ECLI:CZ:US:1995:2.US.233.95
sp. zn. II. ÚS 233/95
Usnesení
II. ÚS 233/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 6. 11. 1995 mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti: J.V., J.T., P.B., O.Š., L.Š., M.K., M.K., P.K., J.F., M.F., J.P., J.V., P.K., takto:
Ú s t a v n í s o u d n á v r h odmítá .
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. písm. b), d) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem a rovněž byl podán fyzickými osobami, které nejsou pro podání takového návrhu oprávněny.
Navrhovatelé podali dne 22. 9. 1995 k Ústavnímu soudu České republiky návrh na zrušení rozhodnutí o stavební uzávěře Ú. města B., stavebního úřadu ze dne 27. 4. 1995, zn. SÚ 7210/94/Ko, které nabylo právní moci dne 26. 5. 1995.
Spolu s ústavní stížností byl podán návrh na vypuštění slov "či o stavební uzávěře" ve znění §34 odst. 1, věty druhé zák.č. 50/1976 Sb., ve znění změn a doplňků.
K návrhům byly přiloženy plné moci stěžovatelů, které však nesplňovaly náležitosti uvedené v ust. §31 odst. 1, 2 zák.č. 182/1993 Sb., proto k zastoupení podle těchto zmocnění soudce zpravodaj nepřihlédl.
Stěžovatelé v návrhu uvedli, že jsou vlastníky nemovitostí dotčených vyhlášením stavební uzávěry plánované dálnice (v trase P-T-B-D). O vydaném rozhodnutí stavebního úřadu nebyli vlastníci dotčených nemovitostí uvědoměni a ani nebyli přizváni k řízení o stavební uzávěře s tím, že podle §34 odst. 1 stavebního zákona (zák.č. 50/1976 Sb.) je účastníkem územního řízení o chráněném území a ochranném pásmu či o stavební uzávěře pouze navrhovatel, v tomto případě ŘD.
Navrhovatelé se obrátili ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích s žalobou o uložení povinnosti doručit správní rozhodnutí a přezkoumání jeho zákonnosti, a to přesto, že podle přílohy A k ust. §248 odst. 3 o.s.ř. je vyloučena možnost se
II. ÚS 233/95 domáhat přezkoumání rozhodnutí správního orgánu soudem.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. 9. 1995, čj. 10 Ca 361/95-18 , proto zcela správně takové řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí Ú. města B., stavebního úřadu nabylo právní moci dne 26. 5. 1995 a takovéto rozhodnutí již ze zákona nepodléhá přezkoumání soudem, je tato ústavní stížnost ve smyslu ust. §72 odst. 2 zák.č. 182/1993 Sb. podaná po stanovené 60ti denní lhůtě, a je tudíž opožděná .
Návrh podaly fyzické osoby, které vzhledem ke znění §34 odst. 1 zák.č. 50/1976 Sb. nejsou účastníky správního řízení a nemají tudíž k podání ústavní stížnosti aktivní legitimaci. Jde tedy ve smyslu §43 odst. 1 písm. d) zák.č .182/1993 Sb. o návrh podaný osobami zjevně neoprávněnými.
Podle §64 odst. 1 písm. d) zák.č.182/1993 Sb. může podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 citovaného zákona.
Návrh na zrušení napadených ustanovení zák.č. 50/1976 Sb., ve znění změn a doplňků, je tedy úzce vázán na splnění podmínek podané ústavní stížnosti. Jestliže tedy tato stížnost byla soudcem zpravodajem odmítnuta z důvodů shora uvedených , návrh na zrušení části ustanovení zákona č. 50/1976 Sb. nelze podle §68 odst. 1 zák.č.
182/1993 Sb. per analogiam projednat.
Poučení: Proti rozhodnutí ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.
V Brně dne 6. 11. 1995 JUDr. Antonín Procházka soudce zpravodaj