ECLI:CZ:NSS:2022:NAD.69.2022:35
sp. zn. Nad 69/2022 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Symfonie Capital
Advisors s.r.o., IČO: 273 69 552, se sídlem Olšanská 2643/1a, Praha 3, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2020, č. j. 13696/20/5100-41452-706053, vedeném
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 17 Af 21/2020, o návrhu žalobce na přikázání věci
jinému krajskému soudu,
takto:
Návrh žalobce na přikázání věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 17 Af 21/2020
Krajskému soudu v Praze se zam í t á .
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení
v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný změnil rozhodnutí Finančního
úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 2. 12. 2019, č. j. 8801948/19/2003-52522-105438,
kterým bylo zastaveno řízení o odvolání proti rozhodnutí ze dne 14. 11. 2019,
č. j. 8497345/19/2003-52522-105438, ve věci prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení,
tak, že se odvolání zamítá a odvolací řízení se zastavuje. Řízení o této žalobě je vedeno
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 17 Af 21/2020.
[2] Žalobce navrhnul přikázání věci Krajskému soudu v Praze. Tento návrh odůvodnil tím,
že ve věci dochází k průtahům, přičemž žalobce má právo na spravedlivý proces a soud
má povinnost vést řízení tak, aby byla věc co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Postup
městského soudu, který zastavil řízení ve věci 17 Af 35/2020, a ve stejném čase nepokračuje
v související věci sp. zn. 17 Af 21/2020, značí, že je ve věci něco problematického. Průtahy
v řízení, kdy městský soud byl ve věci nečinný téměř dva roky, je porušováno právo žalobce
na spravedlivý proces. Žalobce mnohokrát komunikoval se soudem a dožadoval se, aby soud
ve věci konal, ale bezvýsledně. Městský soud nereagoval ani na skutečnost, že žalobce doplnil
žalobu a rozšířil její předmět. Dne 10. 4. 2022 městský soud žalobce předvolal k ústnímu jednání
ve věci 17 Af 21/2020 s datem konání 25. 4. 2022. Z textu předvolání je zřejmé, že městský soud
se nebude případem příliš zabývat a ústní jednání bude pouhou formalitou.
[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu vyslovil nesouhlas
s navrhovaným postupem. V předmětné věci dosud neuplynula ani obvyklá dvouletá délka
soudního řízení. Žalobce nadto podal předmětný návrh dne 20. 4. 2022, tedy až poté, co mu bylo
dne 10. 4. 2022 doručeno předvolání k soudnímu jednání ve věci sp. zn. 17 Af 21/2020. V situaci,
kdy již byl žalobce obeznámen s jednáním nařízeným ve věci na den 25. 4. 2022 a tedy i možným
rozhodnutím ve věci v tento den, je návrh žalobce nedůvodný. Je to tedy naopak návrh žalobce,
který brání rychlému a hospodárnému vyřízení věci. Městský soud v Praze pak usnesením ze dne
12. 3. 2020, č. j. 43 Af 8/2020 – 51, rozhodl o žalobě podané proti Sdělení ve věci podnětu
žalobce na přezkoumání rozhodnutí o zamítnutí žádosti, je tedy obeznámen i se spisovým
materiálem vztahujícím se k související věci žalobce. I vzhledem k této skutečnosti se jeví
nehospodárné, aby bylo vyhověno návrhu žalobce.
[4] V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že historie projednání a rozhodování
věci u správního orgánu a v předchozím řízení nejsou relevantní. Předmět ve věci
sp. zn. 17 Af 21/2020 je jiný než předmět ve věci 43 Af 8/2020. Je pravdou, že žalobce žádal
o přikázání věci jinému soudu až po oznámení data prvního jednání ve věci. Z toho však nelze
vyvozovat, že žalobce v tichosti vyčkával na jednání soudu. Naopak, žalobce mnohokrát
komunikoval s městským soudem a v souladu se zákonem rozšiřoval své argumenty. Žalobce
téměř dva roky bojoval, aby mu byla poskytnuta ochrana a spravedlivý soudní proces. Dospěl
však k závěru, že městský soud nemá čas jeho věc projednávat spolehlivě a důkladně. Městský
soud postupuje tak, že prioritně vyřizuje věci, o nichž lze rychle rozhodnout, což je pochopitelné,
jelikož má více nevyřízených věcí na soudce, než je tomu u jiných soudů. Jiné soudy mají tedy
větší kapacitu, aby efektivně řešily žalobcův případ.
[5] Podle §9 odst. 2 s. ř. s. N ejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
[6] Nejvyšší správní soud vycházel při posuzování návrhu žalobce z konstantní judikatury,
dle které „[d]elegace vhodná je výjimkou ze zásady trvání místní příslušnosti a z ústavní zásady zákonného
soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným
než místně příslušným krajským soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší
či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci (viz usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003 - 26, č. 305/2004 Sb. NSS). Podobně v usnesení ze dne
24. 6. 2004, č. j. Nad 89/2004 - 26, Nejvyšší správní soud vyslovil: „Jelikož postup podle §9 odst. 2
s. ř. s. vyjadřuje výjimku z ústavně garantované zásady, že nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci
a že příslušnost soudu stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), musí být skutečnosti,
které odůvodňují přikázání věci jinému než příslušnému soudu, výjimečné, závažné a objektivní povahy.“
Poukázat lze rovněž na usnesení NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. Nad 135/2003 – 23, podle něhož
„přikázání věci jinému soudu podle §9 odst. 2 s. ř. s. představuje opatření povahy zřídkavé, jež musí být náležitě
odůvodněno z hlediska přesvědčivosti a významnosti uplatňovaných důvodů, neboť představuje průlom do ústavního
principu zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)“.
[7] Z výše uvedeného tak je zřejmé, že Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval,
že institut přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu je nutno vykládat restriktivně
a uplatňovat pouze ve velmi výjimečných případech. Takovým případem však není žalobcem
tvrzený důvod spočívající v délce řízení před městským soudem. Jak totiž seznal kasační soud
v usnesení ze dne 7. 2. 2013, č. j. Nad 5/2013 - 55, důvodem pro delegaci není skutečnost,
že by u jiného soudu byla věc projednána rychleji. Otázkou vytíženosti soudu jako důvodu
pro delegaci vhodnou se zdejší soud zabýval také v usnesení ze dne 18. 3. 2004, č. j. Nad 45/2004
- 24, v němž konstatoval, že „[d]ůvod přikázání věci podle ustanovení §9 odst. 2 s. ř. s. není možno
spatřovat ve vysokém nápadu azylových věcí u krajského soudu. Smysl tohoto ustanovení totiž nemůže spočívat
v zasahování Nejvyššího správního soudu do soustavy krajských soudů z hlediska vyrovnávání jejich vytíženosti
jednotlivými agendami. K takovým zásahům je oprávněna toliko moc zákonodárná a Nejvyšší správní soud,
který respektuje ústavně provedený princip dělby moci, ji v tomto směru nemůže nahrazovat.“ V posuzované
věci navíc nelze opominout ani skutečnost, že městský soud se při jednotlivých procesních
úkonech, které ve věci dosud prokazatelně učinil, s věcí již zevrubně seznámil. Právě přikázání
věci jinému krajskému soudu by v daném případě bylo v rozporu se zásadou rychlosti
a hospodárnosti řízení, neboť všechny krajské soudy, tj. i Krajský soud v Praze, musí zachovávat
zásadu projednávání a rozhodování věcí podle pořadí, ve kterém mu došly (§56 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud závěrem poznamenává, že je to právě žalobce, který podáním nyní
projednávaného návrhu pozdržel rozhodnutí ve věci, neboť tak zmařil jednání, které bylo ve věci
nařízeno na 25. 4. 2022.
[8] Žalobcem uplatněné argumenty, proč by měl věc projednat a rozhodnout jiný soud
než místně příslušný Městský soud v Praze, tak Nejvyšší správní soud nepovažoval za dostatečné
důvody k tomu, aby převážily význam zásady zákonného soudu, jakož i zásady zákonem
určeného trvání místní příslušnosti soudu. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že podmínky
ustanovení §9 odst. 2 s. ř. s. nebyly v projednávané věci naplněny, a věc nepřikázal jinému
krajskému soudu. Žalobu podanou žalobcem proti shora označenému rozhodnutí žalovaného
tedy projedná a rozhodne o ní věcně a místně příslušný Městský soud v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. června 2022
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu