ECLI:CZ:NSS:2022:NAO.28.2022:60
sp. zn. Nao 28/2022 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: E. S., zastoupeného
JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno,
ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2020, č. j. JMK 12069/2020, vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 A 17/2020, o námitce podjatosti vznesené žalobcem
vůči samosoudci JUDr. Martinu Kopovi,
takto:
Samosoudce Krajského soudu v Brně JUDr. Martin Kopa ne ní v yl o u čen
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 A 17/2020.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci, námitka podjatosti a postup soudu
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Brně žalobou domáhál zrušení rozhodnutí žalovaného,
vydaného ve věci přestupku podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Rozsudkem
ze dne 28. 1. 2022, č. j. 41 A 7/2020 - 35, krajský soud vyhověl žalobcově žalobě, zrušil
rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[2] Žalobce vznesl námitku podjatosti samosoudce JUDr. Martina Kopy v reakci na situaci,
která nastala po vydání rozsudku. Krajský soud totiž v rozsudku nerozhodl o nákladech řízení,
neboť měl za to, že v úvahu přichází postup podle §60 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Soud pak učastníky přípisem seznámil se svým podezřením,
že jedna z fotografií předložených žalobcem je podvrh (fotomontáž). Krajský soud uvedl,
že vážně zvažuje podání trestního oznámení pro trestný čin maření spravedlnosti v smyslu §347a
zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. V uvedené skutečnosti soud spatřoval důvod hodný
zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci, který měl jinak ve věci úspěch.
Soud dal účastníkům možnost vyjádřit se k zamýšlenému postupu.
[3] Žalobce v reakci na sdělení soudu věcně polemizoval s názorem o nepravosti předložené
fotografie. Poznámka soudu, že zvažuje podání trestního oznámení, je podle žalobce
vyhrožováním a zakládá podjatost samosoudce JUDr. Martina Kopy.
[4] JUDr. Martin Kopa ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že k žalobci
ani k projednávané věci nemá žádný vztah a necítí se být podjatý. Důkazem jeho nestrannosti
je mimo jiné samotný rozsudek, jímž rozhodl ve prospěch žalobce. Podání trestního oznámení
samo o sobě podjatost nezakládá. Jinak by totiž soudci nemohli být v obdobných případech
adresáty povinnosti podle §8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, podle níž mají
neprodleně oznamovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Podle
JUDr. Martina Kopy jde stále o postup soudce v řízení o projednávané věci ve smyslu §8
odst. 1 s. ř. s.
II. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu
[5] Nejvyšší správní soud posoudil námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[7] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může účastník „namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka
nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod
podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží.
Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení
soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby,
tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“
[8] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů podle §8 odst. 1 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, a proto postup, kterým
je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný. Zákon jej však v případech popsaných v §8 odst. 1 s. ř. s. nejen připouští, ale přímo
vyžaduje.
[9] Součástí práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) je totiž kromě záruky
zákonného soudce rovněž požadavek na nezávislý a nestranný soud. Nestrannost a nezaujatost
soudce je neodmyslitelnou součástí spravedlivého rozhodování, a tedy jedním z hlavních
předpokladů pro důvěru občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1
Ústavy). Podle Evropského soudu pro lidská práva (dále též „ESLP“) požadavek nestrannosti
chrání důvěru, kterou by měly soudy v demokratické společnosti vzbuzovat jak u veřejnosti
(viz Piersack proti Belgii, rozsudek ESLP ze dne 1. 10. 1982, č. 8692/79, bod 30), tak u účastníků
řízení (viz De Cubber proti Belgii, rozsudek ESLP ze dne 26. 10. 1984, č. 9186/80, bod 26; Fey
proti Rakousku, rozsudek ESLP ze dne 24. 2. 1993, č. 14396/88, bod 30).
[10] Z předeslaného tedy vyplývá, že vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené
věci lze jen výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nestranně a spravedlivě.
[11] Nejvyšší správní soud v rámci řízení o námitce podjatosti za běžných okolností
nepřezkoumává věcnou správnost procesního postupu soudce v řízení. Důvodem k vyloučení
soudce, jak vyplývá z §8 odst. 1 věty třetí s. ř. s., nemohou být okolnosti, které samy o sobě
spočívají v postupu soudce v řízení o dané věci (odkázat lze např. na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/2003 - 47).
[12] Důvody pro vyloučení samosoudce JUDr. Martina Kopy nemohou spočívat v jeho
procesním postupu v řízení ve věci žalobce. V žalobcově věci již soud meritorně rozhodl; zbývá
rozhodnout ještě o náhradě nákladů řízení. Nejvyšší správní soud neshledává zákonný důvod
pro vyloučení JUDr. Kopy z důvodu, že účastníkům sdělil, že zvažuje podání trestního oznámení,
neboť má za to, že se žalobce mohl dopustit přečinu maření spravedlnosti. Jak již bylo výše
uvedeno, důvodem k vyloučení nemůže být pouze postup soudce v řízení o projednávané věci.
Právě o takový případ se v posuzované věci jedná.
[13] Ze soudního spisu ani z tvrzení žalobce nevyplývají žádné další okolnosti,
které by v souvislosti s procesním postupem samosoudce JUDr. Martina Kopy v řízení mohly
vzbuzovat pochybnosti o jeho nezaujatosti tak, jako tomu bylo ve věci posuzované Nejvyšším
správním soudem v usnesení ze dne 13. 12. 2018, č. j. Nao 164/2018 - 83. V tomto případě
Nejvyšší správní soud vzhledem k výrokům a vystupování soudkyně vůči účastníku řízení
judikoval, že ačkoliv mu „při rozhodování o námitce podjatosti nepřísluší věcně přezkoumávat procesní postup
soudce v řízení, formu jednání a způsob vystupování soudce ani celkový průběh ústního jednání, jsou tyto
skutečnosti pro posouzení námitky podjatosti důležité. Na jejich základě si totiž soud může učinit náhled
na vnější stránku nestrannosti, tj. posoudit, zda v projednávané věci existují objektivní okolnosti, které by mohly
vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má určitý, nikoliv nezaujatý vztah k věci, účastníkům nebo jejich
zástupcům ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s.“
III. Závěr
[14] Nejvyšší správní soud s ohledem na všechy shora uvedené okolnosti shledal, že námitka
podjatosti není důvodná, a proto rozhodl podle §8 odst. 5 s. ř. s., že samosoudce Krajského
soudu v Brně JUDr. Martin Kopa ne ní v yl o u čen z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 A 17/2020.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. března 2022
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu