ECLI:CZ:US:1995:2.US.77.95
sp. zn. II. ÚS 77/95
Usnesení
II ÚS 77/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J.S., o návrhu, došlém Ústavnímu soudu dne 10. 4. 1995, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 10. 4. 1995, uvedl, že podává stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 1993, sp. zn. 1T9/91, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1994, sp. zn. 5To 1/94, neboť jimi došlo k porušení č1. 10 a čl. 90 Ústavy ČR a dále k porušení práv zaručených v čl. 1, č1. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1, č1. 37 odst. 2, č1. 39 a čl. 40 odst. 1 a 6 Listiny základních práv a svobod, rovněž měla být porušena ustanovení §1, §2, §214 a §215 trestního řádu, stížnost byla podána i proti postupu ve věci podnětu stížnosti pro porušení zákona ze dne 25. 1. 1995. Stěžovatel požadoval, aby stížnost byla přijata dle ustanovení §75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. a napadené rozsudky byly zrušeny.
Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh podaný ve
II ÚS 77/95
lhůtě stanovené zák. č. 182/1993 Sb. Dle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí
o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Prostředkem na ochranu práva, který má na mysli §72 odst. 2 cit. Zákona, je prostředek, který zákon poskytuje stěžovateli a nikoliv jinému subjektu. Stížnost pro porušení zákona je dle ustanovení §266 trestního řádu oprávněn podat ministr spravedlnosti. Nejde tedy o opravný prostředek, který by byl oprávněn podat stěžovatel a podnět ke stížnosti pro porušení zákona nelze za prostředek na ochranu práva ve smyslu §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. považovat.
Za této situace má Ústavní soud za to, že rozhodnutím
o posledním opravném prostředku je rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5To 1/94, který nabyl s ohledem na ustanovení §139 tr. ř. právní moci dne 24. 2. 1994, přičemž 60ti denní lhůta uplynula dne 25. 4. 1994, což znamená, že byl-li návrh navrhovatele podán k přepravě na poštu dne 7. 4. 1995, jde zjevně o návrh opožděný a proto byl dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem.
Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že použití ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. nepřichází pojmově v úvahu, neboť v dané věci stěžovatel jednak vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje a navíc, jak bylo konstatováno shora, podnět ke stížnosti pro porušení zákona není opravným prostředkem dle §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová
Brně dne 24. 4. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR