ECLI:CZ:US:1995:2.US.153.94
sp. zn. II. ÚS 153/94
Usnesení
Sp. zn. II. ÚS 153/94
1
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele JUDr. J.Š., zastoupen advokátem JUDr. P.Š., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, čj. 10 Ca 232/94 z 31. 8. 1994, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal vydání rozhodnutí, kterým by Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 1994, čj. 10Ca 232/94, s odůvodněním, že jak krajský soud, tak policie, ve svém rozhodnutí ze dne 11. 5. 1994, čj. ORCB-316/Spr-94, porušily práva navrhovatele, zakotvená v Ústavě, Listině, Paktu a Úmluvě, a to konkrétně právo na svobodný výběr a výkon povolání, na ochranu osoby, majetku, právo nečinit to, co zákon neukládá, právo na rovné postavení před zákonem. Vlastní porušení těchto práv dovozoval ze skutečnosti, že zamítavá rozhodnutí byla odůvodněna normami nižší právní síly než je zákon a navíc mu byla k tíži přičtena důkazní nouze, způsobená zákonem uloženou povinností mlčenlivosti, jíž nebyl zbaven.
Sp. zn. II. ÚS 153/94
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele jakož i vyžádané spisy Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10Ca 232/94 a spis Policie ČR, čj. ORCB-316/Spr-94 a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný, neboť pokud navrhovatel namítá protiústavnost zamítavých rozhodnutí, kterými se domáhal vydání nákupního povolení a zbrojního průkazu k držení a nošení kulové zbraně a přitom důsledně odmítá uvést důkazy k prokázání existence všech zákonných důvodů dle §7 odst. 1 zák. č. 147/1983 Sb. s odkazem na uloženou mu povinnost mlčenlivosti dle §19 zák. č. 128/1990 Sb. a §174 tr. zák., (což nejenom sám ve své ústavní stížnosti uvádí, ale Ústavní soud také zjistil i z připojeného spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích i spisu Policie ČR), nelze přezkoumat nejenom, zda splňuje zákonné podmínky §7 odst. 1 zák. č. 147/1983 Sb., ale také, zda napadeným rozhodnutím byly porušeny jeho základní práva a svobody. Samotný odkaz na případný rozpor mezi zákonem č. 147/1983 Sb. a zákonem č. 128/1990 Sb. nic neřeší, neboť do pravomoci Ústavního soudu nespadá zkoumání rozporu mezi dvěma zákony, ale jen rozpor zákona s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy (srov. čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy). Konečně má Ústavní soud za to, že právo na zbraň není základním lidským právem v tom smyslu, že by šlo dle většinového mínění a chápání o právo samé podstaty lidské existence se týkající a že by také bylo takto výslovně v některé právní normě formulováno. Za této situace byl návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.
Poučení: Proti tomu usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 9. 1. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR