ECLI:CZ:US:1995:2.US.224.95
sp. zn. II. ÚS 224/95
Usnesení
II. ÚS 224/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 21. 11. 1995 mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti J.S., takto:
Ú s t a v n í s o u d n á v r h odmítá .
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. d) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť byl podán osobou zjevně neoprávněnou.
Dne 6. 9. 1995 obdržel Ústavní soud České republiky podání navrhovatele nazvané ústavní stížnost, s návrhem na zrušení čl.II. zák.č. 546/1990 Sb. ke dni vyhlášení.
1
II. ÚS 224/95
Jako účastníci řízení byli označeni (v návrhu uvedeni jako odpůrci)
a) Česká republika zastoupena Ministerstvem spravedlnosti
b) Parlament České republiky
K návrhu byla připojena plná moc k zastupování navrhovatele před Ústavním soudem České republiky, která však nesplňovala podmínku uvedenou v §31 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb., takže k ní soudce zpravodaj nepřihlédl.
Navrhovatel uvedl ve svém podání , že pracoval ve služebním poměru příslušníka SNV Ministerstva spravedlnosti ČR od 1. 4. 1970 do 4. 6. 1990 , přičemž jeho služební poměr se řídil zák.č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB.
Dne 9. 5. 1990 byl schválen zákon č. 169/1990 Sb.,o občanských komisích, působících v resortu Ministerstva vnitra a o změně a doplnění zák.č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB, ve znění zák.č. 63/1983 Sb. a zák.č. 74/1990 Sb. Dne 5. 12. 1990 byl přijat tehdejším Federálním shromážděním ČSFR zák.č 546/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje již dříve uvedený zákon č. 100/1970 Sb . a zákon č. 169/1990 Sb.tak, že v čl. III. se za slova "příslušníkům SNB" vkládají slova "a SNV". V tomto doplnění zákona spatřuje navrhovatel protiústavnost napadeného zákona.
Z podání navrhovatele dále vyplývá, že se obrátil s žalobou o vyslovení neplatnosti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR, ze dne 7. 1. 1991 , čj. SSNV-13.438, kterým byla navrhovateli dnem 31. 12. 1990 zastavena výplata příspěvku za služby podle §§110 - 114 zák.č. 100/1970 Sb. podanou k obecným soudům v roce 1992. Současně pak požadoval doplacení přiznaného příspěvku ode dne zastavení a jeho dalšího doplácení podle zák.č. 100/1970 Sb. , ve znění pozdějších novel.
K přijetí zákona č. 546/1990 Sb. navrhovatel dále podotýká, že
2
II. ÚS 224/95
v tomto zákoně byl porušen princip zákazu zpětné působnosti zákona, a tím i princip důvěry občanů v právo .
Podání navrhovatele je sice označeno jako ústavní stížnost, avšak z obsahu vyplývá (§63 zák.č. 182/1993 Sb. , §41 odst. 2 o.s.ř.), že se jedná o návrh na zrušení čl. II. zák.č. 546/1990 Sb. Této skutečnosti nasvědčuje jak odůvodnění podání, tak i jeho petit.
Je proto nutné takový návrh i přes jeho uvedené označení považovat za návrh na zrušení čl. II. zák.č. 546/1990 Sb. Oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení mají subjekty uvedené v §64 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb., tedy prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců , senát ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, a ve smyslu písm. d) uvedeného ustanovení také ten, kdo podal ústavní stížnost, to však jen za podmínek uvedených
v ustanovení §74 zák.č. 182/1993 Sb. Jednotlivým občanům, tedy na rozdíl od ostatních subjektů, vyjmenovaných v §64 odst. 1 zák.č. 182/1993 Sb. , přiznává zákon oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení jen výjimečně, a to za současného splnění všech zákonných podmínek, mimo jiné tedy také za splnění podmínky, že takový návrh je spojen s ústavní stížností. Jak bylo shora uvedeno, podání navrhovatele však nelze za ústavní stížnost považovat, neboť bez ohledu na jeho zdůvodnění, neobsahuje také ve svém petitu, kromě návrhu na zrušení části citovaného zákona, též návrh nálezu, který by odpovídal ust. §82 zák.č. 182/1993 Sb., a který by tedy Ústavní soud mohl vydat v řízení o ústavní stížnosti. Je proto třeba učinit závěr, že navrhovatel nesplňuje podmínky ust. §64 odst. 1 písm. d) zák.č.182/1993 Sb. a z uvedených důvodů proto nelze navrhovatele považovat za osobu oprávněnou k podání návrhu na zrušení čl. II. zák.č. 546/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zák.č. 100/1970 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zák.č. 169/1990 Sb., ve znění zákonů č. 63/1983 Sb. a zákona č. 74/1990 Sb.
Z těchto důvodů byl návrh podle §43 odst. 1 písm. d) zák.č.
II. ÚS 224/95
182/1993 Sb. soudcem zpravodajem - o d m í t n u t .
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.
V Brně dne 21. 11. 1995 JUDr. Antonín Procházka soudce zpravodaj