ECLI:CZ:NSS:2022:PST.14.2022:35
sp. zn. Pst 14/2022 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše
Langáška, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Josefa Baxy, Radana Malíka (soudce zpravodaj),
Petra Mikeše, Pavla Molka a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatelky: vláda, sídlem nábřeží
Edvarda Beneše 4, Praha 1, za kterou jedná na základě pověření Mgr. et Mgr. Tomáš Jirovec,
ředitel odboru voleb Ministerstva vnitra, sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, a účastnice řízení:
politická strana Evropská strana důstojného stáří, IČO 26668904, sídlem Ve Smečkách
597/32, Praha 1, o návrhu na pozastavení činnosti politické strany,
takto:
I. Činnost politické strany Evropská strana důstojného stáří se p o zas t av u je .
II. Navrhovatelce se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 7. února 2022 podala vláda (dále jen „navrhovatelka“) u Nejvyššího správního soudu
návrh na pozastavení činnosti politické strany Evropská strana důstojného stáří (dále
jen „politická strana“) podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických
stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických
stranách“). Tento návrh odůvodnila navrhovatelka tím, že politická strana nepředložila výroční
finanční zprávy za rok 2017, 2018, 2019 a 2020, a to přestože ji k tomu Úřad pro dohled
nad hospodařením politických stran a politických hnutí vyzýval, a následně ji opakovaně shledal
vinnou z přestupku podle §19j odst. 2 písm. d) zákona o politických stranách. Navrhovatelka
odkázala na příkazy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí
ze dne 4. 9. 2018, č. j. UDH-SPR-VFZ-14/2018-2; ze dne 14. 8. 2019, č. j. UDH-02533/2019;
ze dne 6. 10. 2020, č. j. UDH-02277/2020; a ze dne 24. 6. 2021, č. j. UDH-01821/2021;
a na podněty tohoto úřadu ze dne 1. 11. 2019, č. j. UDH-3283/2019; a ze dne 5. 10. 2021,
č. j. UDH-02377/2021.
[2] Politická strana, ač Nejvyšším správním soudem vyzvána, se k návrhu ve stanovené lhůtě
nevyjádřila.
[3] Nejvyšší správní soud si v průběhu řízení vyžádal od Úřadu pro dohled
nad hospodařením politických stran a politických hnutí výše uvedené příkazy a podněty, které
navrhovatelka označila jako důkazy.
[4] Podle §51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), rozhodl
Nejvyšší správní soud s presumovaným souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání.
[5] Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany
a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů
státu. Z §19h odst. 1 zákona o politických stranách vyplývá povinnost stran a hnutí předložit
každoročně do 1. dubna Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických
hnutí výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod písm. a) až k) tohoto ustanovení
(do 31. prosince 2016 měly politické strany obdobnou povinnost vůči Poslanecké sněmovně,
resp. jejímu kontrolnímu výboru). Podle §14 odst. 1 zákona o politických stranách může být
činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže je jejich činnost v rozporu
mimo jiné s §19h tohoto zákona.
[6] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany
nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu pátého s. ř. s.
[7] Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud ověřil tvrzení navrhovatelky a konstatuje, že:
• příkazem ze dne 4. 9. 2018, č. j. UDH-SPR-VFZ-14/2018-2, byla politická strana
shledána vinnou ze spáchání přestupku podle §19j odst. 2 písm. c) a d) zákona
o politických stranách, jelikož neoznámila adresu internetových stránek, na kterých
je zpřístupněn přehled platebních transakcí na zvláštním účtu, a v zákonné lhůtě
nepředložila výroční finanční zprávu za rok 2017;
• příkazem ze dne 14. 8. 2019, č. j. UDH-02533/2019, byla politická strana uznána
vinnou ze spáchání totožných přestupků, jelikož neoznámila adresu internetových
stránek, na kterých je zpřístupněn přehled platebních transakcí na zvláštním účtu,
a v zákonné lhůtě nepředložila výroční finanční zprávu za rok 2018;
• příkazem ze dne 6. 10. 2020, č. j. UDH-02277/2020, byla politická strana uznána
vinnou ze spáchání přestupku podle §19j odst. 2 písm. d) zákona o politických
stranách, jelikož v zákonné lhůtě nepředložila výroční finanční zprávu za rok 2019;
• příkazem ze dne 24. 6. 2021, č. j. UDH-1821/2021, byla politická strana shledána
vinnou ze spáchání téhož přestupku, jelikož v zákonné lhůtě nepředložila výroční
finanční zprávu za rok 2020;
• dle podnětů ze dne 1. 11. 2019, č. j. UDH-3283/2019, a ze dne 5. 10. 2021,
č. j. UDH-02377/2021, nedošlo u politické strany k nápravě (dodatečnému splnění
povinnosti předložit výroční finanční zprávy) ani po opakovaném pravomocném
uložení správního trestu.
[8] Nejvyšší správní soud neobdržel informace, že by se uvedený skutkový stav do dne
vydání tohoto rozsudku změnil (§96 s. ř. s).
[9] Na základě uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podaný
návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise je zřejmé, že politická strana skutečně
nesplnila zákonem uložené povinnosti, neboť v zákonem stanoveném termínu, ani později,
nepředložila příslušnému orgánu, tj. Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran
a politických hnutí, výroční finanční zprávy za roky 2017, 2018, 2019 a 2020. Politická strana
tak nesplnila zákonnou povinnost stanovenou v §19h zákona o politických stranách, přičemž
nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší
správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany nebo hnutí.
[10] Ze smyslu §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace, kdy politická
strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo ji nepředložily
se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, opodstatňuje takové
porušení §19h zákona o politických stranách pozastavení činnosti politické strany
nebo politického hnutí. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel i z nálezu
Ústavního soudu ze dne 18. října 1995 sp. zn. Pl. ÚS 26/94, N 62/4 SbNU 113, vyhlášeného
pod č. 296/1995 Sb., podle kterého strany a hnutí, které trvale porušují zákon (tedy nikoli takové,
které zákon jednorázově porušily, nýbrž porušování zákona z jejich strany má charakter
perpetuálního chování – viz §4 zákona), nemohou vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným
porušováním zákonů ohrožují demokratické základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti
politické strany nebo hnutí je v těchto případech vytvořit právní rámec pro nápravu vadného
stavu, a pokud k této nápravě ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu
na rozpuštění politické strany nebo hnutí. Podle §14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž
mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu,
který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu
jednoho roku. Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany nebo hnutí pozastavena,
podají orgány uvedené v §15 zákona o politických stranách návrh na rozpuštění strany
nebo hnutí. Podle §14 odst. 3 citovaného zákona platí, že pokud dojde ve stanovené lhůtě
k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje
se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána
za splněnou příslušným orgánem (k tomu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. srpna 2007 č. j. Obn 1/2006-11, č. 1386/2007 Sb. NSS). Jinými slovy, ačkoliv Nejvyšší
správní soud na základě zjištěných skutečností rozhodl o pozastavení činnosti politické strany, nic
jí nebrání v tom, aby bezprostředně po dodatečném splnění zákonných povinností pokračovala
ve své činnosti v plném rozsahu.
[11] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. Procesně úspěšné navrhovatelce,
která by jinak měla na náhradu nákladů právo, nevznikly v souvislosti s řízením před Nejvyšším
správním soudem náklady nad rámec její běžné činnosti, ze spisu ani jiné nevyplývají,
proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle s. ř. s. přípustné,
vyjma obnovy řízení (§§111–119 s. ř. s.).
Politická strana je o p ráv n ěn a podat návrh podle článku 87 odst. 1
písm. j) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že rozhodnutí týkající se její
činnosti není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony. Návrh lze podat ve lhůtě
třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k Ústavnímu soudu, podání návrhu
má odkladný účinek (§73 a §79 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 16. března 2022
Tomáš Langášek
předseda senátu