ECLI:CZ:US:1995:2.US.160.94
sp. zn. II. ÚS 160/94
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Antonína Procházky a JUDr. Miloše Holečka ve věci ústavní stížnosti A. Z., zastoupené advokátem JUDr. Ivem Palkoskou, Kladno, Kleinerova 24, proti usnesení Městského soudu v Praze z 31.5.1994 č.j. 23 Co 118/94 - 41 za účasti Městského soudu v Praze, Spálená 2, jako účastníka, a Správy služeb diplomatického sboru, Praha,Václavské nám. 49, jako vedlejší učastnice, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze z 31.5. 1994 č.j. 23 Co 118/94- 41, kterým bylo odmítnuto pro opožděnost její odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 z 30.9. 1993 č.j. 11C 239/92 - 28, jímž byla zamítnuta její žaloba proti žalované Správě služeb diplomatického sboru na určení neplatnosti kupní smlouvy z 1.11.1977 a na vydání nemovitosti, jež byla předmětem této kupní smlouvy.
Uvedla, že odvolání podala v zákonné 15denní lhůtě a odmítl-li je odvolací soud, jako orgán veřejné moci zasáhl do jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, neboť svým postupem znemožnil revizi rozhodnutí soudu 1. stupně, které je podle jejího přesvědčení nesprávné.
Navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Podotkla, že sice podala i dovolání k Vrchnímu soudu v Praze, jsouc si však vědoma nejednotného přístupu tohoto soudu k obdobným kauzám a také z obavy, že řízení před dovolacím soudem může trvat neúměrně dlouho, považuje návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem v této věci za odůvodněný.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze 23 Co, která za účastníka v tomto řízení jedná, dala stěžovatelce za pravdu, pochybení soudu vysvětlila výjimečným selháním lidského faktoru a navrhla, aby ústavní stížnosti bylo vyhověno.
Soudce zpravodaj při přípravě věci k projednání v senátu, aniž měl ještě k dispozici soudní spis, jen z odůvodnění napadeného usnesení, jehož opis byl k návrhu přiložen, a z kalendáře na rok 1993, zjistil, že stěžovatelka (v předchozím řízení žalobkyně) podala odvolání včas v souladu s ustanovením §204 odst. 1 věta první osř. Napadený rozsudek byl totiž jejímu právnímu zástupci doručen 29.10.1993 a bylo-li odvolání podáno na poště 15.11.1993, stalo se tak sice až 17. den od doručení rozsudku, podle ustanovení §57 odst. 2 věta druhá osř. však připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. V tomto případě ve dnech 13. a 14.11.1993 byly sobota a neděle a poslední den patnáctidenní lhůty k podání odvolání připadl na pondělí 15.11. 1993.
Použití ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nebylo sice vyloučeno, vzhledem ke zprávě předsedy Vrchního soudu v Praze, že podle sdělení předsedkyně senátu 4 Cdo lze rozhodnutí o dovolání očekávat do konce května 1995 a také proto, aby předešel případnému křížení kompetencí, se ústavní soud rozhodl vyčkat na rozhodnutí dovolacího soudu.
V podání z 1.6.1995 právní zástupce stěžovatelky sdělil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze 14.4.1995 sp. zn. 4 Cdo 280/94, bylo v dovolacím řízení usnesení Městského soudu v Praze z 31.5.1994, č.j. 23 Co 118/94-41 zrušeno, čímž se projednání ústavní stížnosti stalo nadbytečným, a vzal za stěžovatelku ústavní stížnost zpět.
Vzhledem k této skutečnosti Ústavní soud zastavil řízení podle §77 zákona č. 182/1993 Sb.
Aniž má Ústavní soud k dispozici usnesení Vrchního soudu a nezná odůvodnění tohoto rozhodnutí, lze předpokládat, že Vrchní soud, který při posuzování otázky, bylo-li odvolání podáno včas, nemohl objektivně dospět k jinému závěru než dovolatelka, připustil dovolání podle §237 písm. f) osř. I Ústavní soud má za to, že odmítl-li soud II. stupně odvolání pro údajnou opožděnost a v důsledku toho se nezabýval námitkami proti rozsudku soudu I. stupně po věcné stránce, odňal účastníku řízení svým postupem možnost jednat před soudem a porušil tím ústavně zaručené právo na soudní ochranu, které je deklarováno zejm. v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 6. června 1995
JUDr. Iva Brožová
předsedkyně II. senátu Ústavního soudu České republiky