ECLI:CZ:US:1995:1.US.139.94
sp. zn. I. ÚS 139/94
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 139/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele pana J.N., zastoupeného JUDr. E.Č., týkajícího se ústavní stížnosti, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal, svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 10. 9. 1994, označeným jako ústavní stížnost .
Přípisy Ústavního soudu ze dne 20. 10. 1994, 8. 12. 1994 a 12. 1. 1995 byl stěžovatel vyzván, aby odstranil nedostatky svého návrhu ve stanovených lhůtách, což také učinil.
Ústavní stížnost uvedeného stěžovatele směřuje proti rozhodnutí FŘ, ze dne 6. 3 . 1992, č.j. FŘ-3-230/1992, a rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 15. 7. 1992, č.j. 153/40211/1992 a ze dne 25 . 7. 1992, č.j . 153/42923/1994, které předtím uvedené rozhodnutí FŘ přezkoumávalo. Z předloženého podání vyplynulo, že stěžovatel vytýká oběma orgánům, že byl na jeho případ aplikován nesprávný předpis, tj. vyhláška č. 16/1962 Sb. , o řízení ve věcech daní a poplatků, pokud jde o stanovení základu daně pod1e příjmů a výdajů v kalendářním roce. Stěžovatel považuje postup obou orgánů veřejné moci za zásah do svých práv a svobod, jak pro něj vyplývají z č.l. 2 odst. 2 a 3 Listiny zák1adních práv a svobod ČR. Důsledkem pak je majetková újma, která mu byla způsobena doúčtováním daňové povinnosti a penále.
Protože však podle podání stěžovatele rozpor vznikl z posouzení, zda KB, provedla příkaz k platbě z hlediska daňových předpisů platných v roce 1990 či v roce 199L a mohlo jít i o stěžovatelem tvrzenou administrativní chybu banky při proúčtování poukazovaných částek, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.), především využití soudní ochrany poskytované řádnými soudy, aby právo stěžovatele bylo postaveno napevno a bylo prokázáno, že byla porušena jeho ústavní práva. V takovém případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5.dubna 1995
JUDr. Vladimír Paul soudce zpravodaj