ECLI:CZ:US:1994:Pl.US.2.93
sp. zn. Pl. ÚS 2/93
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 20. ledna 1994 ve věci návrhu skupiny 44 poslanců někdejší České národní rady na vyslovení nesouladu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., s Listinou základních práv a svobod, Ústavou ČSFR a s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Skupina 44 poslanců někdejší České národní rady navrhla podáním ze dne 1. 12. 1992 došlým Ústavnímu soudu ČSFR dne 14. 12. 1992, aby zahájil řízení podle čl. 2 písm. b) a c) ústavního zákona č. 91/1991 Sb, a vyslovil, že ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., není v souladu s Listinou základních práv a svobod, ústavou ČSFR a s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech.
Návrh se opíral o tehdy platný ústavní zákon č. 91/1991 Sb., o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky a zákon č. 491/1991 Sb., o organizaci Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky a o řízení před ním. Oba tyto zákony však pozbyly platnosti dnem 1. ledna 1993 a řízení podle nich nelze vést ani ti již neexistujícího ústavního soudu ČSFR, který spis ke dni 30, prosince 1992 uzavřel bez vyřízení, ani u Ústavního soudu České republiky, jemuž byl po jeho ustavení postoupen.
Existující ústavní stav nepřipouští, aby bylo rozhodováno o návrhu, jímž je výslovně navrhováno vyslovení nesouladu části zákona s ústavními předpisy nebo mezinárodními smlouvami, jež jsou jim postaveny na roveň. Návrh na zrušení cit. ustanovení zákona č. 229/1991 ve znění zákona č. 93/1992 Sb. skupinou navrhovatelů přitom podán nebyl, přičemž není právně významné, že v době podání návrhu ani podán být nemohl.
V souladu s Ústavou ČR řeší přechodná ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., výslovně toliko postup Ústavního soudu při projednávání ústavních stížností, dříve podaných Ústavnímu soudu ČSFR, neupravují však možnost, aby Ústavní soud České republiky meritorně projednával jiná podání než ústavní stížnosti, zejména tedy i podání, jímž je navrhováno vyslovení nesouladu zákonů s předpisy tvořícími ústavní řád (§147 a contrario).
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 1994
Prof. JUDr. Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR