 82/2021, ve věci žaloby
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu: žalobce Z. K. a žalovaného Úřadu
pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územního pracoviště Ostrava, IČO
69797111, se sídlem Ostrava, Lihovarská 1335/9,
takto:
I. P ř í sl uš ný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 22 A 82/2021, je soud ve s p r á v n ím s ou d n ic t v í .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 24. 11. 2021 zvláštnímu senátu zřízenému dle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se Krajský soud v Ostravě, jako soud rozhodující ve správním soudnictví (dále
též jen „navrhovatel“), domáhá, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu
ustanovení §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., mezi ním a Okresním soudem v Ostravě
ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 32 C 135/2021, ve věci žaloby na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu (u krajského soudu je věc nyní vedena
pod sp. zn. 22 A 82/2021).
[2] Z předložených soudních spisů se podává, že se žalobce u Krajského soudu v Ostravě,
jako soudu rozhodujícího ve správním soudnictví (dále též „správní soud“), domáhal vydání
rozsudku, kterým by bylo žalovanému uloženo vydat rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o vyřízení
vypořádání jeho pohledávky po zemřelé M. W. Krajský soud tuto žalobu usnesením ze dne 25. 2. 2021,
č. j. 22 A 8/2021-4, odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Svůj postup
krajský soud odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným existuje spor v soukromoprávní věci
(pohledávka žalobce za žalovaným ve výši 25 470 Kč s příslušenstvím), proto se žalobce musí
podle §7 o. s. ř. domáhat svého nároku u soudu v občanském soudním řízení (dále též „civilní
soud“). Jelikož se tedy žalobce nedomáhá ochrany svých veřejných subjektivních práv, nezbylo
krajskému soudu než pro nedostatek pravomoci návrh podle §46 odst. 2 s. ř. s. odmítnout;
krajský soud žalobce současně poučil o možnosti domáhat se svého práva žalobou u soudu
v občanském soudním řízení.
[3] Žalobce se uvedeným poučením řídil a podal dne 23. 4. 2021 u Okresního soudu
v Ostravě žalobu označenou jako „Žaloba na nečinnost Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových
v řízení o vydání rozhodnutí tohoto orgánu“, kterou se domáhal, aby byla žalovanému uložena „povinnost
vydat rozhodnutí o vyřízení vypořádání pohledávky, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení rozsudku“. Z obsahu
žaloby i připojených příloh (mj. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021,
č. j. 22 A 8/2021-4) je zřejmé, že jde věcně o stejný návrh, jako v případě předchozí žaloby
podané u krajského soudu. O této žalobě okresní soud rozhodl usnesením ze dne 18. 8. 2021,
č. j. 32 C 135/2021-17, kterým vyslovil ve věci svou věcnou nepříslušnost (výrok I.) s tím,
že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě, jako soudu
věcně příslušnému (výrok II.). V odůvodnění tohoto usnesení okresní soud uvedl, že se žalobce
domáhá vydání rozsudku, jímž by byla žalovanému uložena povinnost vydat ve lhůtě 7 dní
rozhodnutí o vyřízení vypořádání pohledávky žalobce; k projednání takové žaloby jsou
však věcně příslušné soudy ve správním soudnictví. Postupem předvídaným v ustanovení §104b
odst. 2 o. s. ř. proto vyslovil ve věci svou věcnou nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci (zpět)
místně příslušnému správnímu soudu.
[4] Krajský soud v Ostravě s postupem okresního soudu nesouhlasí. V návrhu na zahájení
kompetenčního sporu upozornil, že již ve svém usnesení č. j. 22 A 8/2021-4, vyslovil názor,
že v dané věci jde o soukromoprávní spor, pročež se žalobce musí svých práv domáhat
před civilním soudem v občanském soudním řízení. Jestliže Okresní soud v Ostravě, u kterého
žalobce po odmítnutí správní žaloby podal novou žalobu, měl za to, že k projednání věci není
dána jeho věcná příslušnost, neměl postupovat podle §104b odst. 2 o. s. ř., ale měl sám podat
návrh na rozhodnutí (negativního) kompetenčního sporu. Pokud jde o samotnou podstatu
vzniklého kompetenčního sporu, krajský soud i nadále trvá na svém názoru o nedostatku věcné
příslušnosti soudů ve správním soudnictví o žalobě rozhodnout.
[5] Zvláštní senát o věci uvážil následovně:
[6] Nejprve je třeba se vyjádřit k procesnímu postupu krajského a okresního soudu. Zvláštní
senát sdílí názor navrhovatele, že okresní soud pochybil, pokud ve věci vyslovil svou věcnou
nepříslušnost a postoupil ji k vyřízení správnímu soudu (navrhovateli). Jakkoli totiž o. s. ř.
explicitně neupravuje situaci, kdy žalobu nejprve postupem podle §46 odst. 2 odmítne soud
ve správním soudnictví (a poučí žalobce o možnosti podat žalobu ve lhůtě jednoho měsíce
u věcně příslušného soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení) a následně soud
rozhodující v občanském soudním řízení, u kterého byla taková žaloba podána, dospěje k závěru
o nedostatku své věcné příslušnosti, je z povahy věci zřejmé, že postup tohoto soudu ve smyslu
§104b odst. 2 o. s. ř. byl vyloučen. Za situace, kdy má civilní soud povědomost o tom, že žaloba
byla již dříve pravomocně odmítnuta správním soudem pro nedostatek jeho věcné příslušnosti,
vede obdobný postup civilního soudu [tj. vyslovení věcné nepříslušnosti a postoupení věci (zpět)
správnímu soudu] k nastolení patové procesní situace. Oba soudy se s odkazem na nedostatek
podmínek řízení odmítnou věcí meritorně zabývat, aniž by bylo postaveno na jisto, který z nich
je k projednání a rozhodnutí věci věcně příslušný; tím se žalobce dostává do „procesní pasti“.
Civilní soud jistě není vázán právním názorem správního soudu o existenci své věcné příslušnosti
k projednání žaloby a může o této otázce uvážit odlišně. V takovém případě však není namístě,
aby postupoval způsobem předpokládaným v §104b odst. 2 o. s. ř., neboť takovým způsobem
dojde k procesnímu zablokování projednání žaloby, jak bylo vyloženo výše. Pokud tedy správní
soud kvalifikovaně popře svou věcnou příslušnost věc projednat (pravomocné usnesení
o odmítnutí žaloby), není žádoucí, aby stejně postupoval následně i civilní soud. Je totiž
evidentní, že popřením věcné příslušnosti civilního soudu eo ipso (tedy i bez jeho zákonem
předpokládaného procesního vyústění, tj. postupu dle §104b odst. 2 o. s. ř.) vzniká negativní
kompetenční spor mezi soudem rozhodujícím ve správním soudnictví a soudem rozhodujícím
v občanském soudním řízení, ve smyslu jeho definice uvedené v §1 odst. 1 písm. b) a §1 odst. 2
in fine zákona č. 131/2002 Sb. Návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu je přitom
oprávněna podat kterákoliv z jeho stran, a to bez nutnosti splnění dalších procesních podmínek
(§3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.). Lze tedy přisvědčit názoru navrhovatele, že měl-li okresní
soud v dané věci za to, že k projednání žaloby není věcně příslušný, měl sám podat zvláštnímu
senátu návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu a nikoli postupovat věc zpět správnímu soudu.
[7] V nyní posuzované věci není pochyb o tom, že mezi Okresním soudem v Ostravě
a Krajským soudem v Ostravě fakticky negativní kompetenční spor vznikl; splněna je rovněž
podmínka existence návrhu na jeho rozhodnutí, neboť tento návrh podal nakonec krajský soud,
jako jedna ze stran sporu (viz výše). Zvláštnímu senátu tedy nic nebrání v tom, aby daný
kompetenční spor rozhodl.
[8] Pokud jde o samotné věcné posouzení kompetenčního sporu, zvláštní senát považuje
za nutné nejprve vyjasnit, čeho se žalobce žalobami podanými u správního i civilního soudu
domáhal. Je zřejmé, že jádrem sporu je požadavek žalobce na zaplacení částky 25 470 Kč
s příslušenstvím žalovaným, jakožto „vypořádání pohledávky po zemřelé M. W.“. Z obsahu obou žalob
(zejména jejich označení a petitu) je nicméně evidentní, že nejde o žaloby na plnění (tedy žaloby,
kterými by se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost tvrzenou pohledávku
uhradit), ale o žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného. Lze totiž usuzovat, že žalobce
vychází z přesvědčení, že ve věci svého nároku podal u žalovaného žádost, o které se vede
správní řízení, a mělo by být o ní rozhodnuto (nárok by mu měl být žalovaným přiznán správním
rozhodnutím); žalobami se pak výslovně domáhal odstranění tvrzené nečinnosti žalovaného
v tomto řízení.
[9] Podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy
spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměru soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle odst. 2 citovaného ustanovení spory a jiné právní věci uvedené
v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení
projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona. Odstavec 3 pak stanoví, že jiné
věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
[10] Z ustanovení §2 s. ř. s. se podává, že ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným
subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek
stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.
[11] Podle ustanovení §4 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o ochraně
proti nečinnosti správního orgánu.
[12] Z citovaných ustanovení jasně vyplývá, že dožaduje-li se fyzická či právnická osoba
soudní ochrany proti nečinnosti správního orgánu, domáhá se (i) ochrany svých veřejných
subjektivních práv (§2 s. ř. s.), přičemž tak (ii) může učinit toliko cestou žaloby na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu [§4 odst. 1 písm. b) s. ř. s., §79 a násl. s. ř. s.]; o takové žalobě
rozhodují výlučně správní soudy v procesním režimu s. ř. s. To platí i v případě, kdy má tvrzená
nečinnost původ ve správním řízení, jehož předmětem je rozhodování ve věcech soukromého
práva, neboť soudní ochrana zde směřuje toliko k odstranění poruchy správního řízení, nikoli
k vyřešení meritu věci. Věcná příslušnost soudů v občanském soudním řízení vymezená v §7
o. s. ř. (včetně jeho odst. 2) tak na tyto případy nedopadá; ostatně o. s. ř. žalobu na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu vůbec neupravuje.
[13] S ohledem na uvedené skutečnosti lze konstatovat, že (i) žalobce se žalobami domáhal
soudní ochrany proti nečinnosti žalovaného, přičemž (ii) věcně příslušným k projednání tohoto
typu žaloby je soud ve správním soudnictví, v dané věci tedy Krajský soud v Ostravě.
[14] Na uvedeném závěru by nemohlo ničeho změnit ani případné zjištění, že žalovaný v dané
věci nevystupoval jako orgán veřejné moci při výkonu veřejné správy, tzn. že by nevedl žádné
správní řízení a neměl by povinnost vydávat jakékoli rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku.
Rozhodující je, jakým typem žaloby se žalobce domáhal soudní ochrany; jde-li o typ žaloby,
k jejímuž projednání jsou věcně příslušné správní soudy, rozhodnou o ní tyto soudy. Pokud
by se snad naplnila výše uvedená hypotéza, věcnému projednání žaloby by nebránila absence
věcné příslušnosti správního soudu (ta je, jak již bylo vyloženo, založena per se), ale jiný
nedostatek podmínek řízení, než jsou podmínky na straně soudu [zde nepřípustnost žaloby
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.; k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 1. 2018, č. j. 4 Azs 187/2017-36, dostupný na www.nssoud.cz].
[15] Z výše uvedených důvodů proto zvláštní senát v souladu s ustanovením §5 odst. 1
zákona č. 131/2002 Sb. rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí o žalobě, kterou se žalobce
domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, je soud ve správním soudnictví.
[16] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je dle ustanovení §5 odst. 5 zákona
č. 131/2002 Sb., závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl,
pro správní orgány i soudy. Dále bude tedy v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti
žalovaného pokračovat Krajský soud v Ostravě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§5 odst. 4
zákona č. 131/2002 Sb.).
V Brně 22. února 2022
Mgr. Radovan Havelec
předseda zvláštního senátu