ECLI:CZ:US:1995:1.US.65.94
sp. zn. I. ÚS 65/94
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 65/94 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele L. M., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu Vsetín, sp. zn. 6 C 99/85 z 28. 5. 1986, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu Ostrava, sp. zn. 9 Co 584/86 z 6. 11. 1986 a proti rozhodnutí Okresního soudu Vsetín, sp. zn. 6 C 215/81 z 9. 9. 1981, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel svým podáním ze dne 19. 3. 1994 namítal nezákonnost rozhodnutí Okresního soudu Vsetín, sp. zn. 6 C 99/85 z 28. 5. 1986, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu Ostrava, sp. zn. 9 Co 584/86 z 6. 11. 1986 a dále rozhodnutí Okresního soudu Vsetín, sp. zn. 6 C 215/81 z 9. 9. 1981. Konstatoval, že tato rozhodnutí jsou plna klamu a nepravd. Poukazuje na to, že u Okresního soudu Vsetín stále funguje politická špína v soudním rozhodování.
Přípisem z 23. 5. 1994 byl navrhovatel vyzván Ústavním soudem České republiky k odstranění vad svého podání a současně byl poučen, že pokud ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy vady podání neodstraní, bude jeho návrh, podle §43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., odmítnut.
Výzvu k odstranění vad podání obdržel navrhovatel 30. 5. 1994. Zareagoval na ni přípisem z 23. 6. 1994, kde požádal o vrácení svého přílohového materiálu s tím, že se pokusí najít právního zástupce k sepisu řádné ústavní stížnosti. Poukázal současně na skutečnost, že na zaplacení advokáta nemá dostatek finančních prostředků.
Ústavní soud České republiky zareagoval na toto podání navrhovatele přípisem z 11. 7. 1994, kde objasnil navrhovateli institut nuceného zastoupení a současně mu prodloužil lhůtu k odstranění vad jeho podání do 9. 11. 1994.
Přípisem z 8. 11. 1994 sdělil navrhovatel, že se mu nepodařilo nalézt advokáta k sepisu ústavní stížností, a proto doplnění provedl opět sám. Navíc v mezidobí zareagoval na dotaz Ústavního soudu ČR i Okresní soud Vsetín sdělením, že právní moc causy, sp. zn. 6 C 215/81,nastala 5. 7. 1982 a u causy, sp. zn. 6 C 99/85, pak 6. 3. 1987.
Vzhledem k tomu, že v soudem stanovené lhůtě, tj. do 9. 11. 1994, neodstranil navrhovatel vady svého podání, zejména nereagoval na nezbytnost sepisu ústavní stížnosti v zastoupení , nezbylo Ústavnímu soudu ČR, než jeho návrh odmítnout ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/93 Sb.
Závěrem poukazuje Ústavní soud ČR i na skutečnost, že vzhledem k datu právní moci obou napadených rozhodnutí by ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb. nebyl splněn předpoklad 60 denní lhůty, ve které lze ústavní stížnost uplatnit. I z toho důvodu by neměla ústavní stížnost naději na úspěch.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 1995
prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce ÚS ČR