ECLI:CZ:US:1994:2.US.100.94
sp. zn. II. ÚS 100/94
Usnesení
Sp. zn. II. ÚS 100/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele H., zastoupena advokátem JUDr. K.T., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 1994 sp. zn. 28 Ca 14/94, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 1994 sp. zn. 28 Ca 14/94, s odůvodněním, že napadeným rozhodnutím bylo zastaveno řízení, ve kterém se domáhal dle části páté, hlavy druhé o.s.ř. přezkoumání rozhodnutí o přidělení licence Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání pouze z vysílače v H., výkonem 10 kW, ačkoliv v protokolu o jednání Rady ze dne 30. 9. 1993 mu bylo umožněno vysílat i z vysílače P., s výkonem 100 kW. Z této skutečnosti pak navrhovatel dovozoval, že rada beze změny skutkových okolností a bez patřičné opory své rozhodnutí změnila v neprospěch navrhovatele, čímž snížila možnost dosahu vysílání v daném regionu a i komerční potenciál rozhlasové stanice, která takto utrpěla materiální i morální újmu.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost navrhovatele spolu s vyžádaným spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 14/94 včetně příloh a zjistil, že navrhovatel skutečně požádal Radu České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání o přidělení licence k provozování regionálního rozhlasového vysílání a to ze stanovišť v H. a P., přičemž dle rozhodnutí čj. Rv/7/93 ze dne 30. 9. 1993 obdržel licenci jen k provozování rozhlasového vysílání ze stanoviště v H. Doposud však nebylo rozhodnuto o udělení licence na vysílání ze stanoviště P., neboť z rozhodnutí čj. Rv/7/93 ze dne 30. 9. 1993 lze pouze dovodit, že se žádosti ostatních účastníků zamítají, avšak nikoliv, že by v ostatním případně ohledně stanoviště na P. byla žádost zamítnuta. Za této situace bude věcí navrhovatele, aby se především domáhal rozhodnutí ohledně celého jeho nároku, tedy i ohledně vysílače na P., s tím, že pokud toto rozhodnutí bude skutečně zamítavým rozhodnutím, přísluší navrhovateli dle §21 věta druhá zák. č. 468/1991 Sb. opravný prostředek k soudu, který o něm rozhoduje dle části páté, ale hlavy třetí. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než návrh navrhovatele dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) odmítnout s tím, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 25. 8. 1994 soudkyně Ústavního soudu ČR