ECLI:CZ:US:1995:1.US.122.94
sp. zn. I. ÚS 122/94
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 122/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele A.R., o ústavní stížnosti proti postupu H., a Ministerstva průmyslu a obchodu, ve věci zvláštního příspěvku horníka, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel svým podáním ze dne 17. 8. 1994 napadl postup svého posledního zaměstnavatele a následně i postup Ministerstva průmyslu a obchodu, oddělení hornictví a energetiky ČR ve věci přiznání a vyplácení zvláštního příspěvku horníka. Ve svém podání uvedl, že do března 1991 pracoval v závodě H., jako horník. Po naplnění expoziční doby musel odejít pracovat z podzemí napovrch, protože však organizace nebyla schopna poskytnout mu adekvátní práci, ukončil svůj pracovní vztah smluvně. Podle smlouvy mu náležel měsíčně tzv. zvláštní příspěvek horníka 1 900,- Kčs. Do konce roku 1993 mu byl bez problémů tento příspěvek vyplácen. Poté, co však požádal o občanství ČR, které získal 1. 1. 1994, přestala mu slovenská strana příspěvek vyplácet. Jeho poslední zaměstnavatel zdůvodnil ukončení výplaty příspěvku tím, že jako cizímu státnímu občanovi, počínaje 1. 1. 1994 mu přestávají příspěvek vyplácet. Navrhovatel uvádí dále obecně, že poté psal na řadu různých institucí na Slovensku, avšak zcela bezvýsledně. Poté naposledy se obrátil i na Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, oddělení hornictví a energetiky. I zde mu však sdělili, že po dobu pobytu v cizině se příspěvek nevyplácí. Navrhovatel dovozuje, že na příspěvek má nárok a nemůže zato, že politici si rozdělili společný stát. Protože ukončení výplaty příspěvku chápe jako křivdu, rozhodl se obrátit na Ústavní soud ČR. Ke svému podání žádné přílohy nepřipojil.
Přípisem ze dne 27. 9. 1994 byl navrhovatel vyzván Ústavním soudem ČR k odstranění vad svého podání a současně byl poučen, že pokud ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude jeho návrh, podle §43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., odmítnut.
Na tuto soudní výzvu zareagoval navrhovatel přípisem ze dne 3. 10. 1994, kde upřesnil, že se jedná o příspěvek přiznaný na základě zák. č. 98/1987 Sb. ve znění novel. Dále k obsahu soudní výzvy sdělil, že nemá dostatek finančních prostředků na to, aby zaplatil advokáta, který, by ho v řízení před Ústavním soudem zastupoval. Žádal, aby Ústavní soud ČR upozornil Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR , že na příspěvek má nárok, jakož i na to, že ministerstva obou republik by si měla ve věci udělat pořádek.
Ústavní soud ČR přípisem ze dne 23. 11. 1994 poučil navrhovatele o důvodech nuceného zastoupení v řízení před Ústavním soudem ČR a současně vzhledem k jeho tvrzení, že nemá finanční prostředky na zaplacení advokáta, jej upozornil na možný postup podle §16 odst. 2 zák. č. 128/90 Sb. Na základě tohoto poučení poskytl Ústavní soud ČR navrhovateli novou 60 denní lhůtu ode dne doručení této soudní výzvy k odstranění vad návrhu.
Výzva k odstranění vad podání byla navrhovateli doručena dne 2. 12. 1994, lhůta k jejich odstranění marně uplynula 2. 2. 1995.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě soudem určené, tj. do 2. 2. 1995, přičemž vzal na vědomí poučení Ústavního soudu ČR o následcích neodstranění vad dle §43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona tak, že jeho návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 1995
prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR