ECLI:CZ:NSS:2022:KONF.8.2022:16
sp. zn. Konf 8/2022-16
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy,
Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Jitky Zavřelové rozhodl
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem Plzeň-město, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 14 C 200/2021, o zaplacení částky ve výši 4 035 Kč:
žalobkyně goNET s. r. o., IČO 26822580, se sídlem v Ostravě, Úprkova 1/25, a žalovaného
M. S.,
takto:
I. P ř ís l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město
pod sp. zn. 14 C 200/2021, v části týkající se zaplacení částky 294 Kč s příslušenstvím
a poskytnutí služby „Lepší.TV“ a částky 3 741 Kč s příslušenstvím, jako smluvní pokuty,
je s ou d .
II. Usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 11. 2021, čj. 14 C 200/2021-29,
se zru š u j e.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 13. 5. 2022 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle
§1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Okresním soudem
Plzeň-město ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 14 C 200/2021 a týkající
se zaplacení částky 4 035 Kč, sestávající z částky 294 Kč za službu Lepší.TV a částky 3 741 Kč
představující „sankci do konce období dle smlouvy“.
[2] Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu a předloženého spisu vyplynuly následující
skutečnosti:
[3] Na základě předchozí objednávky učiněné žalovaným v elektronické podobě dne
25. 12. 2016, uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne 27. 12. 2016 smlouvu o užívání služby Lepší.TV
(dále též „Smlouva“) spočívající v možnosti sledování převzatého televizního vysílání
prostřednictvím zařízení poskytnutého žalobkyní, tj. pronájmu Lepší.TV Boxu, a prostřednictvím
internetového rozhraní dostupného na www.lepsi.tv. Smlouva byla sjednána na dobu určitou
v trvání 24 měsíců. Žalovaný se zavázal platit za poskytnuté služby cenu dle Ceníku,
jež je součástí Smlouvy. Žalobkyně dne 29. 11. 2017 odstoupila od Smlouvy, neboť žalovaný
nehradil cenu za službu a pronájem Lepší.TV Boxu. Za nedodržení Smlouvy a hrazení služby
včetně pronájmu vznikl žalovanému dluh v celkové výši 6 166 Kč. Dluh sestává z částky 294 Kč
coby dlužné platby za službu Lepší.TV za období od 18. 5. 2017 do 2. 7. 2017, z částky 132 Kč
za pronájem Lepší.TV Boxu za stejné období, dále z částky 3 741 Kč představující „sankci do konce
období dle smlouvy o službě Lepší.TV“ a z částky 1 999 Kč jako sankci za Lepší TV Box dle smlouvy
o odkoupení boxu.
[4] Návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným dne 11. 7. 2021 Okresnímu soudu
Plzeň-město se žalobkyně domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 6 166 Kč. Okresní
soud Plzeň-město usnesením ze dne 26. 11. 2021, čj. 14 C 200/2021-29, zastavil řízení
co do částky 294 Kč za službu Lepší.TV a částky 3 741 Kč představující sankci do konce období
dle Smlouvy (výrok I), a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc v uvedeném rozsahu
postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II). S odkazem na §129 odst. 1 a §2
písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) dospěl soud k závěru, že není dána
jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí ve věci ve vymezeném rozsahu. Z obchodního
rejstříku je zřejmé, že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost (provozování
převzatého vysílání šířeného prostřednictvím zvláštních přenosových systémů) a osoba
žalovaného naplňuje charakteristiku účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích. Pokud jde o pohledávku žalobkyně, která představuje poplatek za službu
Lepší.TV, jedná se jednoznačně o službu elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n)
zákona o elektronických komunikacích, bylo-li podstatou služby Lepší.TV umožnění sledování
převzatého televizního vysílání a povinnost k úhradě této služby. Podle Okresního soudu
Plzeň-město je naplněn osobní i věcný předpoklad služby elektronických komunikací ve smyslu
zákona o elektronických komunikacích, pročež je dána pravomoc Českého telekomunikačního
úřadu k rozhodnutí sporu o zaplacení ceny za poskytnuté veřejně dostupné služby elektronických
komunikací. Jde-li o sankci za nedodržení doby užívání služby dle Smlouvy, Okresní soud
Plzeň-město odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 9. 9. 2008, čj. Konf 27/2008-7, s tím,
že o smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi
osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem, rozhoduje
ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné,
tedy rovněž Český telekomunikační úřad. Ohledně zbývajících nároků (tj. částky 132 Kč
za pronájem Lepší.TV Boxu a částky 1 999 Kč jako sankci za Lepší TV Box) bude po právní moci
daného usnesení v řízení pokračovat Okresní soud Plzeň-město.
[5] Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postoupením věci nesouhlasil,
proto podal návrh na řešení kompetenčního sporu zvláštnímu senátu. V návrhu odkázal na
usnesení zvláštního senátu ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, ze dne 13. 1. 2011,
čj. Konf 54/2010-9, a ze dne 19. 8. 2014, čj. Konf 10/2014-12, ve kterých zvláštní senát vyslovil,
že k tomu, aby mohl ve sporu rozhodovat navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná
podmínka stanovená v §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl,
že v nyní rozhodované věci není splněna osobní ani věcná podmínka. Podle navrhovatele
žalobkyně neposkytuje veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Z příslušné evidence
navrhovatele je totiž patrné, že oznámila zahájení podnikatelské činnosti ve smyslu §13 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích toliko coby poskytovatel neveřejné služby elektronických
komunikací (služby přístupu k internetu v pevném místě). V čl. 3.3 dokumentu „Obchodní
podmínky poskytování služby Lepší.TV“ se uvádí, že služba a vztah vyplývající ze Smlouvy se neřídí
zákonem o elektronických komunikacích. Navrhovatel má za to, že není splněn osobní
předpoklad jeho pravomoci, a to jak na straně žalobkyně, tak na straně žalovaného.
Neposkytuje-li žalobkyně veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, nemůže být
naplněn ani věcný předpoklad pro založení kompetence navrhovatele rozhodnout spor podle
§129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Nadto je navrhovatel názoru, že služba
Lepší.TV nevyhovuje ani samotné definici služby elektronických komunikací ve smyslu §2 odst. 3
písm. a) zákona o elektronických komunikacích v aktuálním znění [resp. §2 písm. n) zákona
o elektronických komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2021], neboť žalobkyně poskytuje
tuto službu formou přístupu do OTT (over-the-top) aplikace (za pomoci Lepší.TV Boxu
poskytnutého žalobkyní nebo „chytrého“ koncového zařízení). Danou službu nerealizuje
prostřednictvím vyhrazené přenosové kapacity pouze pro poskytování šíření televizního signálu,
čímž se liší například od obchodní společnosti SMART Comp. a. s., která je u navrhovatele
vedena jako poskytovatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací – šíření
rozhlasového a televizního signálu (IPTV). Výše uvedené závěry se podle navrhovatele uplatní
i z hlediska rozhodování o sankci ve výši 3 741 Kč, kterou si žalobkyně nárokuje z důvodu
prodlení žalovaného s úhradou peněžitých závazků (ceny za služby), jelikož daná sankce není
navázána na porušení povinnosti dle zákona o elektronických komunikacích. Podle navrhovatele
jsou předmětem sporu nároky vyplývající ze soukromoprávního vztahu, k jejichž rozhodnutí
je oprávněn soud v občanském soudním řízení.
[6] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
[7] Okresní soud Plzeň-město v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc
rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla
postoupena; zvláštní senát proto shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor,
k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb. [§1 odst. 1 písm. a), §1
odst. 2 věta druhá citovaného zákona].
[8] Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodování (srov. usnesení tohoto senátu ze dne 24. 11. 2004, čj. Konf 3/2003-18,
publikované pod č. 485/2005 Sb. NSS).
[9] Podle ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích ČTÚ
rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon.
[10] Podle ustanovení §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích ČTÚ
rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě
uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností
uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
[11] Prakticky totožným předmětem sporu se zvláštní senát zabýval již v usnesení ze dne
27. 6. 2022, čj. Konf 7/2022-14.
[12] Navrhovatel správně poukazuje na konstantní judikaturu zvláštního senátu, podle které
pro založení pravomoci ČTÚ k projednání a rozhodnutí sporu ve smyslu §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích musí být kumulativně splněny osobní i věcné předpoklady
takového sporu. V navrhovatelem zmiňovaném usnesení ze dne 19. 8. 2014,
čj. Konf 10/2014-12, zvláštní senát uvedl, že „[p]rvní podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak
na straně osoby, která musí vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích rozumí ´a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb
elektronických komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona´ […] Osoba účastníka musí
splňovat charakteristiku stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích (´účastníkem se rozumí
každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu
na poskytování těchto služeb´), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou §2 písm. b)
zákona o elektronických komunikacích (´uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou
službu elektronických komunikací´); veřejně dostupnou službou elektronických komunikací se dle §2 písm. o)
cit. zákona rozumí ´služba elektronických komunikací, z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen´. Druhou
nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení ´pokud se spor týká povinností uložených
tímto zákonem nebo na jeho základě´, přičemž zaplacení ceny je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích jednou ze základních povinností účastníka, popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických
komunikací.“ Změny ve znění citovaných ustanovení zákona o elektronických komunikacích,
ke kterým došlo v mezidobí, jsou pouze formální, lze proto ze zde vyslovených závěrů i nadále
vycházet.
[13] V nyní posuzované věci se zvláštní senát zaměřil na posouzení, zda lze službu
poskytovanou žalobkyní považovat za službu elektronických komunikací. Pokud by tomu tak nebylo,
nemohl by být naplněn věcný ani osobní předpoklad sporu podřaditelného pod definici
uvedenou v §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. V případě kladné odpovědi
na tuto otázku by byl nepochybně naplněn osobní předpoklad na straně žalobkyně (§7 zákona
o elektronických komunikacích) a pro naplnění zbývajících předpokladů by bylo třeba dále
posoudit, zda jde o službu veřejně dostupnou (na popření této podmínky je vystavěno ratio
argumentace navrhovatele). Pouze při naplnění i této podmínky by byl naplněn osobní
předpoklad na straně žalovaného, ať již v postavení účastníka [§2 odst. 1 písm. a) zákona
o elektronických komunikacích] či uživatele [§2 odst. 1 písm. b) tohoto zákona]. Naplněn by byl
i předpoklad věcný (spor o zaplacení ceny za poskytnutou službu elektronických komunikací
ve smyslu §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích), neboť u obou předpokladů musí
být splněna podmínka, že jde o spor ze služby veřejně dostupné.
[14] Podle ustanovení §2 odst. 3 písm. a) zákona o elektronických komunikacích se službou
elektronických komunikací pro účely tohoto zákona rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu
prostřednictvím sítí elektronických komunikací, která s výjimkou služeb poskytujících obsah přenášený
prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávajících redakční dohled nad tímto obsahem
zahrnuje tyto druhy služeb: 1. službu přístupu k internetu, 2. interpersonální komunikační službu, 3. služby
spočívající zcela nebo převážně v přenosu signálů, například přenosové služby používané pro poskytování služby
komunikace mezi stroji a pro rozhlasové a televizní vysílání.
[15] S ohledem na povahu služby poskytované žalobkyní by se prima vista nabízel závěr,
že jde o službu elektronických komunikací uvedenou v §2 odst. 3 písm. a) bodě 3. zákona
o elektronických komunikacích (body 1. a 2. lze bezpečně vyloučit – k tomu viz dále). Současně
ale nelze přehlédnout, že definice služby elektronických komunikací obsahuje dvě výjimky,
tj. dva případy, kdy se o tuto službu nemůže jednat per se. Jde jednak o případy služeb poskytujících
obsah přenášený prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací, jednak o služby vykonávající redakční
dohled nad přenášeným obsahem. O případ posledně uvedený se v dané věci jednat nemůže, neboť
služba žalobkyně je převzatým televizním vysíláním [§2 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb.,
o provozování rozhlasového a televizního vysílání – dále jen „zákon o vysílání“]; provozovatel
takového vysílání nemá redakční odpovědnost (jde evidentně o ekvivalent slova „dohled“, užitého
zákonem o elektronických komunikacích), na rozdíl od provozovatele (nepřevzatého) televizního
vysílání [viz §2 odst. 1 písm. g) citovaného zákona]. Zbývá proto posoudit, zda služba žalobkyně
nenaplňuje pojmové znaky první výjimky. Zvláštní senát se proto dále zaměřil na detailní
posouzení charakteru služby „Lepší.TV“.
[16] Z Obchodních podmínek poskytování služby Lepší.TV, dostupných na webových stránkách
žalobkyně (https://www.lepší.tv/folder/obchodni-podminky.php), se podává, že jde o službu
spočívající v „poskytování převzatého televizního vysílání prostřednictvím zvláštních přenosových systémů […]
ve smyslu §2 odst. 1 písm. b) zák. č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a služeb
souvisejících s poskytováním převzatého televizního vysílání (čl. 1.1). Podle čl. 2.1.9. služba spočívá
v „poskytování možnosti sledování převzatého televizního vysílání Poskytovatelem prostřednictvím internetu
za pomoci Lepší.TV BOXu poskytnutého Poskytovatelem nebo za pomoci koncového zařízení Uživatele.“
Podle čl. 3.3. obchodních podmínek „[p]oskytovatel neposkytuje Uživatelům související
službu elektronických komunikací spočívající v zajištění internetového připojení, ve smyslu
zák. č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích.“ Konečně, z čl. 5.5.1. a 5.5.2. obchodních
podmínek vyplývá, že „[z]a náležité zjištění parametrů svého internetového připojení před odesláním
Objednávky nebo před uzavřením Smlouvy odpovídá výhradně Uživatel“, přičemž poskytovatel neodpovídá
za případné důsledky plynoucí z připojení nesplňujícího minimální systémové
požadavky. Ze sekce často kladených dotazů na webových stránkách žalobkyně
(https://www.lepší.tv/caste_dotazy/jaky-typ-internetoveho-pripojeni-potrebuji-poskytujete-take-internet/)
dále vyplývá, že žalobkyně poskytuje pouze službu Lepší.TV, nikoli internetové připojení;
pro toto připojení jsou uvedeny minimální doporučené rychlosti zajišťující fungování služby.
[17] Ze skutečností výše uvedených lze dovodit dva, pro věc podstatné, dílčí závěry. Zaprvé
je evidentní, že podstatou služby žalobkyně je poskytování převzatého televizního vysílání,
kterým se podle §2 odst. 1 písm. b) věty před středníkem zákona o vysílání, rozumí vysílání
původních […] televizních programů nebo jejich podstatných částí, včetně služeb přímo souvisejících s programy
nebo s podstatnými částmi programu, a jejich současné, úplné a nezměněné šíření pro veřejnost prostřednictvím sítí
elektronických komunikací (žalobkyně je v seznamu provozovatelů vysílání vedeného Radou
pro rozhlasové a televizní vysílání zapsán, jako držitel licence „Převzaté vysílání – zvláštní přenosové
systémy“ – viz https://www.rrtv.cz/cz/static/prehledy/povinne-zverejnovane-seznamy.htm).
Lapidárně řečeno tedy žalobkyně přebírá od provozovatelů televizního vysílání jejich programy,
které pak (současně a bez dalších zásahů) distribuuje svým zákazníkům cestou elektronických
komunikací. Není také pochyb o tom, že v rámci této služby žalobkyně neposkytuje službu
přístupu k internetu [§2 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona o elektronických komunikacích], jakkoli
jde o nezbytnou podmínku pro využívání jím poskytované služby převzatého televizního vysílání.
[18] Je tedy zřejmé, že aby uživatel žalobkyní nabízené služby Lepší.TV (tj. převzaté televizní
vysílání) mohl užívat, musí mít zajištěnu nejen tuto službu, týkající se konec konců jen obsahu
(programu) vysílání, ale současně též jinou, samostatně poskytovanou službu, spočívající
v technickém zpřístupnění tohoto obsahu, tedy zajišťující, že dojde k jeho šíření (přenosu)
až do koncového zařízení. Touto službou je přístup k internetu [který je službou elektronických
komunikací - viz §2 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona o elektronických komunikacích],
tu však žalobkyně vůbec neposkytuje (naopak ve svých obchodních podmínkách a informacích
na svých webových stránkách výslovně upozorňuje na nutnost uživatelů zajistit si ji samostatně
a stanovuje její minimální technické parametry pro řádné fungování jím nabízené služby).
Evidentně tedy v projednávaném případě dochází k oddělení samotné služby převzatého
televizního vysílání (provozované žalobkyní) od služby spočívající v přenosu této služby
uživatelům prostřednictvím sítí elektronických komunikací (služby připojení k internetu), kterou
musí zajišťovat jiný subjekt na základě samostatného smluvního vztahu s uživatelem.
[19] Dle názoru zvláštního senátu je tedy žalobkyní poskytovaná služba službou poskytující obsah
přenášený prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací ve smyslu §2 odst. 3 písm. a) zákona
o elektronických komunikacích, tedy tzv. „službou obsahu“, která ve smyslu konstantní judikatury
tohoto senátu není službou elektronických komunikací, neboť je pouze prostřednictvím sítí
a služeb elektronických komunikací uživatelům zpřístupněna (viz například usnesení zvláštního
senátu ze dne 22. 2. 2018, čj. Konf 51/2017-12). Spor o zaplacení této poskytnuté služby proto
není sporem týkajícím se povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích
nebo na jeho základě (§129 odst. 1 citovaného zákona).
[20] Uvedený závěr není v rozporu ani s již dříve vysloveným závěrem tohoto senátu
v usnesení ze dne 31. 5. 2006, čj. Konf 6/2005-11, kde byl při posuzování povahy služby
spočívající v satelitním dodávání programů vysloven závěr opačný. Podstata tehdy hodnocené
služby spočívala v dodávce digitálního satelitního signálu nabízených programů do koncových
zařízení uživatelů (anténa s konvertorem, set-top-box, přístupová karta), které poskytovatel
služby uživatelům pronajímal. Zvláštní senát konstatoval, že příjem satelitního signálu (kterým
byly přenášeny uživatelům programy) lze považovat za síť elektronických komunikací (jejímž
prostřednictvím je poskytována služba elektronických komunikací), přičemž pro posouzení
tehdejším žalobcem nabízené služby není rozhodující, že družicové spojení neprovozuje on,
ale odlišný subjekt. Za podstatné označil, že „žalobce zajišťuje dodávku signálu, resp. programů,
prostřednictvím sítě, která odpovídá zákonné definici sítě elektronických komunikací“ (zdůraznění přidáno)
a uzavřel, že poskytovaná služba je službou elektronických komunikací. Podstatný rozdíl
mezi tímto případem a věcí nyní projednávanou je, že v judikovaném případě žalobce poskytoval
nejen samotnou službu obsahu (převzaté televizní vysílání), ale zajišťoval i její distribuci cestou
sítí elektronických komunikací do koncových zařízení uživatelů. Tak tomu ale v nyní
projednávané věci není. V judikovaném případě tedy nedošlo k oddělení služby převzatého
televizního vysílání a služby jeho přenášení sítí elektronických komunikací, jako ve věci nyní
projednávané.
[21] Pro úplnost lze zmínit i rozsudek Evropského soudního dvora (nyní Soudního dvora
Evropské unie) ze dne 7. 11. 2013 ve věci C-518/11 UPC Nederland v Gemeente Hilversum, týkající
se povahy kabelového televizního vysílání. Soudní dvůr vycházel z tehdejšího „nového předpisového
rámce v odvětví elektronických komunikací“ („NPR“), zahrnujícího mimo jiné i směrnici Evropského
parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. 3. 2002, která byla následně nahrazena směrnicí
Evropského parlamentu a Rady EU 2018/1972 ze dne 11. 12. 2018, (ta byla implementována
do recentní vnitrostátní úpravy České republiky – viz §1 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích). Protože čl. 2 písm. c) původní směrnice a čl. 2 odst. 4 nyní platné
(a do vnitrostátního práva plně převedené) směrnice definují pojem „služby elektronických
komunikací“ v podstatných částech shodně, má názor Evropského soudního dvora založený
na výkladu původní směrnice i nadále relevanci. Ve věci projednávané Evropským soudním
dvorem byl hodnocen charakter služby spočívající v přenosu převzatých programů rozhlasu
televize předplatitelům prostřednictvím kabelové sítě. Na rozdíl od nyní posuzovaného případu
zahrnoval poplatek za poskytovanou službu nejen samotný „balíček rozhlasových a televizních
programů“, ale i náklady na jeho přenos prostřednictvím kabelů do připojovacích bodů
jednotlivých uživatelů (předplatitelů). Soudní dvůr dospěl k závěru, že „poskytování základní
programové nabídky přístupné prostřednictvím kabelové sítě spadá pod pojem ´služby elektronických komunikací‘
a tudíž do oblasti věcné působnosti NPR, pokud tato služba zahrnuje přenos signálů
prostřednictvím sítě kabelového televizního vysílání “ (zvýraznění přidáno). Je zřejmé,
že (obdobně jako ve věci sp. zn. Konf 6/2005 zmiňované výše) tehdy posuzovaná služba
zahrnovala nejen samotné poskytování převzatého televizního a rozhlasového vysílání,
ale zahrnovala i jeho dodávání prostřednictvím sítí elektronických komunikací do koncových
zařízení uživatelů; právě tím se odlišuje od případu nyní posuzovaného a závěr vyslovený
Evropským soudním dvorem tak není s názorem, ke kterému nyní dospěl zvláštní senát,
v žádném rozporu.
[22] Vzhledem k tomu, že okresní soud popřel svou pravomoc projednat a rozhodnout spor
nejen pokud jde o nárok žalobkyně na úhradu poskytnuté služby Lepší.TV (ve výši 294 Kč),
ale též v části týkající se nárokované smluvní pokuty ve výši 3 741 Kč, zabýval se zvláštní senát
i povahou tohoto nároku.
[23] Z návrhu na vydání platebního rozkazu vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalovaném
mimo jiné zaplacení smluvní pokuty, označované jako „sankce do konce období dle smlouvy“, která má
nastoupit od 45. dne od odstoupení poskytovatele služeb od smlouvy. Z čl. 5 „Smlouvy o užívání
služby Lepší.TV“ (připojené v kopii k návrhu) se podává, že jde o sankci za prodlení uživatele
„s úhradou pravidelné platby“, dojde-li z tohoto důvodu k odstoupení od smlouvy poskytovatelem.
Lze tedy vycházet z toho, že tato smluvní pokuta není vázána na porušení povinnosti placení
nájmu za pronajatý Lepší.TV Box nebo jeho vrácení (porušení těchto povinností je dle smlouvy
sankcionováno jinou smluvní pokutou), ale jde výlučně o sankci za neuhrazení pravidelných
plateb za službu Lepší.TV.
[24] Jak zvláštní senát konstatoval již v usnesení ze dne 9. 9. 2008, čj. Konf 27/2008-7,
„[v]ztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je […] vztahem příčiny a následku, které
nelze posuzovat odděleně; existence porušení povinnosti je přitom určující pro existenci nároku na smluvní pokutu,
nikoliv obráceně. O smluvní pokutě tedy bude rozhodovat ten orgán, který je podle zákona příslušný
k rozhodování sporů o porušení povinnosti, za něž je smluvní pokuta vymáhána“. Vzhledem k tomu,
že nárokovaná smluvní pokuta vychází z tvrzení o neuhrazení platby za poskytované služby
Lepší.TV, přičemž spor o platbu za tuto službu není sporem týkajícím se povinností uložených
zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích (viz odst. [13] výše), není takovým sporem ani spor o zaplacení
této pokuty.
[25] Není-li spor o zaplacení žalobkyní poskytované služby Lepší.TV a z něj odvozené smluvní
pokuty sporem ve smyslu §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, není založena
pravomoc navrhovatele k jeho projednání a rozhodnutí. Jestliže zvláštní zákon nesvěřuje
pravomoc rozhodnout spor povstalý ze soukromoprávních vtahů správnímu orgánu (zde ČTÚ),
uplatní se obecná pravomoc soudů v občanském soudním řízení (§7 odst. 1 o. s. ř.).
[26] Z uvedených důvodů proto zvláštní senát výrokem I. tohoto usnesení podle §5 odst. 1
zákona č. 131/2002 Sb. rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí o nároku žalobkyně
na zaplacení částky 294 Kč za poskytnuté služby Lepší.TV a nároku na zaplacení smluvní pokuty
ve výši 3 741 Kč za nesplnění této povinnosti je soud.
[27] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu Plzeň-město
ze dne 26. 11. 2021, čj. 14 C 200/2021-29, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
[28] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud Plzeň-město pokračovat
v řízení o podané žalobě i v rozsahu zaplacení částky 4 035 Kč, sestávající z částky 294 Kč
za službu Lepší.TV a částky 3 741 Kč představující sankci „do konce období dle smlouvy o službě
Lepší.TV“.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. října 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu