ECLI:CZ:US:1995:2.US.137.94
sp. zn. II. ÚS 137/94
Usnesení
II. ÚS 137/94
1
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 10. 5. 1995 o ústavní stížnosti dne 23. 6. 1994, sp. zn. 16 Co 87/94, jakož i proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 7. 1993, čj. 7 C 409/92-17, stěžovatelky F.K., zastoupené JUDr. M.Z., za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení a Okresního soudu v Pardubicích, jako vedlejšího účastníka, takto:
Ú s t a v n í s o u d n á v r h o d m í t á.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatelka spolu s ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu České republiky dne 28. 9. 1994, doplněnou podáním ze dne 15. 2. 1995, které došlo Ústavnímu soudu České republiky dne 16. 2. 1995 a která směřovala proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 7. 1993, čj. 7 C 409/92-17 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 1994,
II. ÚS 137/94
sp. zn 16 Co 87/94, podala návrh na zrušení ust. §4 odst. 2 věta za středníkem v části "pokud na ně byla věc těmito osobami převedena" zák. č. 87/1991 Sb. ve znění změn provedených zák. č. 264/1992 Sb., 267/1992 Sb., 133/1993 Sb, 115/1994 Sb., 116/94 Sb. a 164/1994 Sb.
Senát Ústavního soudu podle §78 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. řízení přerušil a návrh na zrušení části §4 zák.č. 87/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů postoupil plénu Ústavního soudu České republiky k rozhodnutí.
V přípravné fázi řízení pléna Ústavního soudu České republiky a na základě vyžádaných podkladů bylo soudcem zpravodajem konstatováno, že navrhované zrušení části §4 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb. je neuskutečnitelné, neboť by navrhovaným zrušením došlo k afunkčnosti tohoto paragrafu. Proto usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 2. 5. 1995, sp. zn. P1 ÚS 6/95 , byl návrh soudcem zpravodajem odmítnut.
Stěžovatelka svůj návrh na zrušení rozsudků obou soudů opírá výlučně o nutnost předchozího zrušení ustanovení části §4 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., kterým byly oba soudy při svém rozhodování vázány.
Vzhledem k odmítnutí návrhu na zrušení části zákona, bylo nutno i ústavní stížnost na zrušení rozsudků obou soudů odmítnout podle ust. §43 odst. 1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb., jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze odvolat.
V Brně dne 10. 5. 1995
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu ČR