ECLI:CZ:US:1994:2.US.126.93
sp. zn. II. ÚS 126/93
Usnesení
Sp. zn. II. ÚS 126/93
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů ing. J. S., E. H., zastoupena advokátkou JUDr. J. Š., a D. P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9. 1993, sp. zn. 11 Co 270/93, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 18. 1. 1993, sp. zn. 3 C 76/92; za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a S., jako vedlejšího účastníka řízení, zastoupen advokátem JUDr. T.H., takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatelé návrhem ze dne 1. 11. 1993 podali ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9. 1993, sp. zn. 11 Co 270/93, potvrzujícímu rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 18. 1. 1993, sp. zn. 3 C 76/92, kterým byla zamítnuta žaloba proti S., o uzavření dohody o vydání nemovitostí dle zák.
č. 87/1991 Sb., s odůvodněním, že rozhodnutími soudu bylo porušeno ústavně zaručené základní právo, zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Závěrem se domáhali zrušení napadeného rozhodnutí i zrušení ustanovení §3 odst. 1 a 2 zák. č. 87/1991 Sb.
Vzhledem k tomu, že spolu s ústavní stížností byl podán i návrh na zrušení §3 odst. 1 a 2 zák. č. 87/1991 Sb., bylo usnesením senátu Ústavního soudu ze dne 30. 3. 1994 v souladu s ustanovením §78 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. řízení o ústavní stížnosti přerušeno.
Usnesením ze dne 14. 4. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 7/94, pak byl návrh na zrušení §3 odst. 1 a 2 zák. č. 87/1991 Sb. odmítnut s odkazem na ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.
V další fázi Ústavní soud znovu přezkoumal návrh navrhovatelů, nejen z hlediska ustanovení zák. č. 182/1993 Sb., ale též vzhledem k §63 zák. č. 182/1993 Sb. i za použití §103 o.s.ř. a dospěl k závěru, že se jedná o návrh, který nemá náležitosti podle zák. č. 182/1993 Sb.
Dle ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. musí být fyzické osoby zastoupeny advokátem.
Dle ustanovení §31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. není zástupce účastníka oprávněn dát se v řízení před Ústavním soudem zastoupit dalším zástupcem.
Dle ustanovení §31 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. v plné moci musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
V návaznosti na shora citovaná ustanovení dané věci Ústavní soud zjistil, že dosud nebyla předložena plná moc, opravňující JUDr. J.Š. k zastupování ing. J. S. a D. P. právě před Ústavním soudem (§31 odst. 2 cit. zák.), přestože stěžovatelé svými přípisy Ústavnímu soudu sdělili, že tuto jmenované udělili a přestože jmenovaná byla opakovaně vyzvána k jejímu předložení, naposledy ve lhůtě do 24. 4. 1994 přípisem, doručeným oproti podpisu dne 18. 4. 1994. Ve spisu se pro zastupování před Ústavním soudem nachází pouze plná moc E. H., udělená jmenované, avšak obsahující tzv. substituční doložku, ačkoliv ji citovaný zákon v §31 odst. 1 v řízení před Ústavním soudem vylučuje a ačkoliv jmenovaná advokátka byla výslovně i v tomto směru shora uvedeným přípisem poučena. Za této situace pak nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh dle §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout, neboť nebyly odstraněny vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. 6. 1994
JUDr. Iva Brožová
soudkyně Ústavního soudu