ECLI:CZ:US:1995:2.US.139.93
sp. zn. II. ÚS 139/93
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti V.P., zastoupeného advokátem JUDr. P.S., takto:
Ústavní soud návrh odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť k jeho projednání není Ústavní soud ČR příslušný.
Ústavní soud ČR obdržel dne 1. 12. 1993 ústavní stížnost stěžovatele. Doporučeným dopisem ze dne 4. 1. 1994 byl navrhovatel vyzván k doplnění podání a současně byl poučen o náležitostech ústavní stížnosti. Dne 27. 1. 1994 stěžovatel doplnil své podání s tím, že žádá, aby Ústavní soud ČR zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 1993, čj. 13Ca 304/93, který nabyl právní moci dnem 30. 9. 1993 a navrhuje, aby bylo rovněž zrušeno rozhodnutí FŘ v H.K. ze dne 1. 6. 1993, čj. FŘ/1116/93/Be/316.
Napadeným rozhodnutím vytýká špatné hodnocení a výklad, především §9 odst. 2 zák. č. 389/90 Sb.
Ústavní soud ČR si k předložené ústavní stížnosti vyžádal stanovisko a odborný posudek K. a S.
K. soudu sdělila, že souhlasí se zdůvodněním FŘ, obsaženém v jeho rozhodnutí, čj. FŘ 1116/93-Be/316, neboť kontrola, která byla provedena tímto orgánem v roce 1992, postupovala podle tehdy platné právní úpravy a vnitřní směrnice pro kontrolu. Praxe správců daně je taková, že jsou v zahájeném daňovém řízení uznávány pouze listinné důkazy, ačkoliv to z žádného konkrétního právního předpisu nevyplývá. Kontrola tedy postupovala v rámci upraveném Správním řádem a vyhláškou Ministerstva financí č. 16/1962 Sb. o řízení ve věcech daní a poplatků. K jednotlivým sporným údajům pak uvedla:
1) Výdaje na pohonné hmoty
Stěžovatel neprokázal, že k nákupu daných pohonných hmot došlo v souvislosti s použitím vlastního automobilu pro podnikatelskou činnost. Ústní prohlášení stěžovatele, že se jednalo o pohonné hmoty na cesty související s podnikatelskou činností není považováno správcem daně za dostatečně průkazné.
2) Výdaje na společenské oblečení
Podle poznatků z řešení tohoto problému, především v N. a R., není možné uznat tento náklad jako náklad na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
3) Odpisy televize
V daném případě je z rozhodnutí FŘ v H.K. zřejmé, že stěžovatel využívá televizi a video k získávání informací z teletextu. Video pak umožňovalo zachovávat informace z televizních vysílání v době nepřítomnosti. Argumentace stěžovatele je v tomto případě nedostatečná. Jiná situace by nastala, pokud by využíval televizi a video k předvádění svých výrobků na výstavách a veletrzích.
Potud citace vyjádření a odborného posudku K.
Při dodržení principů nezávislosti soudů a při dodržení zásady volného hodnocení důkazů obecnými soudy, se může Ústavní soud ČR věcí zabývat pouze tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní principy. Tuto problematiku již několikrát zpracoval a vyjádřil Ústavní soud ČR ve svých nálezech.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 1993, čj. 13Ca 304/93, přezkoumával správní rozhodnutí z hlediska zákonnosti předchozího řízení (ve smyslu ust. §250 odst. 1 o.s.ř.).
Soudce zpravodaj vzal v úvahu i možnost volné úvahy, kterou má správní orgán při zdůvodnění svého rozhodnutí. Z odůvodnění krajského soudu rovněž vyplývá, že správnímu orgánu zákon ukládá pouze dodržení mezí stanovených příslušným zákonem.
S ohledem na výše uvedené pak soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout, neboť k volnému hodnocení důkazů, kterými se v rámci zákona řídil správní orgán , není Ústavní soud ČR příslušný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze odvolat.
V Brně dne 10. 4. 1995
JUDr. Antonín Procházka
soudce zpravodaj