ECLI:CZ:US:1994:2.US.106.94
sp. zn. II. ÚS 106/94
Usnesení
Sp. zn. II. ÚS 106/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci ústavní stížnosti navrhovatele obce D., zastoupena advokátem JUDr. V.T., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 3. 6. 1994 čj. MH 482/94 za účasti Ministerstva hospodářství ČR, a vedlejších účastníků Č., obce R., hnutí D., L.J., ing. S.N., O.N., A.N., E.H., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 3. 6. 1994 čj. MH 482/94, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí O.Ú. T., ze dne 1. 4. 1993 čj. 108-2770/93-330/Ka o vydání stavebního povolení na stavbu "M" v D., jako nepřípustné s odůvodněním, že navrhovatel není účastníkem řízení. V další části svého návrhu pak navrhovatel rozváděl důvody, pro které se za účastníka řízení považuje, zejména namítal, že je-li jednou z podmínek pro účastníka řízení vlastnický nebo jiný právní vztah k sousedícímu pozemku, nutno sousedící pozemek pro účely správního řízení chápat tak, jak je tomu v občanskoprávních vztazích, kde nejbližší pojem sousední pozemek je chápán jako jakýkoliv pozemek, který může být činností stavebníka dotčen. Aktuálnost tohoto výkladu podtrhl navrhovatel charakterem stavby, tj. s přihlédnutím k možnému dopadu na zdravé životní prostředí. Současně uvedl, že předmětné rozhodnutí hodlá napadnout i u Vrchního soudu, kde však dochází k značným průtahům, přičemž má za to, že jeho stížnost podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, takže jsou dány podmínky pro použití ustanovení §75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Dále navrhovatel dovodil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno ústavní právo navrhovatele na samosprávu a právo na příznivé životní prostředí dle čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Spolu s ústavní stížností uplatnil nárok na zrušení §59 odst. 1 zák. č. 50/1976 Sb. a odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud přezkoumal stížnost navrhovatele a dospěl k závěru, že za situace, kdy stavební řízení je druhem správního řízení, má navrhovatel možnost domáhat se ochrany dle §244 a násl. o.s.ř. a to návrhem na přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh dle ust. §43 odst. 1 písm. f) zák. č.182/1993 Sb. odmítnout jako nepřípustný, neboť navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Pokud se navrhovatel domáhá aplikace §75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., není jeho návrh odůvodněn, neboť obsah stížnosti se koncentroval na problematiku právní úpravy účastníka stavebního řízení a problematiku výkladu zákonodárcem použité terminologie, takže Ústavní soud nemohl dostatečně identifikovat vlastní zájmy stěžovatele a následně vyhodnotit, zda tu jsou či nikoliv podmínky §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. v tom smyslu, zda stížnost přesahuje či nikoliv vlastní zájmy stěžovatele. Pokud jde o tvrzené průtahy v řízení (§75 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.), nutno dodat, že tyto dokud navrhovatel návrh na přezkum nepodal, nelze dovodit. Z těchto důvodů byl návrh navrhovatele dle §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. bez dalšího odmítnut.
Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že v té části, v níž navrhovatel namítá porušení práva na samosprávu, jde navíc o návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou, neboť k podání takového návrhu je oprávněno toliko zastupitelstvo (srov. §72 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.).
Konečně nutno poukázat na náležitosti právního zastoupení s tím, že dle ustanovení §31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. není zástupce oprávněn dát se v řízení před Ústavním soudem zastoupit dalším účastníkem, což prakticky znamená, že plná moc nemůže obsahovat tzv. substituční doložku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová
soudkyně Ústavního soudu ČR
V Brně dne 22. 8. 1994