ECLI:CZ:US:1995:1.US.135.94
sp. zn. I. ÚS 135/94
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 135/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů V. a I.Š., zastoupených advokátem JUDr. S.K., na zrušení rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 4. 1993, sp. zn. 13 C 1710/92, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 1994, sp. zn. 30 Co 251/94, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Svým návrhem ústavní stížnosti ze dne 8. 9. 1994 se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 4. 1993, sp. zn. 13 C 1710/92, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústi nad Labem ze dne 7. 6. 1994, sp. zn. 30 Co 251/94. V odůvodnění uvedli, že jsou vlastníky nemovitosti v osadě R., která je součástí obce K. Jedinou přístupovou cestou, pro všechny druhy vozidel celoročně sjízdnou a použitelnou, je asfaltová cesta vybudovaná n. p. S., financovaná tehdejším MNV K. v roce 1970.
Pozemek, po němž je cesta vedena, konkrétně parcela č. 865/4 v katastrálním území K., je ve vlastnictví p. J.J. Tento proti stěžovatelům podal u Okresního soudu v Liberci žalobu, ve které se domáhal rozhodnutí, že žalovaní nejsou oprávněni uvedenou cestu užívat, a to pro zásah do jeho vlastnických práv. Ve svém rozhodnutí sp. zn. 13 C 1710/92, ze dne 20. 4. 1992, Okresní soud v Liberci žalobě p. J.J. vyhověl a Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozhodnutím sp. zn. 30 Co 251/94, ze dne 7. 6. 1994, jeho rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatelé spatřují v rozhodnutích obou soudů rozpor s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a zásah do svých práv tím, že vlastnictví bylo zneužito na újmu jejich práv, resp. v rozporu s chráněnými obecnými zájmy. Stěžovatelé jsou toho názoru, že znemožnění užívání cesty, která slouží jako veřejná cesta, je právě v rozporu s chráněnými zájmy a takto je zneužito vlastnického práva vůči některým osobám v obci.
Ústavní soud však dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným (§43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Předchozími soudními řízeními bylo spolehlivě prokázáno, že sporná cesta nemá povahu veřejné komunikace ve smyslu §6 odst. 1 vyhlášky č. 35/1984 Sb., nedošlo k jejímu zařazení do sítě místních komunikací příslušného národního výboru dle hlediska veřejné využitelnosti a komunikační potřebnosti. Pokud z rozhodnutí soudů plyne, že v uvedené věci nemohlo jít ani o vydržení práva chůze (popř. jízdy) po uvedeném pozemku, neboť tomuto nesvědčí právní stav (podmínkou vydržení práva, odpovídajícího věcnému břemeni, je skutečnost, že ten, kdo takové právo vykonává je, se zřetelem ke všem okolnostem, v dobré víře, že má k věci takové právo §135 ve spojení s §132 obč. zák. ve znění zákona č. 131/1982 Sb.), neshledal Ústavní soud důvodným něco měnit na tomto závěru.
Ústavní soud musel konstatovat, že řešení situace stěžovatelů, v rovině jejího zjištění po stránce ústavněprávní, neleží v řešení uvedeného problému, ale ve vybudování příslušné veřejné komunikace odpovídajícím způsobem tak, aby byl zajištěn průchod a průjezd do nemovitostí v osadě R. po veřejné komunikaci.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 1995
JUDr. Vladimír P a u 1
soudce zpravodaj