ECLI:CZ:US:1995:1.US.147.94
sp. zn. I. ÚS 147/94
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 147/94 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelek H. a L.K., obou zastoupených advokátem JUDr. K.L., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelky podaly svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 17. 10. 1994, označeným jako ústavní stížnost.
Ústavní stížnost, doplněná podáním ze dne 2. 1. 1995, směřuje proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 19 C 226/92 ze dne 18. 2. 1994, a rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 13 Co 248/94 ze dne 15. 7. 1994, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatelek proti S., kterou se domáhaly vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout tím, že D.- S., v r. 1990 - 1991 pronajala V., byt v domě, který patří stěžovatelkám, za nájemné podstatně vyšší, než tato organizace sama platila stěžovatelkám jako majitelkám domu. Stěžovatelky namítají, že soudy nebyl zjištěn správně skutkový stav věcí a konstatují, že každý má podle č1. 11 Listiny základních práv a svobod právo vlastnit majetek, přičemž vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.
Ústavní stížnost však podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. nelze pokládat za řádný (mimořádný) opravný prostředek proti jakémukoliv (tj. i nesprávnému) pravomocnému rozhodnutí obecného soudu; je opodstatněna jen tam, kde pravomocným rozhodnutím obecného soudu bylo konkrétním způsobem porušeno konkrétní ústavně zaručené právo stěžovatele, zejména takové, které vyplývá z Listiny základních práv a svobod
(č. 2/1993 Sb.) a kde v důsledku toho má Ústavní soud zákonný důvod pro to, aby svým nálezem takto vadné pravomocné rozhodnutí zrušil (§82 odst. 1 písm. a) , odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.). Nestačí proto ani strohý odkaz na ten který článek Listiny základních práv a svobod. Obdobný nález vydal Ústavní soud již v případě ústavní stížnosti sp. zn. III. ÚS 44/93. Z těchto důvodů se výše uvedený návrh ústavní stížnosti, předložený stěžovatelkami, jeví jako zjevně neopodstatněný.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. února 1995
JUDr. Vladimír P a u 1
soudce zpravodaj