ECLI:CZ:US:1995:2.US.85.94
sp. zn. II. ÚS 85/94
Usnesení
Sp. zn. II. ÚS 85/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 3. 4. 1995 ve věci ústavní stížnosti J.K., zastoupené advokátem JUDr. S.F., takto:
Ú s t a v n í s o u d n á v r h odmítá .
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. stížnost odmítl, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatelka podala cestou svého právního zástupce ústavní stížnost, kterou Ústavní soud ČR obdržel dne 15. 6. 1994. Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 1994, čj. 9 Co 412/93, který nabyl právní moci dnem 20. 4. 1994. Tímto rozsudkem byl potvrzen výrok soudu I. stupně ze dne 31. 5. 1993, čj. 8C 121/92.
Stěžovatelka ve svém návrh uvedla, že v průběhu řízení před obecnými soudy prokázala, že je oprávněnou osobou ve smyslu §3 odst. 2 písm. c) zák.č. 87/1991 Sb. a že předmětná kupní smlouva, uzavřená její právní předchůdkyní, byla učiněna v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.
Přesto však byla její žaloba vůči povinné osobě - Z. - o stanovení povinnosti uzavřít s ní dohodu o vydání nemovitosti na stavební parcelu č. 1858 v k.ú. K., společně s garáží a dílnou, zamítnuta.
Soud v odůvodnění svého rozhodnutí vycházel z ustanovení §8 odst. 3 zák. č. 87/1991 Sb. a stanovil pouze ve smyslu §6 odst. 1 písm. g) zák.č. 87/1991 Sb. , že stěžovatelce přísluší finanční náhrada podle §13 téhož zákona.
Dále uvedla, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové bylo porušeno její základní právo uvedené v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Porušení čl. 36 Listiny spatřuje navrhovatelka v tom, že odvolací soud ji neposkytl možnost dovolání, i když podle jejího názoru jde v tomto případě o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Podle §8 odst. 3 zák.č. 87/1991 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků se pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena, až po převzetí pozemku státem, nevydává.
Z průběhu dokazování u obecných soudů bylo prokázáno, že uvedený pozemek byl Z. zastavěn. Byla zde umístěna stavba A., která je podle stavební dokumentace dočasného charakteru.
Vzhledem k tomu, že zákon č. 87/1991 Sb. neuvádí bližší odůvodnění pojmu stavba, je nutno při jeho výkladu (a to i ve smyslu současné judikatury) vycházet ze znění vyhl.č. 85/1976 Sb. o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu ve znění změn. Tato vyhláška definuje v §1 co se rozumí pod pojmem "stavba" . Ve smyslu §1 odst. 1 této vyhlášky se za stavbu považují veškeré stavby bez zřetele mimo jiné též ad c) na jejich dobu trvání. V témže §odst. 2 je zakotveno, že stavby mohou být ad b) dočasné.
Není tedy ve věci podstatné, zda stavba ve smyslu zák.č. 87/1991 Sb. je či není trvalá nebo dočasná, ale zda byla zřízena (na základě vydaného stavebního povolení) až po převzetí pozemku státem.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ČR není oprávněn hodnotit úvahy obecných soudů, ale pouze jen tu skutečnost, zda v průběhu řízení byla porušena základní práva a svobody stěžovatele, soudci zpravodaji nezbylo, než stížnost jako neopodstatněnou
- o d m í t n o u t - .
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze odvolat.
V Brně dne 3. 4. 1995 JUDr. Antonín Procházka
soudce zpravodaj ÚS ČR