ECLI:CZ:US:1994:3.US.159.94
sp. zn. III. ÚS 159/94
Usnesení
III. ÚS 159/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele F.V., zastoupeného JUDr. E.F., o návrhu ze dne 16. října 1994, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky dne 18. října 1994, se navrhovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí O.Ú. M., ze dne 7. září 1994 a zrušení §86 odst. 2 a §105 odst. 1 písm. d) zákona č. 262/1992 Sb., §72 odst. 2 a §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Podáním právního zástupce ze dne 15. listopadu 1994 pak byl návrh doplněn, přičemž navrhovatel setrval na přezkoumání rozhodnutí O.Ú. M., ze dne 7. září 1994, navrhl zrušení rozhodnutí č.j. VÚP 508/1994 a zrušení ustanovení §86 odst. 1 stavebního zákona, pokud se jím ukládá povinnost udržovat stavbu v dobrém stavebním stavu tak, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení nebo ohrožení jejího vzhledu a aby se co nejvíce prodloužila její uživatelnost - dnem, který bude v nálezu určen.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 a §74 zákona č. 182/1993 Sb., ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
Z obsahu návrhu stěžovatele a rozhodnutí O.Ú. M., č. j. VÚP 508/1994, ze dne 7. září 1994, bylo zjištěno, že O.Ú. k odvolání stěžovatele přezkoumal rozhodnutí S.ú., O.ú. v K.,, č.j. Výst. 05/94 ze dne 27. června 1994, když tímto rozhodnutím byl prodloužen termín provedení udržovacích prací na domě v B., nařízených stěžovateli rozhodnutím č.j. Výst. 18/1992-9 ze dne 24. února 1992. Odvolání bylo zamítnuto, lhůta k provedení udržovacích prací byla změněna - prodloužena do 30. listopadu 1994.
Podle §244 o. s. ř. ve správním soudnictví přezkoumávají soudy, na základě žalob nebo opravných prostředků, zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy, státní správy, orgánů územní samosprávy, jakož i orgánů zájmové samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Rozhodnutím správních orgánů se rozumí rozhodnutí, vydaná jimi ve správním řízení, jakož i další rozhodnutí, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob. K návrhu dle uvedeného ustanovení je legitimována každá fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že rozhodnutím správního orgánu byla na svých právech zkrácena a žádá, aby soud přezkoumal zákonnost tohoto rozhodnutí, přičemž vyčerpala možnosti řádných opravných prostředků, které jsou připuštěny, a rozhodnutí nabylo právní moci /§247 o. s. ř./.
Pro citovaná ustanovení obč. soudního řádu, zjištění, že stěžovatel se přezkoumání správního rozhodnutí u příslušného soudu nedomáhal, a tedy nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje /§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb./, byl návrh, v souladu s §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., jako nepřípustný odmítnut. Nepřípustným se pak stal také návrh na zrušení §86 odst. 1 stavebního zákona, když takový může být podán spolu s ústavní stížností /§74 zákona č. 182/1993 Sb./, avšak tato byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 28. 11. 1994
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj