ECLI:CZ:US:1994:3.US.52.94
sp. zn. III. ÚS 52/94
Usnesení
Sp. zn. III. ÚS 52/94 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky J. F., zastoupené advokátem JUDr. F. D., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 29.3.1994 napadla Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost podaná navrhovatelkou prostřednictvím svého právního zástupce, když v této ústavní stížnosti se domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 8 Co 70/93 ze dne 8.6.1993, když tento rozsudek nabyl právní moci dne 31.1.1994. Jedná se o rozsudek, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. 4 C 90/91 ze dne 13.8.1992, kterým byla zamítnuta žaloba proti zásahům do základního osobnostního práva na ochranu rodového jména zemřelého manžela navrhovatelky A. F. K zásahu do zmíněného práva mělo dojít tím, že F. používal bez souhlasu zemřelého manžela, bývalého majitele továrny A. F., pro označení svých výrobků značku "F". Navrhovatelka uvádí, že její manžel byl společníkem firmy T., s.r.o. Od r. 1938 užíval v podnikatelské činnosti firmy zkratku svého rodového jména složenou z počátečních tří písmen příjmení (F) tak, že zkratka se stala v období do r. 1948 takovým individualizačním znakem, že byla veřejností R. chápána jako určitá fyzická osoba. V r. 1954 (tedy více jak 5 let po znárodnění továrny) začal používat zkratku údajného rodového jména F národní podnik T. Zapsal jej jako slovní ochrannou známku, kterou jeho právní nástupci pravidelně obnovovali. A. F. nikdy k používání této zkratky nedal souhlas.
Podanou žalobu nejprve zamítl rozsudkem č.j. 4 C 90/91-24 Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou a následně tento rozsudek v plném rozsahu potvrdil rozsudkem také Krajský soud v Hradci Králové č.j. 8 Co 70/93-40.
Podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod má každý právo na to, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Český právní řád potom poskytuje ochranu osobnosti především v ustanoveních §11 až 17 občanského zákoníku. Ochrana se poskytuje zejména životu a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, jménu a projevům osobní povahy. Výčet není taxativní, což znamená, že ochrana se poskytuje i dalším stránkám lidské osobnosti. Předmětem ochrany jsou tedy taková ryze osobní práva, jež mají přímý vliv na rozvoj osobnosti občana, jsou s ním úzce spjata, přičemž smyslem a cílem této ochrany je umožnit všestranný rozvoj a uplatnění osobnosti. Za neoprávněný je třeba považovat každý zásah do práv chráněných čl. 10 Listiny základních práv a svobod a §11 občanského zákoníku, avšak jen v případech takového porušení, které je objektivně způsobilé ke vzniku újmy.
Dřívější předpisy o ochranných známkách (zákon č. 8/1952 Sb. o ochranných známkách a chráněných vzorech) nevyžadovaly expressis verbis, aby se zápisem souhlasil ten, komu přísluší uplatňovat právo na ochranu názvu, jména, příjmení, popř. vyobrazení. Ochrana se poskytovala podle tehdy platného občanského zákoníku. Teprve zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách, v souladu s nyní platnými předpisy poskytuje ochranu osobnosti tak, že zakazuje, aby jako ochranná známka bylo zapsáno označení, obsahující název, jméno, příjmení nebo vyobrazení osoby odlišné od přihlašovatele, leda by tato osoba k tomu dala písemný souhlas.
Jak Listina základních práv a svobod, tak občanský zákoník (přímo), jakož i zákon o ochranných známkách (nepřímo), poskytují ochranu pouze jménu, příjmení nebo vyobrazení osoby, případně jejímu všeobecně známému pseudonymu (např. podle autorského zákona). O takový případ se však nejedná. Ze zápisu ochranné známky z 20.9.1928 je zřejmé, že jako ochranná známka byla zapsána překrývající se velká černá písmena F a R v kruhu. Známka byla ve stejné podobě obnovena 30.9.1938 a zápis byl platný na dobu 10 let. Protože nebyl obnoven, zanikla jeho platnost dnem 30.9.1948. U takto zapsané známky tedy není zřejmá bezprostřední souvislost se jménem A.F. Teprve později (jak plyne z úředního reklamního letáku z r. 1941) se vedle zapsané ochranné známky objevuje vyobrazení dogy, která drží v hubě patentní klíč s nápisem F. Souvislost mezi zapsanou známkou, jménem A.F. a zkratkou F. z toho však nevyplývá a nelze ji ani jednoznačně dovodit. Tato zkratka samozřejmě mohla být odvozena i z jiných slov či slovních spojení. Dne 15.12.1954 byla potom zapsána v rejstříku ochranných známek známka, kterou žalovaná strana užívá doposud, tedy F. Přímá souvislost mezi rodovým jménem A.F. a zapsanou známkou F. nebyla prokázaná. Pokud se ve známkové praxi užívala jména a zkratky rodových jmen pro označení určitých výrobků, byla to bud celá jména (B., N.) nebo počáteční písmena slov oddělená zpravidla tečkami. V daném případě zřejmě A.F. nebo F.A. Žalobce se jmenoval F., nikoliv F. a nelze prokázat, co měl na mysli v době, kdy se začala používat zkratka F.
Za rozhodující je však nutno považovat to, že používání zkratky F. se nijak negativně nemohlo dotknout jména A.F. a nemohlo to bránit rozvoji jeho osobnosti. Stejně tak nebylo zjevně porušeno jeho právo na lidskou důstojnost, osobní čest či dobrou pověst.
S ohledem na uvedené skutečnosti proto Ústavnímu soudu nezbylo než podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 1994
JUDr. Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR