ECLI:CZ:US:1994:3.US.93.94.1
sp. zn. III. ÚS 93/94
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci návrhu advokátky JUDr. J.T., označeného jako ústavní stížnost a návrh na zrušení části obecně závazné vyhlášky města B., o místních poplatcích M.S., J.S., P.Ch., a vedlejšího účastníka A., ve věci návrhu P.V. a K.S., zastoupených advokátkou JUDr. J.T., označeného jako stížnost s návrhem na zrušení části obecně závazné vyhlášky města B., ze dne 1. ledna 1993, takto:
Návrh JUDr. J.T., označený jako ústavní stížnost s návrhem na zrušení části obecně závazné vyhlášky města B., z 1. ledna 1993 M.S., J.S., P.Ch. a A., se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky dne 24. června 1994, označeným jako ústavní stížnost M.S., J.S., P.V., K.S., P.Ch. a A., jako vedlejšího účastníka, se JUDr. J.T. domáhala přezkoumání rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 82/94, obecně závazné vyhlášky města B., o místních poplatcích ze dne 1. ledna 1993 a navrhla jejich zrušení. M.S., J.S., P.V., K.S. a P.Ch. označila jako žalobce, A. jako vedlejšího účastníka.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti /§72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb./. Fyzické a právnické osoby, jako účastníci řízení před Ústavním soudem, musí být zastoupeny advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu, stanoveném zvláštními předpisy /§30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb./. Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis /§74 zákona č. 182/1993 Sb./.
Z obsahu návrhu ze dne 20. června 1994, doručeného Ústavnímu soudu ČR 24. června 1994, označeného jako ústavní stížnost a návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky města B. v části, týkající se poplatků z prodeje alkoholu a tabákových výrobků, z předložených listin - plných mocí, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 82/94 ze dne 1. června 1994, výzvy Ústavního soudu ČR ze dne 30. června 1994 bylo zjištěno, že JUDr. J.T. ke dni podání návrhu k Ústavnímu soudu ČR, ani ve lhůtě, vymezené §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., jakož i ke dni rozhodnutí Ústavního soudu ČR, nebyla zmocněna k podání stížnosti k Ústavnímu soudu za M.S., J.S., P.Ch. a A. V plné moci ze dne 15. června 1994, podepsané M.S. a J.S., a listině z 27. května 1994, označené jako plná moc A., není výslovně uvedeno, že je plná moc udělena pro zastupování před Ústavním soudem /§31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb./. Plná moc P.Ch., přes výzvu Ústavního soudu ze dne 30. června 1994, doručenou 7. července 1994, předložena nebyla.
Pro uvedená zjištění shledal Ústavní soud ČR, že návrh na přezkoumání rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 82/94, i návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky města B., /§74 zákona č. 182/1993 Sb./ v části, která se týká poplatků z prodeje alkoholických a tabákových výrobků, jimiž dle tvrzení JUDr. J.T. došlo u M.S., J.S., P.Ch. a A. k porušení Listiny základních práv a svobod, byl podán zjevně osobou neoprávněnou. JUDr. J.T., bez zmocnění k podání návrhu Ústavnímu soudu jmenovanými, nebyla oprávněna ústavní stížnost spolu s návrhem na zrušení části obecně závazné vyhlášky města B., podat. Proto, v souladu s §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., byl návrh, v rozsahu uvedeném ve výroku, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 20. 9. 1994
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj