ECLI:CZ:US:1995:1.US.196.95
sp. zn. I. ÚS 196/95
Usnesení
I. ÚS 196/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti P.M., zastoupeného advokátem JUDr. Z.K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11.1994, č.j. 22 Ca 261/94-14, ve spojení s rozhodnutím č. 2314 O.ú. v B., pozemkového úřadu ze dne 8. 3. 1994, č.j. PÚ/89/94-Ry, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost proti shora uvedeným rozhodnutím, kterými bylo určeno, že stěžovatel není vlastníkem nemovitostí ve vložce č. 26 a č. 161 v k.ú. P., s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky uvedené v ustanovení §2 zákona č. 243/1992 Sb. K ústavní stížnosti připojil stěžovatel fotokopii rozhodnutí č. 2314 O.ú. v B., pozemkového úřadu ze dne 8. 3. 1994, c.3. PÚ/89/94-Ry, a fotokopii rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 1994, č.j. 22 Ca 261/94-14.
I. ÚS 196/95
Ústavní soud zjistil ze zprávy Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 1995, že napadený rozsudek tohoto soudu nabyl právní moci dne 9. 1. 1995. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení §72 odst. 2 citovaného zákona je přitom nutno vykládat ve vztahu k ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona, na něž je v této souvislosti přímo odkazováno. Podle tohoto zákonného ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Stěžovatel se však dovolává ustanovení §75 odst. 2 písm. a) cit. zákona a žádá, aby Ústavní soud neodmítl přijetí ústavní stížnosti, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Stěžovatel tento návrh nijak neodůvodnil a jeho smysl nelze z ústavní stížnosti dovodit. Postup podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) cit. zákona však předpokládá, že není splněna podmínka stanovená v odstavci 1 tohoto zákonného ustanovení, čili že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Pouze v tom případě ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Taková situace však v souzené věci nenastala. Z předložených dokladů je totiž patrno, že proti rozhodnutí O.ú. v B., pozemkového úřadu ze dne 8. 3. 1994 podal stěžovatel včas opravný prostředek, který však Krajský soud v Ostravě neshledal důvodným a rozsudkem ze dne 29. 11. 1994 napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.
Posledním prostředkem na ochranu práva stěžovatele byl opravný prostředek ve smyslu ustanovení §250 1) a násl. občanského soudního řádu. Rozhodnutí o opravném prostředku nabylo
I. ÚS 196/95
právní moci dne 9. 1. 1995, takže od uvedeného dne do podání ústavní stížnosti ze dne 21. 8. 1995, došlé Ústavnímu soudu dne 22. 8. 1995, uplynula podstatně delší doba než kterou připouští zákon.
Z uvedeného důvodu Ústavní soud rozhodl odmítnout ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm b) zákona č. 182/1993 Sb. jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem (§72 odst. 3 citovaného zákona).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. 10. 1995
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj