ECLI:CZ:US:1995:1.US.182.94
sp. zn. I. ÚS 182/94
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 182/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky M.H., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu Vsetín, sp. zn. 10 C 91/94, ze dne 29. 4. 1994, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu Ostrava; sp. zn. 10 Co 597/94, ze dne 29. 8. 1994, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatelka svým podáním ze dne 16. 12. 1994 napadla, soudní rozhodnutí Okresního soudu Vsetín a Krajského soudu Ostrava, týkající se pohostinství v obci H. V rámci tohoto soudního řízení se navrhovatelka jako žalobkyně domáhala určení shora specifikované povinnosti žalovanému OA. Naléhavý právní zájem na určení této povinnosti spatřovala v tom, že citované doklady nezbytně potřebovala k uplatnění restitučních nároků po své zemřelé matce. Soudní řízení však skončilo zastavovacím výrokem s poukazem na skutečnost, že žalovaný není způsobilý být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení §19 občanského soudního řádu. V přílohovém materiálu připojeném ke svému podání je obsažen dále částečný výpis z protokolu o jednání, ve věci sp. zn. 10 Co 177/93, zřejmě Krajského soudu Ostrava, a dále sp. zn. 8 C 407/92, zřejmě Okresního soudu Vsetín. Dále je zřejmé z přílohového materiálu, že probíhal u Okresního soudu Vsetín i další spor pod sp. zn. 12 C 1(08/93. Z obsahu podání navrhovatelky není jednoznačně patrno, čeho se svým podáním domáhá. Je pouze zřejmé, že se nemůže domoci restituce majetku po své zemřelé matce, neboť není schopna doložit uzavření kupní smlouvy
z roku 1939 -o koupi domu v k. ú. H. Přičemž je zřejmé, že výměrem z 27. 7.1948 tuto nemovitost restituoval O. z B.
Navrhovatelka tvrdí, že k vkladu do katastru nemovitostí po koupi nemovitosti její zemřelou matkou nemohlo dojít, vzhledem k platnosti nařízení civilní správy při armádní skupině 3 ze dne 29. 3. 1939. Podle tohoto nařízení bylo zakázáno nabytí koupí židovského majetku, přitom prodávající K. a J.R. byli Židé.
Přípisem ze dne 24. 1. 1995 byla navrhovatelka vyzvána Ústavním soudem ČR k odstranění vad svého podání a současně byla poučena, že pokud ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude její návrh, podle 43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., odmítnut.
Na tuto soudní výzvu zareagovala navrhovatelka přípisem ze dne 2. 2. 1995, ke kterému připojila korespondenci z 24. 1. 1995. Z připojeného přípisu JUDr. J.W. ze dne 24. 1. 1995 je patrno, že tento advokát se obrátil, jménem navrhovatelky, na OA se žádostí o vyhledání písemných podkladů, nezbytně potřebných k uplatnění restitučních nároků navrhovatelky ve vztahu k nemovitosti v k. ú. H. Ze závěru této žádosti je zřejmé, že poté, co bude OA odpovězeno, hodlá tento advokát převzít zastoupení navrhovatelky ve věci restitučních nároků.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelka svým přípisem ze dne 2. 2. 1995 neodstranila vady návrhu ze dne 16. 12. 1994, přičemž vzala na vědomí poučení Ústavního soudu o následcích neodstranění vad dle §43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona tak, že její návrh odmítl.
Současně poukazuje Ústavní soud ČR na obsah přípisu advokáta JUDr. W., ze dne 24. 1. 1995, z něhož je patrno, že tento advokát, v případě dohledání nezbytných listinných podkladů v OA, je ochoten převzít zastoupení navrhovatelky ve věci uplatnění jejich restitučních nároků. V tomto směru má tedy navrhovatelka prostor cestou soudního řízení se svých nároků domáhat a teprve poté, co vyčerpá všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, bude moci uvažovat o ústavní stížnosti. V případě uplatnění ústavní stížnosti však musí respektovat institut nuceného zastoupení advokátem, komerčním právníkem nebo notářem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. března 1995
prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR