ECLI:CZ:NSS:2022:KONF.28.2021:8
sp. zn. Konf 28/2021-8
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého, Mgr. Víta
Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Jitky Zavřelové a JUDr. Pavla Simona, rozhodl o návrhu
státního tajemníka v Ministerstvu zahraničních věcí, se sídlem Praha 1,
Loretánské nám. 101/5, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním na straně jedné
a Obvodním soudem pro Prahu 1 na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného
u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 142/2021, o zaplacení 698 000 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně L. D., zastoupená Mgr. Petrou Jiráskovou Málkovou, advokátkou
se sídlem Ústí nad Labem, Hradiště 96/6, a žalovaná Česká republika – Ministerstvo
zahraničních věcí, se sídlem Praha 1, Loretánské nám. 101/5,
takto:
I. P ř í sl uš ný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 39 C 142/2021, o zaplacení 698 000 Kč s příslušenstvím, je s ou d .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 9. 2021, čj. 39 C 142/2021-11,
se zru š u j e.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 30. 11. 2021 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se státní tajemník v Ministerstvu zahraničních věcí (dále jen
„navrhovatel“) domáhá, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a)
zákona o některých kompetenčních sporech. Spor vznikl mezi ním a Obvodním soudem
pro Prahu 1 (dále jen „obvodní soud“) ve věci vedené u obvodního soudu pod
sp. zn. 39 C 142/2021, o zaplacení 698 000 Kč s příslušenstvím.
[2] Z předložených spisů vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Žalobou podanou dne 10. 3. 2021 u Obvodního soudu pro Prahu 1 (vedenou
pod sp. zn. 39 C 142/2021) se žalobkyně jako pozůstalá manželka Mgr. P. D. domáhá zaplacení
jednorázového odškodnění ve výši 698 000 Kč za úmrtí manžela při výkonu služby v zahraničí,
přičemž žalovaná částka odpovídá dvacetinásobku jeho průměrného měsíčního platu. Žalobkyně
tvrdila, že k úmrtí Mgr. P. D. došlo při výkonu služby v zahraničí v důsledku mimořádných
okolností a trestných činů.
[4] Žalobkyně svůj nárok opírá o §55 odst. 3 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě
a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě). Podle tohoto ustanovení jednorázové
odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi, partnerovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši
dvacetinásobku průměrného měsíčního platu diplomatického, administrativního nebo technického pracovníka
v případě jeho úmrtí, které nastalo v důsledku mimořádné události nebo trestného činu v zahraničí.
[5] Obvodní soud řízení o žalobě zastavil usnesením ze dne 3. 9. 2021,
čj. 39 C 142/2021-11, které nabylo právní moci dne 22. 9. 2021, a věc postoupil navrhovateli.
V odůvodnění odkázal (mimo jiné) na §124 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále
jen „zákon o státní službě“), podle něhož se odpovědnost služebního úřadu za škodu vzniklou
státnímu zaměstnanci řídí zákoníkem práce, a na §10 odst. 2 téhož zákona, podle něhož služební
orgán jedná a rozhoduje ve věcech služebního poměru.
[6] Obvodní soud též odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a zvláštního senátu.
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2470/2012, jsou služební
vztahy blízké vztahům pracovněprávním, byť s určitými modifikacemi, a při porušení povinnosti
nevzniká odpovědnostní vztah veřejnoprávní, na který by bylo možné aplikovat zákon
č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb.,
o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“ Dále obvodní soud
poukázal též na usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, čj. Konf 11/2018-16, podle něhož
komplexnost právní úpravy odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu způsobenou
příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby neumožňuje posoudit odpovědnost
za tuto újmu dle zákona č. 82/1998 Sb.
[7] Navrhovatel ve svém návrhu popírá svoji pravomoc o nároku žalobkyně rozhodovat.
Odkazuje na §159 odst. 1 zákona o státní službě, který upravuje, na jaké typy rozhodnutí
se vztahují ustanovení o řízení ve věcech služby. Rozhodování o nároku na jednorázové
odškodnění pozůstalé manželky podle §55 odst. 3 zákona o zahraniční službě nelze podřadit
pod žádnou z položek, uvedených v prvně jmenovaném ustanovení. Jelikož je tento výčet
taxativní, nelze rozsah položek rozšiřovat. Navrhovatel dále poukazuje na §161 zákona o státní
službě, podle něhož je účastníkem řízení (ve věcech služby) žadatel o přijetí do služebního
poměru nebo státní zaměstnanec. Žalobkyně nemá postavení žadatele ani státního zaměstnance,
takže nemůže v postavení účastníka řízení vystupovat. Z výše uvedených důvodů
podle navrhovatele rozhodnutí o nároku žalobkyně (stejně jako rozhodování o nárocích dle části
šesté zákona o státní službě) nespadá do pravomoci navrhovatele.
[8] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní
senát řídil následující úvahou:
[9] V projednávané věci popřely svou pravomoc obvodní soud a navrhovatel. Ve věci jde
tedy o negativní kompetenční spor [§1 odst. 1 písm. a), §1 odst. 2 věta druhá zákona o některých
kompetenčních sporech], k jehož projednání je příslušný zvláštní senát dle §2 odst. 1 zákona
o některých kompetenčních sporech.
[10] Kromě ustanovení zákona o zahraniční službě a zákona o státní službě uvedených výše
jsou pro věc relevantní i následující zákonná ustanovení.
[11] Podle §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy
spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona
neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle §7 odst. 3 o. s. ř. jiné věci projednávají
a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
[12] Podle §58 odst. 1 zákona o zahraniční službě nestanoví-li tento zákon jinak, použijí
se na služební vztahy upravené tímto zákonem ustanovení zákona o státní službě
a na pracovněprávní vztahy upravené tímto zákonem ustanovení zákoníku práce.
[13] Navrhovatel opírá své tvrzení o nedostatku pravomoci zejména o §159 odst. 1 zákona
o státní službě, neboť výčet věcí tam obsažený neobsahuje rozhodování o nároku pozůstalé
manželky na odškodnění. Navrhovatel přitom uvádí, že tento výčet je taxativní, takže (argument
a contrario) jeho pravomoc k rozhodnutí o nároku žalobkyně není dána, neboť ve výčtu chybí.
[14] Zvláštní senát se k výkladu uvedeného ustanovení již vyslovil v souvislosti
s rozhodováním kompetenčního sporu o tom, který orgán je příslušný rozhodnout o nároku
státního zaměstnance na vrácení neprávem vyplacené částky služebního platu. V usnesení ze dne
7. 4. 2022, čj. Konf 7/2021-30, dospěl k závěru, že výčet případů dle §159 zákona o státní službě
není výčtem taxativním, neboť ani odstavec 1 ani odstavec 2 citovaného ustanovení neobsahuje
některé další instituty, se kterými zákon o státní službě počítá a které se dotýkají práv
nebo povinností státního zaměstnance. Dále uvedl, že pokud v zákoně o státní službě není
zakotvena zvláštní úprava a je-li v konkrétním případě rozhodováno o založení, změně,
nebo zrušení práva nebo povinnosti státního zaměstnance, jde o řízení ve věci služby,
v rámci něhož musí služební orgán postupovat podle ustanovení zákona o státní službě.
[15] Z výše uvedené zvýrazněné pasáže je zřejmé, že nyní projednávaná věc je odlišná, neboť
se netýká práv či povinností státního zaměstnance, ale nároku na odškodnění jiné osoby
(zde pozůstalé – tj. žalobkyně). Nejedná se tedy o matérii bezprostředně související se státní
službou jako zvláštní, zákonem vymezenou formou právního vztahu.
[16] Ačkoli tedy dílčí argumentace navrhovatele ohledně taxativní povahy výčtu dle §159
zákona o státní službě neobstojí, významné je právě to, že v projednávané věci nejde
o rozhodování ve věci služby. Zákon o státní službě, ani zákon o zahraniční službě přitom
neobsahují žádné zvláštní ustanovení, které by zakládalo pravomoc služebního orgánu
k rozhodování o nároku pozůstalé osoby na odškodnění za úmrtí státního zaměstnance.
[17] Obvodní soud tedy neposoudil otázku svojí pravomoci správně, pokud na ni aplikoval
starší judikaturní závěry zvláštního senátu, týkající se rozhraničení pravomoci mezi služebním
funkcionářem na straně jedné a soudem na straně druhé ohledně újmy způsobené v rámci
služebního poměru, a toho, zda takovou újmu lze uplatnit dle zákona č. 82/1998 Sb. Nadto,
usnesení zvláštního senátu čj. Konf 11/2018-16, jehož závěrů se dovolával obvodní soud, zrušil
Ústavní soud nálezem ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 1/19.
[18] Ještě významnější však je, že v nyní projednávané věci žalobkyně nepřekládá žádný titul
pro odškodnění, jenž by bylo možné podřadit pod ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Svůj nárok
naopak opírá výlučně o §55 odst. 3 zákona o zahraniční službě. Jak uvedeno shora, k tomuto
hmotněprávnímu základu však chybí „kompetenční“ ustanovení zákona, které by výslovně
svěřovalo rozhodování o nárocích tam vyjmenovaných do pravomoci služebního funkcionáře.
(Zvláštní senát poznamenává, že nerozhoduje o nároku na náhradu újmy, ale pouze o pravomoci
o něm rozhodnout, a při svém rozhodování nepředjímá rozhodnutí ve věci samé.)
[19] Situaci vhodně dokresluje i doplňující argument navrhovatele, totiž že dle §161 zákona
o státní službě (jenž se subsidiárně uplatní dle §58 odst. 1 zákona o zahraniční službě) stojí
na principu jedno-osobového řízení, jehož účastníkem je buď žadatel o přijetí do služebního
poměru, nebo státní zaměstnanec. Je zjevné, že žalobkyně jako pozůstalá zesnulého státního
zaměstnance nesplňuje ani jedno kritérium speciálního subjektu dle §161 zákona o státní službě.
[20] Z výše uvedených důvodů nemůže být dána pravomoc navrhovatele jako služebního
(správního) orgánu a je naopak dána obecná pravomoc soudu rozhodovat v občanském soudním
řízení spory povstalé ze soukromoprávních vztahů dle výše citovaného §7 odst. 1 o. s. ř.
[21] Protože o nároku žalobkyně je příslušný vydat rozhodnutí soud, rozhodl zvláštní senát
podle §5 odst. 1 zákona o některých kompetenčních sporech tak, jak je uvedeno ve výroku I.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech současně zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem II zrušil usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 9. 2021, čj. 39 C 142/2021-11.
[22] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o některých
kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. června 2022
Mgr. Radovan Havelec
předseda zvláštního senátu