ECLI:CZ:NSS:2022:KONF.6.2022:47
sp. zn. Konf 6/2022-47
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého,
JUDr. Pavla Simona, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Jitky Zavřelové, rozhodl
o návrhu společnosti EDHESSA s. r. o., IČ 27863816, se sídlem Biskoupky 33, zastoupené
JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Biskoupky 33, na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi Městským soudem v Brně, Krajským soudem v Brně a Ústavním soudem
na straně jedné a předsedou Městského soudu v Brně a předsedou Krajského soudu v Brně
na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Městského soudu v Brně
pod sp. zn. 43 C 214/2016, o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení: žalobkyně
EDHESSA s. r. o., IČ 27863816, se sídlem Biskoupky 33, zastoupená JUDr. Kateřinou
Tomkovou, advokátkou se sídlem Biskoupky 33, a žalovaných 1) JUDr. L. J., zastoupená
JUDr. Markem Ivičičem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Bořetická 4097/21, 2) JUDr. Bc. M.
K., Ph.D., 3) Mgr. A. N., 4) Město Oslavany, se sídlem Oslavany, náměstí 13. prosince 51/2,
zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem Praha 5, Musílkova 1311/5e,
a 5) Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 427/16,
takto:
Návrh se od m ít á .
Odůvodnění:
[1] Podáním doručeným dne 5. 4. 2022 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), společnost EDHESSA s. r. o. (dále též „žalobkyně“
nebo „navrhovatelka“), navrhla zvláštnímu senátu rozhodnout spor o pravomoc podle §1 odst. 1
zákona o některých kompetenčních sporech. Ten měl podle ní vzniknout mezi Městským
soudem v Brně a Krajským soudem v Brně na straně jedné a předsedou Městského soudu v Brně
a předsedou Krajského soudu v Brně na straně druhé ve věci příslušnosti vydat rozhodnutí
o prekluzi práva na stanovení (vyměření) soudního poplatku. Totožný návrh podala stěžovatelka
zvláštnímu senátu již dne 12. 12. 2021, řízení o něm bylo vedeno pod sp. zn. Konf 29/2021
(k tomu viz dále).
[2] Z návrhu a jeho příloh plyne, že Městský soud v Brně v řízení vedeném
pod sp. zn. 43 C 214/2016 nejprve usnesením vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku
za podanou žalobu, který činil 4 100 000 Kč. Aniž by žalobkyně daný soudní poplatek uhradila,
podala dne 29. 6. 2020 návrh na zrušení uvedené výzvy k zaplacení soudního poplatku,
upozornila na prekluzi práva na stanovení soudního poplatku a požádala o osvobození
od soudních poplatků. Tento svůj požadavek zopakovala i v dalších podáních. O její žádosti
rozhodl Městský soud v Brně usnesením ze dne 8. 9. 2020, čj. 43 C 214/2016-358, tak, že návrh
na osvobození od soudních poplatků zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že při určení, kdo má za dané situace pravomoc rozhodovat o zániku poplatkové povinnosti,
vyšel z usnesení ze dne 12. 3. 2015, čj. Konf 2/2014-17. V něm zvláštní senát uzavřel,
že k rozhodování o posečkání s placením soudního poplatku, respektive k rozhodnutí o placení
soudního poplatku ve splátkách, je příslušný soud v užším smyslu (předseda senátu), zatímco
správa soudu (předseda soudu) je příslušná k rozhodování ve věci až ve fázi vymáhání soudního
poplatku. Tato situace jde podle Městského soudu v Brně analogicky uplatnit i na případ
rozhodování o vybírání soudního poplatku a s tím spojeným určením, zda poplatková povinnost
zanikla. Městský soud v Brně dovodil, že je to právě soud samotný, a nikoli orgán státní správy
soudu (předseda soudu), kdo je oprávněn rozhodovat ve věci soudních poplatků.
[3] K odvolání žalobkyně proti výše zmiňovanému usnesení čj. 43 C 214/2016-358, Krajský
soud v Brně usnesením ze dne 10. 11. 2020, čj. 44 Co 182/2020-380, usnesení soudu prvního
stupně potvrdil. Poté žalobkyně reagovala podáním nové žádosti o úplné osvobození
od soudních poplatků a zároveň i podáním ústavní stížnosti proti označeným usnesením
Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, kterou následně Ústavní soud odmítl jako
zjevně neopodstatněnou (usnesením ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. III. ÚS 3342/20).
[4] Žalobkyně též předložila k rukám předsedy Městského soudu v Brně, Mgr. Jana Sedláčka,
jako správce daně, námitku prekluze práva na stanovení (vyměření) soudního poplatku a návrh
na vydání rozhodnutí o marném uplynutí lhůty pro vyměření a vybrání soudního poplatku.
Předseda Městského soudu v Brně přípisem ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. Spr 992/2021, žalobkyni
sdělil, že předseda soudu nemůže coby orgán státní správy soudu zasahovat do rozhodovací
činnosti jednotlivých soudců. Vzhledem k tomu, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně
se náležitě věnovala tvrzené prekluzi a na základě své argumentace činila a činí další procesní
úkony a tento postup byl potvrzen odvolacím soudem, uzavřel, že zde není žádný prostor
pro rozhodování předsedy soudu coby správce daně.
[5] Podáním ze dne 20. 9. 2021 se žalobkyně obrátila na předsedu Krajského soudu v Brně,
jako na nadřízeného správce daně, s podnětem k ochraně před nečinností předsedy Městského
soudu v Brně jako správce daně prvního stupně. Předseda Krajského soudu v Brně, JUDr. Milan
Čečotka, v přípise ze dne 3. 12. 2021, sp. zn. Spr 1191/2021, žalobkyni sdělil, že není správný její
názor, že předsedové soudů, jako orgány státní správy soudů, zaujímají k řízením zahájeným
u soudu na návrh účastníka paralelně pozici správce daně, a tudíž jsou povoláni k rozhodování
o ukládání soudních poplatků a určování lhůt k jejich splatnosti. Předsedům soudů nepřísluší
jakkoliv zasahovat do rozhodování soudů v jimi projednávaných věcech, ani poskytovat
vysvětlení k vydaným rozhodnutím. Rozhodování o povinnosti hradit soudní poplatek
je výlučnou pravomocí soudu jako rozhodovacího orgánu v rámci výkonu soudnictví. Za této
situace předseda Krajského soudu v Brně považoval za správný názor předsedy Městského soudu
v Brně (jak byl vyložen výše v odstavci [4]) a neměl též za to, že by bylo možné podání žalobkyně
považovat za námitku proti nečinnosti správce daně podle §159 odst. 6 daňového řádu.
[6] Navrhovatelka svou aktivní legitimaci k podání návrhu na zahájení řízení
o kompetenčním sporu dovozuje ve smyslu §3 odst. 2 zákona o některých kompetenčních
sporech, neboť je účastníkem řízení (žalobkyní) ve věci vedené u Městského soudu v Brně
pod sp. zn. 43 C 214/2016, v níž se měla otázka pravomoci vydat rozhodnutí o prekluzi práva
na stanovení (vyměření) soudního poplatku stát spornou. Je přesvědčena, že podle §119 odst. 2
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), jsou jak předseda Městského soudu v Brně,
tak i předseda Krajského soudu v Brně orgány státní správy soudů, a je proto nepochybně v jejich
diskreci, aby ex officio posoudili, zda marně uplynula prekluzivní lhůta podle §148 odst. 1
daňového řádu pro stanovení (vyměření) soudního poplatku splatného ke dni podání žaloby
ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“). Právní závěry usnesení zvláštního senátu čj. Konf 2/2014-17, o které
svůj názor opřel Městský soud v Brně (viz odstavec [2] výše), nelze podle navrhovatelky v daném
případě aplikovat. Naopak velmi příhodně se podle ní k prekluzi práva na vyměření soudního
poplatku vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2867/2016.
Rozhodnutí ve věci prekluze práva na vyměření soudního poplatku je rovněž přezkoumatelné
ve správním soudnictví. V posuzované věci byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního
poplatku až po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž se stal splatným. Soud
prvního stupně žalobkyni k zaplacení soudního poplatku splatného s podáním žaloby včas
nevyzval a ani nezačal jednat ve věci samé. Účelem prekluze je podle navrhovatelky ochrana
právní jistoty spočívající v legitimním očekávání toho, že jednou nastalé právní vztahy nedojdou
po uplynutí prekluzivní lhůty změny. To v posuzované věci jinak řečeno znamená, že poplatník
soudního poplatku splatného společně s podáním žaloby, o které soud nezačal jednat, respektive
kterému soud ve lhůtě stanovené zákonem soudní poplatek nevyměřil, má legitimní očekávání,
že soudní poplatek hradit nebude. Z §13 odst. 1 zákona o soudních poplatcích totiž vyplývá,
že poplatek nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí 3 let od konce kalendářního roku, v němž
se stal splatným. Závěr vyložený v usnesení Městského soudu v Brně čj. 43 C 214/2016-358
je proto dle názoru navrhovatelky nutno korigovat tak, že o běhu prekluzivní lhůty pro stanovení
(vyměření) soudního poplatku je oprávněn v rámci dělené správy daně rozhodovat toliko
předseda soudu jako správce daně.
[7] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání
rozhodnutí o kompetenčním sporu.
[8] V prvé řadě znovu zdůrazňuje (viz odstavec [1] výše), že navrhovatelka podala dne
12. 12. 2021 totožný návrh, který zvláštní senát usnesením ze dne 4. 4. 2022,
čj. Konf 29/2021-24, odmítl, protože v dané věci neexistuje žádný kompetenční spor, který
by byl oprávněn řešit. Návrhy podané zvláštnímu senátu dne 12. 12. 2021 a dne 5. 4. 2022 jsou
identické. Navrhovatelka v opětovně podaném návrhu svou argumentaci nijak nerozvedla, pouze
(jako jednu z mnoha příloh) k návrhu navíc připojila zmíněné usnesení čj. Konf 29/2021-24, aniž
by však dále s tam uvedenými závěry jakkoli polemizovala. Oproti předchozímu návrhu ze dne
12. 12. 2021 také v nynější věci přiložila svou žalobu na ochranu proti nečinnosti ze dne
5. 4. 2022, kterou podala ke Krajskému soudu v Brně jako soudu rozhodujícímu ve správním
soudnictví, a v níž brojí proti tvrzené nečinnosti předsedy Krajského soudu v Brně a předsedy
Městského soudu v Brně jako správců daně ve smyslu §161 a §162 daňového řádu. K tomu
však rovněž v samotném návrhu nic bližšího nesdělila.
[9] Za výše popsané situace proto zvláštní senát na svoje předchozí usnesení
čj. Konf 29/2021-24 v podrobnostech odkazuje, neboť se v něm s návrhem vypořádal, přičemž
nyní – za nezměněných relevantních skutkových okolností – neshledal žádný důvod k tomu,
aby se od svých předchozích závěrů odchýlil. Relevantní pro rozhodnutí zvláštního senátu není
ani to, že navrhovatelka zjevně podala dne 5. 4. 2022 nečinnostní žalobu ke Krajskému soudu
v Brně, ve které nesouhlasí s postojem předsedů Krajského soudu v Brně a Městského soudu
v Brně, kteří popírají svou pravomoc k vydání rozhodnutí ve věci zániku práva na stanovení
(vyměření) soudního poplatku. Zvláštní senát dále nepovažuje za potřebné znovu podrobně
opakovat, z jakých důvodů je nutné návrh odmítnout, níže proto pouze stručně rekapituluje svou
předešlou stěžejní argumentaci.
[10] Z usnesení čj. Konf 29/2021-24 vyplývá, že „[n]avrhovatelka ve svém návrhu na zahájení řízení
o kompetenčním sporu zřejmě usuzuje na existenci kompetenčního sporu mezi Městským soudem v Brně,
Krajským soudem v Brně a Ústavním soudem na straně jedné, a předsedou Městského soudu v Brně a předsedou
Krajského soudu v Brně na straně druhé. Není přitom sporné, že předseda Městského soudu v Brně i předseda
Krajského soudu v Brně, jako orgány státní správy soudů, svou pravomoc k vydání rozhodnutí ve věci zániku
práva na stanovení (vyměření) soudního poplatku popřeli. Městský soud v Brně však svou věcnou příslušnost věc
projednat a pravomoc o návrhu rozhodnout nepopřel a ve věci vydal usnesení ze dne 8. 9. 2020,
čj. 43 C 214/2016-358. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 11. 2020,
čj. 44 Co 182/2020-380, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ústavní stížnost podaná žalobkyní
proti uvedeným rozhodnutím byla usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. III. ÚS 3342/20,
odmítnuta. Je tedy zřejmé, že v posuzované věci žádný kompetenční spor nevznikl
(srov. obdobně usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. Konf 9/2021).“
[11] Ve shodě s usnesením čj. Konf 29/2021-24 lze také podotknout, že návrh na zahájení
řízení o kompetenčním sporu není zvláštním opravným prostředkem proti rozhodnutím soudů
či správních orgánů. Při neexistenci kompetenčního sporu zvláštnímu senátu nepřísluší jakkoli
hodnotit či korigovat závěry přijaté v předchozích rozhodnutích (zde především v usnesení
Městského soudu v Brně čj. 43 C 214/2016-358 a v usnesení Krajského soudu v Brně
čj. 44 Co 182/2020-380).
[12] Zvláštní senát proto pro nesplnění podmínek řízení o kompetenčním sporu návrh odmítl,
a to za přiměřeného použití §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního, ve spojení
s §4 zákona o některých kompetenčních sporech.
[13] Nad rámec výše uvedeného zvláštní senát navrhovatelku důrazně upozorňuje,
že opakované podávání stejných návrhů postrádá jakéhokoli smyslu, a to tím spíše ve věci, v níž
bylo již jednou jednoznačně deklarováno, že příslušné orgány svou pravomoc rozhodnout
v určité věci vůbec nepopřely, neexistuje tudíž žádný kompetenční spor, kterým by se mohl
zvláštní senát zabývat. Pokud by navrhovatelka v budoucnu opět postupovala tak, jako tomu bylo
v nyní posuzovaném případě (tj. opakovaně by podávala totožné návrhy při nezměněných
skutkových okolnostech), není vyloučeno, že by byl takový postup posouzen jako zjevné zneužití
práva (či šikanózní výkon práva).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. května 2022
Mgr. Radovan Havelec
předseda zvláštního senátu