ECLI:CZ:NSS:2022:PST.15.2022:27
sp. zn. Pst 15/2022 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše
Langáška, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Josefa Baxy, Radana Malíka, Petra Mikeše
(soudce zpravodaj), Pavla Molka a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatelky: vláda, sídlem
nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1, za kterou jedná na základě pověření Mgr. et Mgr. Tomáš
Jirovec, ředitel odboru voleb Ministerstva vnitra, sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, a účastnice
řízení: politická strana Hnutí FAIR PLAY, IČO 71443479, sídlem Žirovnická 3133/6, Praha 10,
o návrhu na pozastavení činnosti politické strany
takto:
I. Činnost politické strany Hnutí FAIR PLAY se p o zas t av u j e.
II. Navrhovatelce se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 7. 2. 2022 podala vláda (dále jen „navrhovatelka“) u Nejvyššího správního soudu
návrh na pozastavení činnosti politické strany Hnutí FAIR PLAY (dále jen „politická strana“)
podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických
hnutích (dále jen „zákon o politických stranách“). Tento návrh odůvodnila navrhovatelka tím,
že politická strana výroční finanční zprávu za rok 2017 předložila až v dodatečně stanovené lhůtě
a výroční finanční zprávy za roky 2019 a 2020 nepředložila vůbec, a to přesto, že ji Úřad
pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí opakovaně shledal vinnou
ze spáchání přestupku podle §19j odst. 2 písm. d) zákona o politických stranách. Navrhovatelka
odkázala na příkazy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí
ze dne 4. 9. 2018 čj. UDH-SPR-VFZ-60/2018-2, ze dne 6. 10. 2020 čj. UDH-02282/2020
a ze dne 25. 6. 2021 čj. UDH-01830/2021 a na podnět ze dne 5. 10. 2021 čj. UDH-02377/2021.
[2] Politická strana, ač Nejvyšším správním soudem vyzvána, se k návrhu ve stanovené lhůtě
nevyjádřila.
[3] Nejvyšší správní soud si v průběhu řízení vyžádal od Úřadu pro dohled
nad hospodařením politických stran a politických hnutí výše uvedené příkazy a podnět,
které navrhovatelka označila jako důkazy.
[4] Podle §51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), rozhodl
Nejvyšší správní soud s presumovaným souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání.
[5] Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany
a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů
státu. Z §19h odst. 1 zákona o politických stranách vyplývá povinnost stran a hnutí předložit
každoročně do 1. dubna Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických
hnutí výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod písm. a) až k) tohoto ustanovení
(do 31. 12. 2016 měly politické strany obdobnou povinnost vůči Poslanecké sněmovně,
resp. jejímu kontrolnímu výboru). Podle §14 odst. 1 zákona o politických stranách může být
činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže je jejich činnost v rozporu mimo
jiné s §19h tohoto zákona.
[6] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany
nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu pátého soudního řádu správního.
[7] Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud ověřil tvrzení navrhovatelky a konstatuje,
že příkazem ze dne 4. 9. 2018 čj. UDH-SPR-VFZ-60/2018-2, příkazem ze dne 6. 10. 2020
čj. UDH-02282/2020 a příkazem ze dne 25. 6. 2021 čj. UDH-01830/2021 byla politická strana
uznána vinnou ze spáchání přestupků podle §19j odst. 2 písm. d) zákona o politických stranách,
neboť ve lhůtě dle §19h odst. 1 uvedeného zákona nepředložila výroční finanční zprávy za roky
2017, 2019 a 2020. Pokud jde o výroční finanční zprávu za rok 2017, ta byla dle příkazu ze
dne 4. 9. 2018 čj. UDH-SPR-VFZ-60/2018-2 do internetové aplikace Úřadu pro dohled
nad hospodařením politických stran a politických hnutí nahrána až 19. 5. 2018,
přičemž za předloženou ji bylo možno považovat až 24. 5. 2018, tj. po uplynutí i dodatečně
stanovené lhůty, kdy byla zaslána e-mailem první strana výroční finanční zprávy s podpisem
předsedy strany. Z podnětu Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických
hnutí k pozastavení činnosti a k rozpuštění politických stran a politických hnutí ze dne
5. 10. 2021 čj. UDH-02377/2021 vyplývá, že u politické strany nedošlo k nápravě předložení
výročních finančních zpráv za roky 2019 a 2020 ani po opakovaném pravomocném uložení
správního trestu.
[8] Nejvyšší správní soud neobdržel informace, že by se uvedený skutkový stav do dne
vydání tohoto rozsudku změnil (§96 s. ř. s).
[9] Byť politická strana nesplnila své zákonné povinnosti za rok 2017 v zákonem stanoveném
termínu, své pochybení dodatečně napravila. Při respektování smyslu a účelu dotčeného právního
institutu, jímž je vytvoření právního rámce pro nápravu vadného stavu, by za této situace bylo
zjevně protismyslné činnost politické strany bez dalšího pozastavit (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2016, čj. Pst 10/2015–61, bod 11). Opožděnost splnění
povinnosti předložit výroční finanční zprávu nemůže být samostatným důvodem pro pozastavení
činnosti již proto, že pozastavení činnosti politické strany nemá povahu trestu za protiprávní
jednání, nýbrž opatření pro nápravu vadného stavu, a politická strana může toto opatření odvrátit
dodatečným splněním povinností dokonce i po podání návrhu Nejvyššímu správnímu soudu
až do jeho rozhodnutí (§96 s. ř. s.).
[10] Na základě uvedených skutečností ohledně nepředložení výročních finančních zpráv
za roky 2019 a 2020 ovšem Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je důvodný,
Z údajů obsažených ve spise je zřejmé, že politická strana skutečně nesplnila zákonem uložené
povinnosti, neboť v zákonem stanoveném termínu, ale ani kdykoliv později, nepředložila
příslušnému orgánu, tj. Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických
hnutí, požadované výroční finanční zprávy. Politická strana tak nesplnila zákonnou povinnost
stanovenou v §19h zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje
zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení
činnosti strany nebo hnutí.
[11] Ze smyslu §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace, kdy politická
strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo ji nepředložily
se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, opodstatňuje takové
porušení §19h zákona o politických stranách pozastavení činnosti politické strany
nebo politického hnutí. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel i z nálezu
Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 26/94, N 62/4 SbNU 113, vyhlášeného
pod č. 296/1995 Sb., podle kterého strany a hnutí, které trvale porušují zákon (tedy nikoli takové,
které zákon jednorázově porušily, nýbrž porušování zákona z jejich strany má charakter
perpetuálního chování – viz §4 zákona), nemohou vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným
porušováním zákonů ohrožují demokratické základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti
politické strany nebo hnutí je v těchto případech vytvořit právní rámec pro nápravu vadného
stavu, a pokud k této nápravě ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu
na rozpuštění politické strany nebo hnutí. Podle §14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž
mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu,
který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu
jednoho roku. Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany nebo hnutí pozastavena,
podají orgány uvedené v §15 zákona o politických stranách návrh na rozpuštění strany
nebo hnutí. Podle §14 odst. 3 citovaného zákona platí, že pokud dojde ve stanovené lhůtě
k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje
se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána
za splněnou příslušným orgánem (k tomu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 8. 2007 čj. Obn 1/2006-11, č. 1386/2007 Sb. NSS). Jinými slovy, ačkoliv Nejvyšší správní
soud na základě zjištěných skutečností rozhodl o pozastavení činnosti politické strany,
nic jí nebrání v tom, aby bezprostředně po dodatečném splnění zákonných povinností
pokračovala ve své činnosti v plném rozsahu.
[12] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. Procesně úspěšné navrhovatelce,
která by jinak měla na náhradu nákladů právo, nevznikly v souvislosti s řízením před Nejvyšším
správním soudem náklady nad rámec její běžné činnosti, ze spisu ani jiné nevyplývají,
proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné, vyjma obnovy řízení (§§111-119 soudního řádu správního).
Politická strana je o p ráv n ěn a podat návrh podle článku 87 odst. 1
písm. j) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že rozhodnutí týkající se její
činnosti není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony. Návrh lze podat ve lhůtě
třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k Ústavnímu soudu, podání návrhu
má odkladný účinek (§73 a §79 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 16. března 2022
Tomáš Langášek
předseda senátu