ECLI:CZ:US:1994:4.US.36.94
sp. zn. IV. ÚS 36/94
Usnesení
IV. ÚS 36/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 18. března 1994 ve věci ústavní stížnosti M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 1993, čj. 10 Co 207/92-48, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 3. 1992 čj. 9 C 286/91-32 bylo odpůrcům K. K. a M. K. uloženo umožnit navrhovatelům T. Ch. a M. Ch. přístup k nemovitosti v M. po pozemkových parcelách 28/1, 28/2 a 31/3 k.ú. K. a trpět věcné břemeno jízdy a chůze, váznoucí na nemovitostech odpůrců, a současně byl zamítnut návrh odpůrců na zrušení věcného břemene jízdy váznoucí na pozemkových parcelách č. 28/1 a 28/2 k.ú. K. ve prospěch nemovitosti v M. K odvolání odpůrců byl napadený rozsudek rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 1993 čj. 10 Co 207/92-48 potvrzen. Tento rozsudek, jak Ústavní soud zjistil z obsahu spisu 9 C 286/91 Okresního soudu v České Lípě, nabyl právní moci doručením dne 2. 3. 1993.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V projednávané věci tato lhůta nebyla dodržena, neboť ústavní stížnost M. K., ze dne 28. 2. 1994, došla Ústavnímu soudu teprve dne 3. 3. 1994.
Protože tedy ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., nezbylo Ústavnímu soudu než ji podle §43 odst. 1 písm. b zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. března 1994
doc. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj