ECLI:CZ:US:1994:4.US.114.94
sp. zn. IV. ÚS 114/94
Usnesení
IV. ÚS 114/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci navrhovatelek Mgr. M.K. a Mgr. L.S., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 5. 8. 1994 podání navrhovatelek označené jako "stížnost ve věci účinnosti novely restitučního zákona", které nemá náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Z jeho obsahu je patrno, že navrhovatelky jsou dcerami původní vlastnice nemovitostí v podání označených, která tyto pozemky podle tvrzení navrhovatelek darovala v tísni fyzické osobě v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily. V roce 1991, kdy se navrhovatelky začaly zajímat o navrácení uvedených pozemků, jim bylo sděleno, že na jejich případ se restituce nevztahují. O novele zákona o půdě č. 229/1991 Sb., provedené zákonem č. 183/1993 Sb. a tedy o možnosti žádat o restituci pozemků, darovaných v tísni fyzické osobě podle §8 odstavec 3 a 5 zákona o půdě v platném znění, se dozvěděly náhodně z tisku teprve 9. 4. 1994, tedy v době, kdy lhůty k uplatnění jejich nároku již stanovených k uplatnění nároků podle zákona 183/1993 Sb. i na, podle jejich názoru, nedostatečnou publicitu uvedené novely zákona o půdě. Navíc jsou toho názoru, že pokud nebyla uzavřena řádná písemná darovací smlouva, je vlastnicí předmětných pozemků stále jejich matka - původní vlastnice těchto pozemků. Navrhovatelky se proto obrací na Ústavní soud se žádostí o spravedlivé posouzení jejich případu.
Podle §72 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb. jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odstavec 1 písmeno d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Z citovaného ustanovení plyne, že fyzická osoba se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud jen za zákonem stanovených podmínek, tedy v případě, že tvrdí, že pravomocným rozhodnutím vydaným v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Takovou ústavní stížnost je pak možno podat pouze ve lhůtě 60ti dnů, která počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§72 odstavec 2 zákona č. 182/1993 Sb.) a jen s takto podanou ústavní stížností může být fyzickou osobou podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejích jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis (§74 zákona č. 182/1993 Sb.).
Z podání navrhovatelek ani z obsahu příloh však nevyplývá, že by podání jejich návrhu Ústavnímu soudu předcházelo řízení, jehož by byly účastnicemi, v němž by bylo orgánem veřejné moci vydáno rozhodnutí. Z toho důvodu je třeba jejich návrh považovat za zjevně neopodstatněný, a byl proto Ústavním soudem jako takový podle §43 odstavec 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut, aniž by byly navrhovatelky vyzývány k odstranění formálních vad jejich podání.
Pokud navrhovatelky, jak je možno usuzovat z obsahu jejich podání a jeho označení, měly v úmyslu podat návrh na zrušení zákonného ustanovení, upravujícího lhůty k uplatnění nároků podle zákona č. 183/1993 Sb., pak je dán důvod k odmítnutí tohoto návrhu podle §43 odstavec 1 písmeno d) zákona č. 182/1993 Sb. Navrhovatelky je totiž třeba považovat za osoby k podání takového návrhu zjevně neoprávněné, když návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení může podle §74 zákona č. 182/1993 Sb. fyzická osoba podat pouze spolu s ústavní stížností. Ta, jak již bylo shora uvedeno, může směřovat jen proti pravomocnému rozhodnutí, opatření nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci, a tak tomu však v případě navrhovatelek nebylo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 1994
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj